Impossible Rules - Little Crazy Little Sassy 2

Part 2. Meeting with memories

Okey... okey... hlavně nezačít panikařit! Honza Macák je u nás ve škole. Já. Honza. Očíčka. Na. Sebe. Shit. Koukl se mi do očí, a na okamžik jako by se pro nás zastavil čas. Tohle se mi zdálo jako až moc velká shoda náhod... nebo se tomu říká osud?

"Doufám že jste spokojení s tím kde sedíte, protože s vaší dvojicí budete pracovat na většině přednášek, nebo dlouhodobých prací." Oznámil Vagenknecht. Tohle dopadlo dobře, kdyby si vedle mě sedl Honza, nevím po bych dělala. Asi ho pořádně profackovala. Na druhou stranu, to tak špatný nápad není.

"To jsi uviděla ducha nebo co?" Zašeptal mi do ucha Artemis.
"Ne, to by bylo ještě fajn." Zašklebila jsem se jako bych snědla kyselý citron.

Celá hodina proběhla jako sen. Dnes to byla naštěstí první ale také poslední. Všichni popadli tašky, a začali opouštět učebnu, jen já se krčila v lavici a čekala kdy konečně odejde Honza, aby si mě nevšiml.

"A ty tady jako zůstáváš proč?" Uchechtl se Artemis. Stál, a opíral se o náš stůl.
"Nechci narazit na něj..." kývla jsem směrem k Honzovi, který si s někým psal na mobilu.

"Tak jdi teď, nevšimne si tě, ale jako poslední moc nenápadná nebudeš." Ujistil mě chytře. Možná měl pravdu... ze mě asi agent FBI nebude.
Oba jsme vstali a rychle prošli celou třídou až ke dveřím.
"Uffff" vydechla jsem. Nevšiml si mě.

Artemis se mé reakci zasmál. "Proč se mu vyhýbáš?" Mě to bohužel tak vtipné nepřišlo.
"On je... moje minulost. Moc mi připomíná tyhle prázdniny který se absolutně posraly." Sklopila jsem pohled.

Ale dokonalé modré oči má pořád... stejně jako ten hlas, i když s ním byli slyšet jen dvě slova.

"Chceš o tom mluvit?" Zeptal se. Znali jsme se 45 minut. Tak dlouho věděl že Zarra Nikita Amory existuje, a i tak se zajímal. To bylo... nezvyklé.
"Neznám tě na tolik abych ti tohle mohla říct..." Zdvihla jsem ze země tašku, a pomalu se vydala k východu.

"Občas pomáhá mluvit o špatných vzpomínkách s někým, ke komu nemáš moc velké citové pouto." Došel mě. Už v tu chvíli pro mě byl Artemis obrovskou oporou, i jen pro jeho zájem o neznámou osobu. Taková já nikdy nebyla.
"Já... Tohle není můj styl." Odporovala jsem. I z části proto, aby mi na to odpověděl. Aby dával na jevo účast.

"Je to na tobě Zarro, ale většině lidí tohle pomáhá, budu tvůj osobní konzultant a poradce." Při posledních slovech se potichu uchichtnul.
"Tak... v Costě naproti škole za dvě hodiny?" Možná to byla chyba, ale v tu chvíli se mi to nezdálo jako až tak moc špatný nápad.

"Fajn, budu tam, myslím že moje pošahaný vlasy poznáš." Odešli jsme ze školy, a každý se vydal jiným směrem.

"Artemisi? Tvoje vlasy jsou boží!" Zakřičela jsem na něj přes ulici, až se pár lidí otočilo.

New part ^^
Jsem nemocná -,- tak nic moc no :C
Zítra jdeme na hrozně super vílet... a hádejte co já? Nemůžu tam -,-
No nic...
V další kapitole se toho dozvíte hodně o Zaře a její minulosti ;)

#Azarra nebo #Zarty ??? :'D