Impossible Rules - Little Crazy Little Sassy 2

Part 3. Her dirty past

Do kavárny jsem přišla přesně na čas. Vevnitř bylo vedro a dusno, ale kompenzovala to lahodná vůně kávy která se linula celým podnikem.
"Ahoj Artemisi" pozdravila jsem černovlasého kluka, u stolu, který byl snad jako jediný jinak prázdný. Všude tu jinak bylo přecpáno, asi se Artemise bojí... Heh.
"Ahoj Zarro" usmál se. Vždycky se mi tyhle emo - punk typy líbily, dokud teda nepřišel Honza... Ne. Na to nemyslet.

"Dáte si něco?" Přišel k nám číšník. Letmo jsem se podívala na Artemise, aby si objednal. Pochopil to.
"Střední vanilkové latté" oznámil.
"A já to samé." Kývla jsem na oplátku. Kluk který tady obsluhoval na to bez jediného slova kývl, a odešel - Asi - do kuchyně. Pokud se tomu tak dalo říkat.

"Tak... povídej." Pobídl mě Artemis.
"Co přesně chceš slyšet?"
"Cokoliv. O čem se potřebuješ vykecat. Tvoje minulost, tyhle prázdniny, problémy... a věř mi. Budu mlčet jako hrob. jen mi řekni svůj příběh." Z nějakého důvodu jsem měla pocit že se mu dá věřit. Jen mu říct svůj příběh...
"Dobře..." a tak jsem začala.

"Asi čtyři roky zpátky jsem byla opravdu na dně. Bylo mi patnáct, a pohybovala jsem se v mrtě špatný partě. Tam byl alkohol, a to jako tvrdej, nebo cigarety denní chleba. Moje máma se o mě nikdy moc nestarala, důležitější pro ní byla práce, a Táta? Ten zase nechápal ty... holčičí věci. Zkrátka a dobře, neměla jsem tu ženu, která by mě podržela."

Přerušila nás káva, kterou právě donesli.
"Děkujeme" řekli jsme naráz stejnému číšníkovi, který se nás ptal na objednávku.
"Pokračuj." Pousmál se Artemis.

"Připadala jsem si hrozně cool když jsem mohla kouřit trávu, do toho chlastat, a kdybych chtěla tak si i píchnout herák. Prostě určitá forma vzdoru proti stereotypu a upjatosti mojí matky. Pak ale právě ona onemocněla, musela na dva týdny zůstat doma. Všímala si že chodím pozdě domů, a občas mám dost hustý halušky, nebo se motám.
Začala jsem být doopravdy závislá na každodenním kouření trávy, a pomalu ale jistě i na heroinu, který byl u nás v partě víc než dostupný. "

"Brala jsi drogy?To bych do tebe neřekl." Zeptal se Artemis.
"Jo... Ale naštěstí je to za mnou." Kývla jsem. Nejhorší období mého života.
"Sám... Jsem s tím měl zkušenosti. Svinstvo je to." Zašklebil se.

"Ale v tu dobu tu vyvstal dost velký problém. Peníze.
Nikdy jsem nepracovala, neměla brigádu, všechno vždycky platili rodiče. Jenže taťka odjel, a já zůstala s mámou na tři měsíce sama. Najednou tu byl ten, kdo mi dal všechno, a nikdy se neptal. Byla tu jen přísná matka pro kterou bylo i víno výtvorem satana. Ale já chtěla trávu a heroin. Potřebovala. A tak jsem začala krást, od mámy, od táty, z bankovního účtu... jen abych měla drogy. "

Když se na sebe zpětně dívám... jak jsem mohla být tak sobecká? Až je mi ze sebe blbě.

"Ale máma na toho jednoho dne přišla. Našla u mě pytlík se skoro čistým heroinem, a tehdy začalo peklo. Neustálé hádky, řevy, a dokonce i sem tam facka, byly v denním pořádku. A já jí nenáviděla. Nenáviděla jsem všechny co mi mou záchranu od reality odepřeli. Když se táta vrátil, máma mu všechno řekla. On mě měl vždycky rád. Ale taky to byl on, co mi to všechno zhoršil. Máma mě vyhodila ven, ale táta zase přivedl, nedokázal mě pustit. Takhle to trvalo rok.
Jenže pak přišla ta chvíle kdy jsem se zamilovala. Byl to kluk, který bydlel naproti škole, kam jsem chodila. Slušný, hezký, vždycky mě zdravil. Chtěla jsem se změnit, ale nikdy to nešlo. On měl sestru, která se jmenovala Anet, nakonec jsme se s ní spřátelily. Ona byla taky ten, kdo mě nakonec nutil přestat brát drogy, ale zas tak jednoduchý to nebylo. Musela jsem chodit na terapie, až pak, přesně na mé 17 narozeniny jsem se konečně vyléčila."

"A ten kluk?" Zajímal se Artemis, jako bych mu vyprávěla příběh před spaním který si sama vymýšlím.
"Ten? Našel si holku. Patrícii. Bylo mu tehdy 21, tuším že se nedávno vzali." Zasmála jsem se.

"Dva roky se vlastně nic nedělo. Až na vztahy v rodině. Matka se ode mě víc oddělila, ale otec naopak přiblížil. A teď se dostávám k tomuhle létu, a našemu povedenému spolužákovi."

Artemis kývl.

"Dodělala jsem maturitu, a přihlásila se na tuhle školu. Moje máma tehdy ale dostala takový "geniální" nápad. Poslala mě na celé prázdniny do Mnichova... neumím skoro vůbec německy. A právě tam jsem se seznámila cestou autobusem s Honzou Macákem. Nevěděla jsem kdo to je, ale od prvního okamžiku mě štval. Alespoň tehdy. Pak tu ale byl Mnichov, a hádej co?"

"Měla jsi pokoj ve stejném hotelu?" Zasmál se.

"Kdyby jen to. Musela jsem s ním sdílet koupelnu...
Ale postupně jsem se s ním začala seznamovat, a vadit mi přestal. Měl rád stejné věci, humor, zájmy... stali se z nás něco jako kamarádi.
Mnichov se proměnil v splněný sen. Spolu jsem odjeli do Dortmundu, ale tam se všechno pokazilo. Začal se mi dostávat moc pod kůži... moc. I možná kvůli tomu docházelo k hodně častým hádkám, kdy se pak jeden z nás tomu druhému dvě hodiny omlouval. Hrozný.
Všechno se ale dosralo když jsem odjela. Napsal mi 'miluju tě'. Jak moc prý jsem dokonalá, a úžasná. Napůl jsem mu to nevěřila, ale on to psal dál. Pak ale přišel ten moment kdy se mě zeptal jestli ho miluju. A já neodpověděla, sama jsem to v tu chvíli nevěděla. Jenže pak mi napsal SMS že to byl jen prank na rozloučenou.. jo, asi je to prkotina, ale mě to hrozně ublížilo. Záleželo mi na něm, asi až moc."

900 slov? :D nějak se překonávám! :D
Tahle historie se píše fakt sama :D
Jinak... stále nemocná a unavená -,-
WattPad - saver ^^
Tato kapitolka je pro super slovenskou slečnu agent_dream ^^

Just Written One