Srdce bolesti

Nákupní centrum

Heeey :3 Další kapitola je tu, doufám že si jí užiješ, každé přečtení mě zahřeje u srdce :3

-hiNIKIhere

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Mami," zapištěla jsem, neuvěřitelně mě naštvalo, že to uhádla. Jak to do háje poznala? ,,Mami to není pravda...nelíbí se mi jen..je fajn," zčervenala jsem, do háje teď už jí nepřesvědčím. Máma se beze slova vítězně usmála a vystoupila z auta, a já také.

Vešla jsem do prvního obchodu s botami který jsem viděla. Mamka ještě zamířila do bankomatu vybrat nějaké peníze. Vešla jsem a koukala se na boty s podpatkem. Vzala jsem do ruky jedny černé, a sundala si své ošoupané lodičky, abych si je zkusila. Když jsem si je obula, cítila jsem se asi o 2 metry vyšší, na podpatcích chodit normálně umím, nosím je často ale přesto jsem se trochu kymácela, protože jsem si vzala menší číslo než mám, to jsem si však měla uvědomit dříve, než jsem úplně ztratila balanc. Překotila jsem se dozadu, a zrovna když už jsem si myslela že se rozplácnu, ucítila jsem něčí ruce, které pevně sevřeli můj pas. Někdo mě chytil. Osoba mi pomohla na nohy, a když jsem se otočila, zastavilo se mi srdce. Byl to Thomas, jen se na mě díval se svým neodolatelným širokým úsměvem, byla jsem jak opařená. Své ruce měl stále na mých bocích, a když je dal pryč, měla jsem chuť mu je položit zpět. ,,Dio, jsi v pohodě?" jeho starostlivý, sexy kukuč mě tavil. Cítila jsem jak jsem začala rudnout. ,,Tyjo..já...děkuju ti moc Thomasi, jsi můj hrdina," zasmála jsem se. Nic trapnějšího jsi vymyslet nemohla Diano?  Thomas se naštěstí roztomile zasmál. ,,Pro tebe jen Thom, nebo Thommy, nemusíš mě oslovovat celým jménem". Zpoza něho se vynořil Will který na mě zamával ,,Čau Dio," usmála jsem se na něj. ,,Čau Wille, co tady vy dva vůbec děláte?" ,,Jdeme na kebab, a pak do kina na Labyrint: Vražedná léčba. Nechce se ti s námi?" Zeptal se Thomas, ,,Jo! Pojď s námi Dio, bude prdel." Zasmál se Will. Thomas mi položil ruku na rameno a (jelikož je asi o milion metrů vyšší než já) trochu se ke mě naklonil a pošeptal ,, Zvu tě, jak na kebab tak do kina," Připadala jsem si v ten moment jako ve filmu, či v nějaké knize, jeho dotek byl tak upřímný a příjemný, až jsem se z toho málem otřásla. ,,No.. já nevím..to po tobě nemůžu chtít. A jsem tu s mamkou," zrovna když jsem to dořekla, uviděla jsem jak ke mě přichází a s lišáckým úsměvem na mě zírá. Její výraz mi úplně říkal: Takže se ti nikdo nelíbí jo ? Příště mi nelži, já mám vždy pravdu.

,,Dobrý den," pozdravila je mamka. Thomas sundal ruku z mého ramene a s Willem jednohlasně pozdravily, Thomas se na mě poté tázavě podíval jakoby se ptal: Tvoje máma? Mírně jsem kývla. Thomas se poté elegantně otočil na mamku a spustil. ,,Paní Rottenfiled," Pamatuje si mé přijmení?? ,,Mé jméno je Thomas Bordie, tento kluk je můj kamarád William Bloosten. Chodíme na stejnou školu jako Diana, do třetího ročníku. Zrovna jsme se potkali a já bych velice rád, s vašim svolením, tady Dianu pozval na jídlo a do kina." Já, i mamka jsme byly překvapené. Mluvil tak vznešeně a slušně. Málem jsem se rozbrečela jak moc jsem toužila mu skočit do objetí. Když jsem se koukala na mamku, poznala jsem na ni že nemá slov. Thomas to poznal nejspíše taky,    ,, Samozřejmě se o Diu nemusíte vůbec bát, bude celou dobu tady, a až film skončí, moc rád ji odvezu domů...mám tady auto." Usmál se na mamku. Ta se pak vzpamatovala a odpověděla. ,,No..já v tom nevidím problém. Ale vím jak to chodí, taky jsem si užila středoškolský léta. A říkám vám, jen něco zkuste a najdu si vás a-" ,,Mami to stačí, můžu teda?" zeptala jsem se a podívala se na ni co nejvíce prosebně jak jen to umím. Usmála se na mě a kývla. V tu chvíli jsem měla chuť říct jak moc ji miluji, ale místo toho jsem ji jen objala a rozloučila se s ní. Máma se pak šla koukat na nějaké boty a zůstali jsme tu je my 3. Thomas mi nabídl rámě a já ho přijala. ,,Jdeme ?" Zazubil se na mě. Asi jsem se zamilovala ne jen do něj, ale i do jeho blyštivých, bílých zubu, a dokonale vykrojených rtů.

,, Ano, jdeme" Jsem nejšťastnější člověk na světě.