Hovel [Jungkook x Yugyeom]

[8]

"Tudy," kývl na Yoongiho Jungkook a nadzvihl jednu větev, aby pod ní mohli prolézt.

Šli po pěšince, po které již nikdo několik let nešel. Byla zasypána popadaným listím a větvičkami. Byl listopad a stromy, které ještě nebyly úplně holé na sobě měly zlatavé lístky. Vše působilo tak kouzelně.

"Tady... jsi bydlel?" zděsil se Yoongi, když spatřil onu chatrč.

"Předtím vypadala o trochu líp," zamumlal Jungkook.

Společně vlezli dovnitř a Jungkook se rozhlédl kolem sebe. "Ještě tady možná budou věci, které jsem si nevzal s sebou do paláce."

Yoongi nadzvihl obočí a podíval se na něj. Sám se pak také rozhlédl. Bylo to tady tak malé. Uzounká chodbička, která vedla do něčeho, co trochu připomínalo kuchyň s kamny. V chodbičce se nacházely ještě dvoje dveře. Do jedněch Jungkook vstoupil, to byla nejspíš koupelna a u těch dalších odhadl,  že to nejspíš bude ložnice. 

Yoongi šel za ním a zastavil se ve dveřích. Jungkook stál a díval se na svůj odraz v zrcadle. Zrcadlo bylo celé špinavé a popraskané. V rohu místnosti byl nějaký košík a nad ním pavučina. Zaklepal hlavou a odtrhl svůj zrak od nechutně chlupatého pavouka a zadíval se na Jungkookův profil. 

Jungkook se díval sám sobě do očí. Před ním stál někdo neznámý. Nepoznával se. Viděl tam malého kluka v zakrvácené košili. Ten chlapec měl roztržený ret, nad okem krvavý škrábanec a modřinu u klíční kosti.

Ten chlapec vypadal příšerně. Vypadalo to, jako kdyby se mu snažil něco sdělit, ale nedokázal to. Jen na sebe koukali, oba dva mlčeli, ale z jejich pohledů se dalo hodně vyčíst.

Křičeli.

Křičeli o pomoc. 

Jungkook z úst vypustil trhaný výdech. Jeho nitro se nepříjemně sevřelo pod náporem úzkosti. Toho chlapce znal. Tak moc dobře.

Bylo to,  jako kdyby nechal veškerou svou minulost tady v té chatrči a na paláci začal nový život.

Hlavou mu probíhaly všelijaké vzpomínky. 

Odtrhl pohled od chlapce v zrcadle, který mu svým pohledem řekl, aby otevřel koš na prádlo. Na chvíli zavřel oči a zaklonil hlavu.

Yoongi nechápal, co se dělo. Ale naučil se, že Jungkook je hodně zvláštní osoba a že v takových chvílích by ho neměl rušit zbytečnými otázkami, na které mu může odpovědět později.

Jungkook přešel k tomu koši a vytáhl z něj zaprášenou, původně bílou košili. Byla malinká. Jako pro skřítka.

Rukou přejel po látce, na které se nacházely skvrny od zaschlé krve. Podíval se na Yoongiho, po tvářích se mu kutálely horké slzy.

Trhaně popotáhl a svalil se na zem. Látku si přitáhl k hrudi a kolena k bradě. V jeho očích se odrážela neskutečná bolest.

Yoongi na nic nečekal a vtáhl si Jungkooka do objetí.

"Šššš," snažil se ho uklidnit.

Prsty proplouval jeho hnědými vlasy, věděl, že to mladšího uklidňovalo.

Chtěl se zeptat, jestli je Jungkook v pořádku, ale to po chvíli zavrhl, protože to, jak se před ním Jungkook zhroutil, mu bylo jasnou odpovědí.

"Hyung," dostal ze sebe Jungkook a zvedl k němu svůj uplakaný pohled. "O-omlouvám se..."

"Neomlouvej se," zašeptal Yoongi a dal mu pusu na čelo. "Za takovéhle věci se nikdy neomlouvej."

"Je zpátky, hyung," řekl Jungkook tiše a zavrtal hlavu do Yoongiho hrudi.

"Kdo je zpět?" nechápal Yoongi.

Konejšivě hladil mladšího chlapce po zádech a doufal, že se alespoň trochu uklidní. 

"On," ukázal Jungkook na svůj odraz v zrcadle.

Yoongi se podíval směrem, který, ukázal a dlouze se díval na dvě tváře, které na ně koukaly nazpět.

A v tu chvíli si Yoongi uvědomil, že všechno není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.

A/n: Hello!

Omlouvám se, že jsem díl nenapsala už včera, ale byla jsem venku s kamarádem a doma jsem jaksi pak neměla náladu na psaní:D 

Dneska jsem taky s kamarádem uzavřela sázku, co se běhání týče. Že ten, kdo toho do léta naběhá víc, tak vyhraje a ten kdo prohraje tomu druhému něco dá :DD¨

Takže se asi vidím jako osobní sluha přes celé letní prázdniny:D

On totiž běhá tak 8 km do hodiny:DDD Ale jako... mám před ním náskok:D Začalo to dneska po tom, co on uběhl těch 8 km, takže se mu to nepočítalo:D A mě já dneska už uběhla 500 metrů, tak mám náskok!! :"DDD

Asi bych se měla připravovat, až mu budu běhat pro jídlo, mg:D

A omlouvám se za ten dílek... já... u psaní brečela:D A nějak tam vylezlo tohle, no T.T

Původně jsem myslela, že tahle povídka bude mít také jen 10 dílů, ale po dnešku si myslím, že bude mít o trochu víc:D

Snad se líibilo!

(Ještě je pořád sobota, stihla jsem to!)

BYE!

A děkuji za všechny votes, přečtení a komentáře <3 JSTE ÚŽASNÍ! <3 VŠICHNI! <3