Hovel [Jungkook x Yugyeom]

[1]

Jungkook se držel své maminky za ruku a vyděšeně sledoval své okolí. Všechno na zámku bylo tak obrovské a tak... Tak čisté. Bál se, že když se něčeho jen dotkne, tak to zašpiní nebo rozbije.

"Pojď, tady budeme bydlet," usmála se na Jungkooka jeho mamka a zavedla ho do uličky, kde byly dvoje dveře.

Bylo to až v zadní části paláce. Bylo to tady takové místo pro zaměstnance. Většinou takhle daleko byly pokoje pro pradleny nebo kuchařky. Osobní sluhové bydleli blíž k pokojům královské rodiny z důvodu, že když si je někdo zavolá, aby nečekal dlouho.

"Tohle je tvůj pokoj a tohle můj," oznámila mu.

"To už nemáme pokoj spolu?" nechápal Jungkook a překvapeně vykulil oči, když uviděl svůj pokoj.

Byl větší, než celý jejich bývalý domek (chatrč) dohromady. Jungkook byl překvapený, ale i vyděšený.

"Koupelnu máš tady, ukážu ti, jak to všechno funguje a pak se umyješ, ano?" usmála se na něj jeho mamka.

Jungkook spokojeně přikývl.

"Poteče teplá voda, mami?" zeptal se a na tváři se mu vykouzlil maličký úsměv.

"Poteče," pocuchala mu černé vlásky a zavedla ho do prostorné a čisté koupelny, která byla součástí pokoje.

Byla tam vana i sprcha, záchod, umyvadlo a pro jistotu i malá stolička, aby malý chlapec viděl na svůj odraz do zrcadla.

Na umyvadle byl položený kelímek,  uvnitř kterého byl zbrusu nový kartáček na zuby a pasta.

V košíčku, který byl umístěný na menší skříňce byl daný sprchový gel, šampón a pěna do koupele. V druhém košíčku bylo několik hřebenů. No a ve skříňce byly sněhobílé ručníky s zlatě vyšitým královským znakem.

Na věšáku visel čistě bílý župan, který měl taktéž zlaté královské logo. Byl heboučký na dotek a Jungkook už se nemohl dočkat, až si ho obleče na sebe.

"Dám ti napouštět vanu," oznámila mu jeho mamka a Jungkook se zmohl akorát na přikývnutí.

Všechno ho tak strašně moc fascinovalo.

Sledoval svoji mamku, jak to všechno dělá a snažil se, aby si toho co nejvíce zapamatoval.

"Pojď, ukážu ti, kde máš oblečení," řekla Jungkookova mamka a odešla ven z koupelničky.

Jungkook hopkal spokojeně za ní a nedůvěřivě sledoval svůj pokoj. Měl z nej opravdovou radost, ale ta velikost ho opravdu překvapila. Kdo by kdy řekl, že i obyčejní sluhové mají tak velké pokoje?

Jungkookova mamka mu ukázala obrovskou skříň, která byla vložená ve zdi.

(A/n: Asi víte, co myslím, ne? Nemůžu si vzpomenout na to, jak se to jmenuje... Ale prostě je to skříň, která je zasunutá ve zdi:D)

Ta skříň se táhla přes celou stěnu a byla plná oblečení. Většina z toho byly trička, košile, saka, která byla pověšena na ramínkách. Kalhoty byly poskládané do úhledných komínků a v druhé části skříně byla pyžama a boty. A poté tady byla ještě jedna skříň, ale v té nebylo oblečení, ale byly tam hračky.

A Jungkook nebude lhát, když řekne, že tolik hraček ještě nikdy v životě neviděl.

(A/n: Jsou to tři různé skříně... V jedné jsou ta trička, v druhé byly ty boty a pyžama a v té třetí byly ty hračky:D všechny skříně jsou zasazené do zdi a jsou vedle sebe:D ughh, snad chápete:D)

"Tak se dojdi vykoupat a pak přijď ke mně do pokoje, půjdem se najíst," usmála se na něj jeho mamka a zamířila pryč.

"Dobře," rozloučil se s ní Jungkook a upaloval do koupelny.

Vysvlékl se a vlezl do teplé vody. Po hodně dlouhé době se myl v teplé vodě.

Spokojeně vydechl a na ruku nabral bublinky, do kterých následně foukl.

Z úst mu unikl tichý smích, když se pěna rozletěla všude kolem.

Jungkook byl tak spokojený. Nic nedokázalo to jeho štěstí popsat. Nešlo to vyjádřit slovy.

Když po hodině uznal, že už tam byl pěkně dlouho, tak vylezl a zabalil se do toho hebkého županu.

Ve skutečnosti byl ještě víc hebčí (A/n: Existuje to slovo? Jsou skoro 2 ráno, sorry nemyslí mi to.) a měkčí, než se předtím zdál.

Jen nerad ho zase dával dolů a hledal něco na sebe.

Zvolil košili, protože musel vypadat trochu společensky.

Ještě tady bylo hodně věcí, které nevyzkoušel nebo to nevyzkoušel úplně tak moc, jak by chtěl. S tou jednou věcí byla i jeho postel, na kterou si opatrně sedl. Matrace byla neuvěřitelně měkká on se málem počůral blahem.

Tohle musí být sen.

A/n: Hello

Omlouvám se, ale fakt jsem nestihala...

A omlouvám se za chyby, nemam chut to po sobě číst.

Teď to píšu, protože na to ráno nejspíš nebudu mít čas a protože jaksi nemůžu spát (teď na mě pada únava a posledních 10 minut tady tak nějak umíram).

Dneska jsem se jaksi dozvěděla, že má kamarádka je jaksi rozhodnutá dostat kluka, na kterého mám asi crush?

Toť k mým veselým Vánocům 👌

Ale vám bych chtěla popřát nádherné Vánoce, ať se Vám splní všechny vaše sny, hodně dárků (a alb a korejců) pod stromečkem!^^

Miluju vás... Koukala jsem, že už to má 100 přečtení a to teprve teď vychází první kapitola o.o

Jste neuvěřitelní, vážně!

Děkuji! ❤

P.S.: Musím se pochlubit... Ty testy na ICT jsem udělala! ❤