Envedónie: Vyvolená

Kapitola 8 - Maškarní bál

Do svého pokoje jdu raději tajným vchodem, nechci, aby mě takhle někdo viděl. Jdu si do koupelny umýt nohy, celé ráno jsem byla naboso. Vzpomenu si na tu nesnesitelnou bolest a tak si sundám šaty a podívám se do zrcadla, jestli nemám stopy po spáleninách, nebo něco podobného. Zůstanu stát jako opařená, je to neuvěřitelné - já mám tetování. Černé jako moje vlasy, spletité, kroutí se v různých liniích od lopatek až do půlky mých zad, něco tak nádherného jsem ještě neviděla a to nesnáším tetování. Jen tomu ještě něco chybí, není celé. Opláchnu se a tím to tetování vystoupí ještě víc, umyju si zuby, a když jsem hotová, rozpletu si vlasy. Vytáhnu z nich všechny květiny, jsou stále jako čerstvé a tak je dám do vázy s vodou. Zabalená jen v ručníku jdu zpátky do pokoje a zavolám si služebnou Kristýnu, další z mých komorných, momentálně zastupuje Terezu. Když dorazí tak se hluboce ukloní, nechápu proč, vždycky ji opakuji, že to nemusí dělat, ale jsem ráda, že přinesla snídani.

„Co pro vás můžu udělat, vaše výsosti?" zeptá se s pohledem k zemi.

„Kolikrát ti to mám opakovat, tykej mi a říkej mi Evelíno, prosím, a můžeš se mi dívat do očí, Kristýno," řeknu s úsměvem.

„Ale to-to nejde vaše výsosti, to se nesluší, co by na to řekl váš otec," řekne poplašeně.

„Dobře, dobře, uklidni se. Potřebuju pomoct s výběrem šatů na hodinu tance."

„Jistě, vaše výsosti." Ukloní se a zamíří do šatny. Chvilku se prohrabuje šaty a vytáhne jedny krémové s tmavým šněrováním na zádech a tmavými krajkami. Myslím, že jsou dokonalé.

„Páni, máš dobrý vkus, jednoduché, elegantní, ale ne honosné, dá se v nich dostatečně hýbat a při tanci nebudou překážet." Zhodnotím jednoduše její výběr a ona se pousměje.

„Mám vám sdělit, že šaty na ples jsou již připravené, vaše výsosti," řekne a ukáže k oknu, kde jsou pod přehozem šaty. Jdu k nim a látku strhnu, to je přesně, co jsem chtěla. Dvoje šaty, jedny v královské modři, ze zvláštní látky, je velmi lehká a dodává šatům výjimečnost, střih je také trochu odlišný než obvykle, nemají rukávy a od pasu jsou tvořeny několika se prolínajícími vrstvami, ale jsou to přece šaty na maškarní bál, takže to vadit nebude, navíc se v nich bude skvěle tančit a budou se krásně točit. Druhé jsou ve vínové barvě, široká sukně, velmi elegantní, krátké krajkové rukávy a zlatý pásek s rubíny. K oběma šatům ladící střevíčky, rukavičky a masky.

„Perfektní, myslíš, že nic netuší, chci ji překvapit?"

„Nemá nejmenší podezření, jasnosti," řekne s úsměvem Kristýna s pohledem k zemi. Podá mi ladící pár tanečních bot a posadí mě k zrcadlu. Tvoří mi jednoduchý, ale praktický účes, tak, aby mi vlasy při tanci nezavazely. Sleduji ji v zrcadle, ale ona se neodváží zvednout pohled od mých vlasů. Slyším, jak se zhluboka nadechne, něco chce říct, ale má strach.

„Na, co se chceš zeptat?" zeptám se jí se širokým úsměvem. Úplně ztuhne a v zrcadle se setká s mým pohledem.

„Opravdu si přejete, abych vám říkala Evelíno, vaše výsosti?" Začnu se smát a ona znervózní ještě víc. Tuším, že to není ta otázka, na kterou se chtěla zeptat, ale je to dobrý začátek.

„Ano, opravdu," otočím se k ní a podívám se jí do očí, „a nemusíš mi říkat vaše výsosti, jasnosti, ani mi tykat, teda když jsme v soukromí samozřejmě." Usmějeme se na sebe a ona udělá poslední úpravy na mém účesu. Zbystřím, slyším pohyb v mém pokoji, jeden člověk, nejspíš muž, celkem mladý. Mám jisté podezření, kdo by to mohl být. Potichu se zvednu, slyším, jak se opírá o dveře a poslouchá, naznačím Kristýně, aby se nehýbala, pomalu přejdu ke dveřím a rychle je otevřu.