Impossible Rules - Little Crazy Little Sassy 2

Part 16. I love you Amory!

"Hmmm... pravda nebo úkol?" Zeptal se mě Artemis. Seděli jsme já, Arty, Sue, robert, Anett a její kluk Tom č kruhu a hráli tu nejdebilnější hru vůbec. Flašku.
"Pravda"
"Co cítíš k Hasilový?"
"Nenávist" odvětila jsem prostě, ale popravdě.

"Hele lidi, jdu na vzduch" vstala jsem a trochu nemotorně vyšla ven z domu. Bylo kupodivu celkem hezky, a nebo jsem byla tak opilá, že jsem to nevnímala. To byla druhá možnost. Zdálo se mi, jako bych řídila špatně fungující oblek iron mana. Všechny pohyby byly spomalené, a dokonce i jazyk už se mi pletl.

"Jak je?" Vyšel za mnou Robert. Viděla jsem ho jen první den ve škole, a pak občas v přítomnosti Sue. Byl v celku fajn, nejvíc mě ale dostával jeho styl hudby. Jako bychom byli soulmates.

"Na hovno" zasmála jsem se. "Kluk do kterýho jsem blázen je s děvkou, nemám ani tu blbou family a chcípl mi pavouk na záchodě." Vyžbleptala jsem se rychle.

"Mohl bych říct to samý." Kývl a sedl si vedle mě. Skrz světlo měsíce jsem pozorovala jeho kudrnaté blond vlasy až po ramena, v dokonalé kombinaci s modrýma očima. Je fakt mrtě hezkej.

"Nechceš mi dát pusu?" Nadhodila jsem jen tak s úsměvem. Jo, byla jsem hodně opilá, a asi mi to moc nemyslelo.
"S radostí slečno Amory" otočil se ke mě a rychle přitiskl svoje rty na ty moje.
Ani jsem ho moc neznala. Vlastně 24 hodin, a to ani ne celých. I tak se stala tahle pusa tou nejlepší kterou jsem do té doby zažila.

"To je fajn" odtáhla jsem se, ale nechala svoje čelo opřené na jeho.
"To je" znovu mě políbil. Nebylo to nijak vážný, a už předem jsem věděla že z toho nic nebude, ale my oba jsme to prostě potřebovali.

"Zarro! Co tady sakra děláš? Jsi naprosto ožralá!" Ozval se náhle vedle mě naštvaný hlas Honzy Macáka.
Rázem mě jeho ruce neurvale odtáhly od Roberta.
"Co ty děláš? Neser se do mýho života!" Zařvala jsem zpátky, a znovu se posadila vedle blonďáka.

"Zarro!" Křičel za mnou Honza, ale já vzala Boba za ruku, a motavým opileckým krokem vyšla na ulici. To bylo poslední co jsem vnímala. Pak už jen ruce, jak mě zdvihají do náruče.

Ráno pro mě bylo bolestivé, nepříjemné a hlavně trochu moc jasné. Otevřela jsem oči, a čekala že uvidím svůj pokoj, takový jaký byl před odchodem. Ale místo toho jsem byla na cizí posteli, v pokoji sladěném do zelené a dřeva. Co to sakra?

"Hej" řekla jsem do ticha. Hlava mi třeštila, a žaludek jsem měla na vodě. Vedle mě se cosi usilovně pohlo. Kštice blonďatých vlasů, modré oči, Robert, můj spolužák. Musel mě sem donést.

"V pohodě?" Usmál se na mě. Nikdy jsme se spolu vlastně ani nebavili, ale teď se choval mile. Ne tak jako Honza včera večer.
"Jo... Ale opice jak blázen." Slabě jsem se zašklebila.
"Donesu ti na to něco. Včera si byla dost v náladě." Zasmál se, a vstal. V pokoji jsem osaměla.

Co se stalo vlastně na té oslavě? Pravda nebo úkol, pak jsem šla s Robertem ven, pusa, a šílící Honza. Jo, to nebylo to co bych chtěla. Ale takhle párty dopadají, ne? Mohla bych si zvyknout. Alespoň se nestalo nic víc, nechci být děvka jako Hasilová. Ta se asi ještě někde válí po Honzovi.

"Tady." Bob přišel, s ním i sklenice jemně kalné vody, v které šuměla bílá tabletka.
"Díky" usmála jsem se a vyškrábala so sedu. Tenhle pocit mi byl celkem blízký, zvlášť dva, tři roky zpátky.
"Co je dneska za den?" Zeptal se mě po chvíli zadumaně.
"Jak to mám asi vědět? Sobota, myslím." Zhluboka jsem se napila a pak otřásla. Studená, se zvláštní pachutí.

"Jo... Tak je asi sobota." Kývl nakonec pomalu načež se mile usmál.
"Včera Macák dost vyváděl, vy jste...?" Nechal větu vyznít do stracena.
"Ne to ne, on je s Hasilovou, teda ona to říkala..." znovu jsem si lehla.
"A ty jí to věříš? Je to děvka." Divil se. Možná měl pravdu, ale technicky vzato bych se mu nedivila. Karolína Hasilová je v celku pěkná, populární, a dá mu kdy bude chtít. To je co dneska lidi chtěj.

"Máš ho dost ráda, co?" Podotkl.
"Hmmm..." zabručela jsem.
"Tak to se omlouvám za tu pusu." Řekl trochu nervózně.
"Ne to je v pohodě, opilý lidi jsou prostě někdy blbý." Potichu jsem se zasmála.
"A co takhle..." zarazil se.
"Co?"
"Nic" zakroutil hlavou rychle.
"Mluv." Zašklebila jsem a dopila vodu co mi celkem účinně pomáhala proti bolesti.
"Macák tě má rád, je to fakt vidět. Tak co ho nechat žárlit? Jestli víš jak..." trochu začal rudnout. Tohle je trapná konverzace.
"Nemyslím že by mu to vadilo, ale zas tak blbě to nezní. Fajn." Kývla jsem nakonec.

"Bude ten zimní ples... Tak tam?" Nabídl mi cestu do pekla. Ale já chci, aby se do mě Honza zamiloval... zním hloupě.
"Domluveno."
V tu chvíli mi zacinkal telefon s novou zprávou.

Artemis: Zarro?

Zarra: Artemisi?

Artemis: víš jak je ten zimní ples?

Zarra: no jo... proč?

Artemis: tak trochu jsem...

Zarra: ??

Artemis: tě přihlásil že budeš zpívat pro jeden tanec...

Zarra: COŽE?!?!?!?!

Artemis: promiň, ale někoho mít musíme!

Zarra: cos to....?!?!?!?!?!

Artemis: musí nás někdo reprezentovat, a tys ve škole nebyla...

Zarra: ONA NENÍ SOBOTA?

Artemis: je čtvrtek, a vypni si ten capslock

"Bobe?" Oslovila jsem blonďáka.
"No?"
"Není sobota, ale čtvrtek." Zasmála jsem se.
"Shit.."

Zarra: TO TEDA NEVYPNU. SI SE POSRAL?!

Artemis: Zarro... prosím jdi tam.

Zarra: nenávidím tě Verdikte

Artemis: taky tě miluju Amory!

Zarra: radši už jdi a neser...

Artemis: :*