Impossible Rules - Little Crazy Little Sassy 2

Part 20. Make it go one?

Snad nikdy jsem nebyla tak moc nervózní. Ruka kterou jsem se přidržovala venkovního zabradlí se mi silně klepala. Mrzlo až praštělo, ale víc než z chladu jsem se třásla z trémy která na mě dopadla.

Všechno to bylo až moc reálné. Veškeré rozhovory, společně s možnými i nemožnými scénáři, se mi doposud ocitaly jen v mé mysli. Teď mi ovšem docházelo že mám na všechno jen jeden pokus. Vyhrát, nebo prohrát, jiná možnost tu nebyla, ani žádný mezistupeň.

"Ahoj Zarro, dáš to." Objala mě na uvítanou Sue. Zněla tak vyrovnaně a sebejistě, že jsem tomu snad i na minutu uvěřila. Dokud mi nedošla hořká realita, pohledem na Karolínu Hasilovou v růžových minišatech. Kam se hrabu já? Vypadala dokonale, bez jediné chybičky. Ona totiž věděla, že si dnešní večer vychutná do posledního doušku.

"Jo, nějak se to přežít musí." nepřesvědčivě jsem se na ní usmála. A možná taky ne. Ostatně, kdo nebo co mi brání v dlouhém skoku z Karlova mostu?

"No, na mě už čeká Arty, tak ahoj." Zamávala mi zvesela.
"Jo... pozdravuj ho." Nechala jsem svůj hlas vyznít do ticha, protože Sue byla už dávno v tahu.
Zhluboka jsem se nadechla.

Všechno už začalo. Prodírala jsem se davy skupinkami lidí stojících po spolu, a snažila se dostat k pódiu.
"Zarra Amory" oznámila slečna z vyššího ročníku která se ujala moderování. Pomalu jsem vyšla na vyvýšené místo. Jednotlivé páry oči na mě stočily svou pozornost, hned ve předu mě ovšem upoutal pohled jedné velice konkrétní osoby. Honza stál zhruba v druhé řadě, zaujatě mě sledoval, a na tváři mu zářil úsměv, věnovaný mé maličkosti.

Pomalu začala hrát hudba, stále jsem očima visela na Honzovi. Ani jedna osoba v sále, s výjimkou Roberta melodii nepoznala, však ani nemohli.

"Hey angel"  vypustila jsem první dvě slova, hlas se mi nepatrně třásl z nervozity, a žaludek nepříjemně svíral.
"tell me if you even cry
Because of blue eyes" Přes polovina sálu se odklidila na parket, jen málo lidí zůstalo blízko pódiu, mezi nimi ale byl i člověk, kterému text patřil. Stále se usmíval, snad ještě mileji než  předtím. Poznal to.

"Hey crazy, tell me if you even lie
About your dirty love" nervozita mi kupodivu rozšířila rozsah hlasu, a já tak výšku perfektně zvládla.

"Right now, right now" všimla jsem si, jak Honza pohybuje rty, podle textu.
"Im breaking free
From old lies" u posledního slova se mi trochu zadrhl hlas. K modrookému brunetovi došla totiž Hasilová.

"Wanna make you forget"  Uklidni se, přichází další víška. 
"Wanna said it right" srdce mi poskočilo, když se Honza pobaveně zasmál, zakroutil hlavou a stočil svůj pohled znovu na mě. Váhavě jsem se usmála.
"I feel so faked, I want turn time back, for you" Najednou se mi chtělo se nahlas rozesmát, on se usmíval, lidem se to líbilo, a já to milovala. 

"You learned me how I can see
How I can make right rules" přišel refrén a s tím i mé komplikovanější zdvihnutí hlasu. Ale ono to šlo samo od sebe, proč tady nemůžu zůstat navždy?

"You make me person, i wanna be, want bring you god's jewels" vnímala jsem pouze hudbu, která se mi vepsávala do paměti, spojená s pokojným uklidňujícím pocitem.

"But now are those rules impossible
Impossible, Impossible, Cause you're not around" ty páry co tančily vypadaly tak šťastně. Byli tady jeden pro druhého, a já stála tady, sama, ozářená jediným reflektorem v místnosti.

"Hey sassy, is this your reason why
You stop hearing me" Honzův pohled jako by chytil ten můj, jeho oči se na mě usmívaly, až mě napadlo, jestli my nejsme taky jeden z párů na plesu.

"Hey rose, germany is great land
So make it go one" Zmateně zamrkal když jsem se na něj široce usmála, ale hned poté mou grimasu snad desetkrát upřímněji napodobil.

"It was time, you know, Wasnt right minute, But i did right thing" tuhle část neznal, byla moje, slova ze mě vypadávaly samy od sebe.

"It was time, you fell, And i wanted to catch you, but I was weak, so hopeless" Mou sloku jsem zapomněla, tyhle věty byly věnované pouze jemu.

"You teached me how I can hear
make me person i wanna be
But now i feel like im losing my grip"
Jako ve snu jsem sešla z pódia, doprovázená potleskem lidí které jsem znala, i neznala. Středem mé pozornosti byl ale Honza. Pomalu šel za mnou, až jsme se setkali zhruba uprostřed sálu.

Přitáhl si mě do pevného objetí. Pro tuhle chvíli jsem věděla že je všechno v pořádku. Celé tělo se mi třáslo, ale jeho ruce mi posílaly energické teplo až do špiček prstů. Tiskl si mě k sobě, jako by jsme se nikdy neměli pustit. Možná to byla minuta, možná hodina, nebo taky jen jediný okamžik, ale když se odtáhl, věděla jsem že ten pocit chci zažívat znovu, až do konce.

"Hey rose, germany is great land
So make it go one" zamumlal potichu a lehce mě políbil. Jenom naklonil hlavu, a lehce jsme se otřeli rty. Nebylo to líbání, nebyl to nekonečný polibek plný vášně. Jen tiché vyznání těch nejhlubších citů, které jsme jen mohli dokázat. Kdo to nezažil, nedokáže si představit onen pocit. Svou první pusu jsem dostala v devatenácti letech, ale bylo to od té správné osoby. To bylo to, proč se stala tou nejlepší, kterou jsem si jen mohla představit.

Tak konec... konec Impossible Rules, příběhu Zarry N. Amory a zároveň i na celkem dlouhou dobu konec souvislých příběhů na profilu Just Written One. Celou tuto knihu věnuji svojí bývalé nejlepší kamarádce, která se probrala, a uvědomila si že já nejsem člověk s kterým chce trávit svůj čas. Zároveň i Vám, kteří jste mě u toho drželi, a podporovali v pokračování. Ani nevíte jak moc si to to vážím...

Zároveň jsem uvažovala o své nastávající tvorbě, a v hlavě mi vytanul nápad knihy krátkých příběhů. Jistě mnoho z vás četlo Zelenou, Behind Mirrors - Catch me if you can, Jednu cestu vlakem a další. Pokud by jste měli zájem, mohla bych se pokusit o knihu plnou takových příběhů, s různými nápady, tématy a žánry. Určitě napište do komentářů, předem děkuji za ohlasy.

Děkuji za všechno, loučí se s vámi
Just Written One