Srdce bolesti

Dáreček

Nová kapitola :) Snad se bude líbít, přeji pěkné počtení :3 Jo a jen tak btw. ta fotka :D Thomas sedí s Diou na pikniku, jop jop jsem ráda že jsem sem našla fotku která se sem úplně hodí !

love u

-hiNIKIhere

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

,, Tak, teď otevři oči..."

Když jsem oči otevřela, zastavil se mi dech. Nacházeli jsme se na půvabném, útulném místečku na okraji lesa, všude kolem byly krásné, vysoké stromy a asi tři metry ode mě se táhl potok, který svým šustěním dodával všemu půvabnou atmosféru. Přímo naproti mne byla na zemi položené deka na piknik, na ní košík s jídlem a papírové talířky. Ani jsem si neuvědomila že brečím. Stála jsem tam a koukala na to krásné, sluncem prosvícené místo. Thomas ke mě zezadu přišel a do ucha pošeptal ,, Překvapení." Přiložila jsem si dlaně na ústa a zaskřehotala ,, Thommy, to...je úžasné! Dokonalé první rande. Achjo že ty mě vždy rozbrečíš!" Thomas mě obešel tak aby ke mě stál čelem a utřel mi slzy. ,, Já to nedělám naschvál." Zasmál se tiše.

Sedli jsme si na deku a Thomas mi nalil pití. ,, A ještě tu pro tebe mám dárek." Řekl a pousmál se. ,, Děláš si srandu ?! Ty sám jsi můj dárek." Mezitím už si Thomas vytáhl ze své tašky "něco" a položil mi to na klín. Políbil mě do vlasů ,, Rozbal si to." Protočila jsem nad ním očima ,, Prosimtě, nic nekupuj jasný?" Ve skutečnosti jsem ale byla ráda, dárky miluji. Rozbalila jsem si to a Thomas si mezitím lehl vedle mě s rukama za hlavou ,, Tak co ?" Zeptal se. Z balíčku jsem vytáhla bikiny. Bikiny ?! Proč bikiny ? Byly krásné, měli zlatou barvu, a vypadaly skvěle. Zasmála jsem se a lehla si vedle něj. ,, Bikiny? Vážně ?" Smála jsem se a Thomas mě chytl za ruku, ,, A líbí se ti ?" ,, Jo, líbí se mi, ale nějak nechápu proč od tebe dostávám bikiny, teď a tady. Jen je to vtipné." ,, Ale ne, vůbec ne, vše má svůj účel. Proč si asi myslíš, že jsme u vody ?" Prudce jsem se posadila. ,, Cože ? Ty jako chceš jít do vody ?" Začala jsem se smát a Thomas se také přidal. ,, No jasně, tak jdi za strom a převleč se, neboj, nekoukám." Ztratila jsem slova. To jako vážně? Půjdeme do vody ? Jen tak jsem tam seděla a čuměla na něj jak na debila. Thomas se zatvářil starostlivě ,, Em...ty...nemůžeš?" Zčervenala jsem, to poslední co jsem potřebovala bylo začít se bavit s mým novým klukem o menstruaci. Okamžitě jsem vstala a šla ke stromům ,, Jasně že můžu ! Dej ...mi chvilku" Zašla jsem za nejbližší strom, dostatečně tlustý na to abych se za něj skryla. Sundala jsem si leginy a tričko a znovu se ujistila že Thomas nekouká. Vykoukla jsem z poza stromu, byl otočený zády a sundával si boty. Rychle jsem si sundala spodní prádlo a oblékla si bikiny, překvapivě vybral přesně mou velikost. Vzala jsem si věci a vrátila se na deku. Thomas byl stále otočený zády, sundal si svůj "uklidňující červený svetr" a měl na sobě už jen košili. 

,, Ehm.." Ani nevím co jsem chtěla říct, Thomas se na mě okamžitě otočil, prohlédl si mě a roztomile se usmál. ,, No vidíš, sluší ti. Moc." Pořád ze mě nespouštěl oči. "Mno...tak už pojďme do té vody, ať to mám za sebou." Vykročila jsem směrem k potoku. Zarazila jsem se, když jsem za sebou neuslyšela Thomasovy kroky. Thomas měl rozepnutou košili, ale přidržoval si ji tak, aby nešel vidět jeho hrudník. ,, Děje se něco ?" Thomas vypadal vyděšeně. ,, Jak...jsem mohl být tak hloupý." Začal si rychle zapínat košili. ,, Thommy ? Co je ?" Přišla jsem k němu. ,, Nemůžu...nemůžu" Pořád to opakoval dokola a pak se mi podíval do očí. ,, Omlouvám se. Do vody nejdu." ,, Cože? Co máš ty za problém ?" Smutně se na mě díval. ,, Promiň...podělal jsem to...nemůžu." ,, O čem do mluvíš ?" Mlčel ,, Aha ? Takže ty jsi mě prostě jen chtěl vidět v bikinách jo ?!" Skoro jsem na něj zařvala. Byla jsem připravena si vzít věci a vypadnout, Thomas mě chytil za ruku ale já mu ji vyškubla. ,, Ne...tak to není. Nejsem...takový." ,, Že ne ? Tak o co jde ?! " To je poprvé co jsem na něj byla takto naštvaná. Bylo mi to líto ale neovládla jsem se. Zuřila jsem. ,, Je to pro tvoje dobro." Udiveně jsem na něj zírala. ,, Prosimtě Thomasi. Co to meleš ? Prostě si sundej tu košili," přišla jsem k němu a rozepínala mu první knoflík ,, nechápu o co ti jde, co se stalo ?" Thomas ode mě odstoupil a chytl mě za zápěstí. Chvilku na mě jen koukal a pak mě pustil. ,, Tak dobře. Udělej to." Nechápala jsem ho. Začala jsem mu rozepínat knoflíky až jsem mu je rozdělala všechny. Košile na něm visela, sice rozepnutá, ale stále mi neumožnila pohled na jeho hruď. ,, Ani to nebolelo, sundáš si ji nebo i to mám udělat já ?" Thomas zavrtěl hlavou. ,, Ne, jak chceš, varoval jsem tě."