Impossible Rules - Little Crazy Little Sassy 2

Part 7. Never can love him

Chtělo se mi smát. Vypadal jak ryba. Mokré vlasy mu padaly do očí, zhluboka oddechoval a rukama máchal kolem sebe. Musel vědět že jsem ho tam strčila, ale já teď musela poupravit pravdu dřív než budu mít průser.

Předváděla jsem překvapenou a vyděšenou, naštěstí mi to učitel který právě přiběhl okamžitě uvěřil.
„Co se stalo slečno Amory?" Zeptal se mě naléhavě, zatímco pracovníci botanické zahrady vytahovali toho imbecila z vody.

„J-já pořádně ne-nevím." Předváděla jsem. „Pr-prostě j-jsem ho chtěla o-obejmout, on-on se zapotácel a-a spadl do vo-vody." Vykoktala jsem. Kdybych neznala pravdu, možná bych si to i uvěřila.

„Dobře slečno, děkuji vám." Usmál se na mě. Hraně jsem se sesunula na zem a sklopila hlavu. Jediný problém byl jestli on řekne pravdu. To by bylo víc než nepříjemný, ale komu z nás by věřili? Nové studentce a bývalé premiantce nebo očividně problémovému studentovi?

„Pane Macáku, slečna mi všechno řekla. Musel jste zakopnout o nízké zábradlí, nebolí vás něco? Neuhodil jste se?" Zaslechla jsem část řeči Helkinse k Honzovi. Kdybych mohla začnu se nahlas smát, protože to bylo nehorázně komické. Teď si o něm všichni myslí že je takovej imbecil a zakopl o zábradlí.

„To jsi byla ty co?" Ozvalo se za mnou uchechtnutí známé osoby.
„Možná ano, možná ne." Pokrčila jsem neurčitě rameny směrem k Artemisovi.

„Ale no tak, oba víme že ho nesnášíš. Shodila jsi ho tam, a teď se snažíš utéct prásknutí." Byl chytrý. Vlastně hodně chytrý. Nebezpečně chytrý.

„Fajn, máš mě. Tak co? Jdeš to prásknout?" Zeptala jsem se ho se zdvihnutým obočím.
„Blázníš?! Jsi moje kámoška" zasmál se.

„Hm... vlastně mi všichni vždycky říkali jaká jsem divná. Celkem příjemná změna." A to jsem ještě netušila jak to nakonec dopadne...
„Teď jen doufej že to na tebe nepráskne, jinak budeš v prdeli." Ušklíbl se.

„ Jestli to řekne, zažije peklo." Přimhouřila jsem oči. Helkins volal rodičům Honzy ale on sám jen seděl zabalený do deky a klepal se zimou. Chudáček malý.

„No, myslím že teď nějakou dobu video fakt nenatočí." Uchechtl se posměšně.
„Video?" Nechápala jsem.
„Jo... počkej, ty to nevíš?!" Vykulil na mě dnes již podruhé oči. Jen jsem zakroutila hlavou.

„Tady Honza je totiž "Youtuber" " naznačil Artemis ve vzduchu uvozovky.

„Jo tohle... To vím moc moc dobře." Ušklíbla jsem se.
„To by mě zajímalo kolik toho lidem zaplatil aby na to koukali." Zašklebil se. Začala jsem Honzu propalovat nenávistným pohledem. Bolelo to, vzpomínat.

„Ty ho fakt hodně nenávidíš co?" Zeptal se. Nepochopila jsem jeho otázku, nebylo to naprosto zřejmé? Nemám snad důvod?
„Jo, proč?" Zdvihla jsem levé obočí.
„Je to vidět na tvých reakcích. Buď ho nenávidíš, nebo miluješ ale nechceš si to přiznat." Uchichtl se.

„Blbost. Nemiluju ho. Za prvý je to idiot, a za druhý mi ublížil." Zabručela jsem a založila ruce na prsou. Je blbost aby se mi líbil... štve mě ne? Jeho hlas, oči, tělo, názory, poznámky... všechno mě na něm štve. Nemiluju ho. Už ne. Nenávidím ho. Nedokážu mu odpustit.
„No když myslíš." Zasmál se.

Miluje ho Zarra? :D
That's question :D
Další kapitola bude trochu víc deep, kdybych tohle a tu minulou měla nějak pojmenovat řekla bych "Make a wish, wish be a fish" co vy? Další by byla "hey angel, tell me if you even cry"

Asi bych je mohla začít pojmenovávat ;D

JustWrittenOne