Impossible Rules - Little Crazy Little Sassy 2

Part 12. Right rules

You learn me how I can see
How I can make right rules

Držela jsem v ruce papírek, a ignorovala kapky deště které mi dopadaly za krk. Tohle mi někdo vtiskl do ruky, v davu, když jsem odcházela z hodiny. Ale já toho člověka stejně nedokázala identifikovat. Už mě začínalo štvát, nevědět kdo to je.

"Neměla bys tady takhle stát Zarro, nastydneš." Položil mi ruku na rameno Honza. Otřásla jsem se, ale ne pod poryvem ledového větru. Kvůli jeho přítomnosti.

"A ty by ses neměl starat, jsem jen holka z který sis udělal prdel." Opáčila jsem, můj hlas zněl najednou o několik stupňů tišeji a slaběji, než normálně.

"Zarro omlouvám se, Jasný? Udělal jsem volovinu, ale snad se nezbortí svět! Je mi to líto!" Zvíšil na mě hlas. V jeho očích se cosi lesklo. Jako by si do nich nakapal vodu. Brečel? Byly to slzy? Nebo jen kapky deště?

"Myslím... Myslím že už půjdu." Dostala jsem ze sebe přiškrceně. Napůl se mi hrozně chtělo mu odpustit. On, celá jeho osobnost mi chyběla. Ale pak tu byla ta bolest, kdy mě zradil někdo, komu jsem věřila. Ale co bylo to správné? To, podle čeho bych se měla rozhodnout.

"Zarro!" Rozběhl se ale on za mnou. "Tak si o tom promluvme! Sakra, nevidělas ti video? Lituju toho! Lituju toho co za volovinu jsem ti napsal, kdybych mohl vrátím pro tebe čas, jen aby se to nikdy nestalo!" Pevně mi svíral zápěstí, jako by to bylo naposledy. Wanna turn time back, for you... že by přece jen? Nebo jen náhoda?

Jako by mě opustila veškerá síla. Nebyla jsem schopná mu cokoliv odseknout, nebo dokonce ani zašeptat. Jen jsem tam stála, a nechala si z make-upu tvořit abstraktní obrazce na obličeji. Blbej déšť.
"Řekni něco, alespoň!" Naléhal na mě. Dech se mi zadrhl v hrdle, a já nebyla sto ze sebe vydat hlásku.

"To video... jsem viděla. A je celkem hloupé vyprávět statisícům lidem příběh jedné falešné lásky..." konečně jsem sebrala dostatek síly, a vytrhla se mu. Nezajímalo mě, co bude dělat, nebo jestli půjde za mnou. Chtěla jsem pryč. Umýt si z obličeje zbytky malování, osušit si vlasy, a v pyžamu ležet s knihou pod teplou peřinou. Byla zima. Rty mi brněly, a prsty křehly. A to nezačal ani říjen. Jediné, co se mi ale muselo jen zdát, byla tichá věta Honzy.

"Předstíraná vlastně nikdy nebyla... ne z mé strany."

Ale to asi zašustily kapky deště o podzimní listy.

Došla jsem domů, a už v předsíni se rychle vysvékla. V koupelně nikdo naštěstí nebyl, tak jsem vlezla pod horkou vodu sprchy. To bylo co moje tělo chtělo. Notnou dávku teplé uklidňující vody na celé tělo.

Sakra, proč se nejsem schopná na to všechno vysrat? Prostě jen zapomenout a jít dál. Láska je svině, která mě ne a ne pustit.

Vylezla jsem asi po dvaceti minutách, zabalila se do ručníku, a bosky odešla do pokoje. Na posteli mi leželo vyžehlené připravené pyžamo tmavých barev. Tak jsem skončila s kakaem, knihou Stardust, a horou kapesníků na měkké matraci.
Tohle se mnou dělal on. Honza Macák. Záleželo mi na něm víc než bylo zdrávo. On si očividně začal s Hasilovou, která ho má omotaného okolo prstu, tak jako on měl kdysi mě.

Hey angel, tell me if you even cry
Because of blue eyes
Hey crazy, tell me if you even lie
About your dirty love
Right now, right now
Im breaking free
From old lies
Wanna make you forget
Wanna said it right
I feel so faked
I wont turn time back
For you
You learn me how I can see
How I can make right rules

Sakra co to znamená? Kdybych to zkusila rozluštit...
Hej anděli, řekni mi jestli jsi někdy plakal kvůli modrým očím.
Modré oči, jsou asi ty honzovy. Anděl budu já.
Hej šílená, řekni mi jestli jsi někdy lhala, o své špinavé lásce.
Šílená jsem zas já. Ale zbytek nedává smysl.
Právě teď, právě teď se odbourávám od starých lží. Nejsem lhářka... Tak myslí snad tu Honzovu?

Ne. Tohle nemělo smysl. Stejně to nechápu. Zřejmě bych se měla soustředit na to, že zítra tu on bude několik hodin. Sice jen kvůli prezentaci, ale i tak. Budu s ním muset mluvit, a spolupracovat.

Měla bych ho ignorovat? Tvářit se ublíženě? Odsekávat? Zkusit být milá?
Rozhlédla jsem se po pokoji a povzdychla si. Bordel. Rozbité zrcadlo, tisíce náčrtů z prázdnin na stole, umírající květiny, a hora oblečení na židli. Budu si to tady muset poklidit, jestli chci, aby mě neměl za úplný čuně. Ale proč na něj vlastně chci dělat dojem?

Ahoj ^^
Moc vám děkuju za pravidelné ohlasy! Je skvělé číst si ty komentáře ;)
Vymyslela jsem 2 verze pro konec této knihy, za prvé, se smutným koncem, a nebo za druhé, s relativně šťastným. Je jen na vás, jaký z nich si vyberete ;) bohužel to nemůžu víc specifikovat, protože jinak bych vám odhalila obě varianty hlavních zápletek.

Just Written One