Kam to jdeme?

27 3 4
                                    

Děkuji za překročení 50 odběratelů !:3 Hodně to pro mě znamená, jste super !!!! Budu ráda za váš názor v komentářích, ať už kladný, či záporný :) Na obrázku Thommy :33

love u

-hiNIKIhere

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,, Promiň, jestli jsi čekala limuzínu." Zasmál se Thomas po tom co jsme nasedli do auta. ,, Prosimtě, je mi jedno kde jsem, záleží mi na tom, s kým tu jsem." Vřele jsem se na něj usmála, úsměv mi oplatil a dodal, ,, A pak se div, že na to jdu moc rychle, když se mnou tak flirtuješ." Zasmál se a nastartoval.

,, Dneska ti to sluší." Dodal po chvíli ticha. Červenala jsem se, potěšilo mě to. ,, No jasně, sotva jsem vypadla z nemocnice, kde jsem ani neměla dost mích věcí, ještě k tomu jsem nenalíčená..." ,, A to je to krásné, ty jsi krásná, nemaluj se, ani z daleka to nepotřebuješ, věř mi..." Je pravda, že malovat jsem se začala kvůli ostatním, ale že bych to nepotřebovala? ,, Myslíš?" ,, Vím to." Odpověděl důrazně, zrovna jsme projeli kolem mého baráku. ,, Eh, Thommy? Přejel jsi to, bydlím támhle," řekla jsem a ukázala jsem palcem za sebe, ,, může se otočit o pár bloků dál-" ,, Myslíš že jedeme k tobě domů? Ne, už jsem ti říkal, že je dneska speciální den, musí se to oslavit, a já znám jedno moc krásné místo, kde se bude oslavovat dobře." Své překvapení jsem na sobě ani trochu nemaskovala, zírala jsem na něj jako na nějaká zjev, Thomas se tomu musel zasmát. ,, No co?" pověděl vesele ,, nemůžu si svou dívku odtáhnout do soukromí? " roztomile na mne povytáhl obočí, při vyslovení 'svou dívku' jsem ucítila jak mnou projel příjemný pocit. ,, Jen, snad mi věříš, že se nemusíš ničeho bát, kopretinko."

Cesta trvala ještě asi půl hodinky, probíhala normálně, povídali jsme si a já celou cestu prstem jezdila po Thomasově rameni, přesto že byl hubený, byl také dost svalnatý.

,, Tak, teď zavři oči."  Řekl Thomas a zastavil u jednoho malého lesíka, kolem sebe jsem slyšela šustění potoka. Když to řekl, znervózněla jsem, nevím co má za lubem. ,, Zavřít oči?" Řekla jsem po tom co jsem vystoupila. ,, Povedu tě za ruku...je to hloupé ale bude to tak hezčí." Řekl Thomas a chytl mě za ruku. V krku jsem měla knedlík, přesto jsem ale poslechla a oči zavřela. Byl to nepříjemný pocit, vědět že jsem na místě které neznám a mám se nechat vláčet Thommym. Na jednu stranu nepříjemné ale také to byla sranda, a romantické, každou chlívku jsem se zakymácela a Thommy mě vždy pevně sevřel, abych náhodou nespadla. Někdy jsem to udělala i naschvál, aby mě zase objal kolem ramen a já ho měla blízko k tělu. ,, Tak, teď půjdeš přímo za mnou, ničeho se neboj, jen dělej malé krůčky, chodidlo před chodidlo, opatrně jo ?" ,, To jako jdeme po laně nebo co ?" Thomas neodpovídal a chytl mě i za druhou ruku, ucítila jsem jeho dech na mém čele, takže jsem si mohla udělat menší obrázek, jak vůči mě stojí. Byla jsem tak zvědavá až jsem málem otevřela oči, ale povedlo se mi je udržet zavřené. ,, Správně, důvěřuj mi, pomalu." Říkal Thommy s klidným hlasem, po pár krocích oznámil, ,, Tak, v pohodě, a teď, otevři oči."


Srdce bolestiKde žijí příběhy. Začni objevovat