Hovel [Jungkook x Yugyeom]

[10]

Vyděšeně vypískl, když se těsně za ním ozvalo zavrčení.

Zády se natiskl na nejbližší strom a očima sledoval tmavě šedého vlka, který se k němu přibližoval. Jungkook v jeho očích viděl zuřivost, soustředěnost, hlad.

Věděl, že i kdyby se pokusil o úprk, tak by se mu to nepovedlo. Sice měl dobrou kondici, ale vlku by neutekl a navíc, noha ho bolela jak čert. 

Přeříkal si všechny modlitby, které znal a skoro ani nedýchal. Čas jakoby se zastavil. Bylo to neuvěřitelné.

Vlk se zastavil tak metr od něj a jen ho sledoval. Posadil se a Jungkook se v tu chvíli málem složil.

"Tak už mě sakra sežer," vypadlo z něj směrem k vlku.

Věděl, že mu zvíře nerozumí, ale už to v sobě neudržel. Po čele mu stékaly pramínky potu, z očí se valily horké slzy. Obraz měl rozmazaný, vše se mu motalo.

Po zádech mu běhal nepříjemný mrazík a v břiše měl fakt divnej pocit. Klesl na zadek, kolena přitáhl k bradě a když viděl, že se vlk zvedl a udělal krok k němu, zavřel oči. 

Nemusel vidět, jak se do něj zakousne. Očekával bolest, ale nic nepřicházelo. 

Všechno najednou bělalo a víc si nepamatoval.

***

Otevřel oči do jasného rána. Dobře, zas tak jasné nebylo, ale bylo to ráno! Všechno ho bolelo. Ležel zkroucený na zemi u nějakého stromu. Zkontroloval, jestli má všechny části těla a úlevně si oddechl, když zjistil, že má. 

Šíleně ho bolela hlava, kotník mu natekl. V hlavě si rychle přehrál, co se včera stalo. Vlk už tu nebyl. 

Nechápal to, ale byl rád. Nějak se mu povedlo zvednout se na nohy a vydat se na cestu zpět. Měl úplně prázdný žaludek a všiml si, že má po rukách různé štípance a škrábance. Byl si na sto procent jistý, že teď by se svým obličejem mohl hrát v tom nejděsivějším hororu, který kdy byl natočen.  A vsadil by svoje boty za to, že by to dotáhl až na hlavní roli. 

(A/n: Mám hlad.)

Šel pomalu a musel si dávat několikaminutové přestávky, aby vůbec někam došel. Našel silnější větev, o kterou se opíral.

"Proč jsme sakra jeli tak daleko," zakňoural a zády se opřel o kmen silného stromu.

Z čela mu tekl pot, byla mu zima. Z lýtka mu tekla krev, kterou se nesnažil nijak moc zastavit. Nehorázně se potil a věděl, že to je skrz tu krev. Už jí asi ztratil hodně. 

Neměl sílu na to, aby si utrhl část oblečení a zavázal to. Navíc, oblečení měl špinavé, dostala by se mu do toho infekce.

Zadíval se do korun stromů a přemýšlel. Je lepší dostat do nohy infekci nebo vykrvácet?

Tiše zaplakal, když se opět ozval jeho žaludek. Tohle nebylo dobrý. Jakože fakt nebylo.

Byl na cestě už několik hodin, slunce už pomalu zapadalo a kolem něj se zase začala snášet mlha. Skousl si spodní ret a pokračoval v cestě. Třeba se mu povede přežít další noc tady v tom příšerném lese. 

Proč tam vůbec jezdil?!

Měl se nejdřív zeptat Yoongiho, co si o tom myslí! Jak moc si přál, aby tady teď Yoongi byl. On by věděl, co dělat. Věděl by, kam jít. Chránil by ho. Dal by mu najíst a řekl, že všechno bude dobré.

Jenže Yoongi tady nebyl.

Až teď si Jungkook uvědomil, že ani neví, jestli jde dobře...

A/n: Hello!

Double update, protože mi umírá kitten:D

Jiný už asi nebude, protože chci jít spát, ale zítra budu čekat v Hradci Králové (Pardubičák jede do HK...)

Všem od nás ze třídy se do toho HK hrozně chce...:D

Tak tam budu čekat hodinu, tak možná napíšu další díl, ale nic neslibuji, okay?:D

Ale... jestli mi někdo koupí jídlo, budu o tom psaní silně uvažovat :33 :D

LOVE ALL OF YOU! <3 MOC DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ A ZA ZANECHÁNÍ JAKÉKOLIV STOPY! <3