Hovel [Jungkook x Yugyeom]

[9]

Jungkook seděl v boxu u Alone a sledoval koně, který žral seno. 

"Kámo," dostal ze sebe a zaklonil hlavu.

Kůň nijak nereagoval a dál pokračoval v jídle.

"Kdy se Yoongi vrátí?" našpulil rty a rukama si prohrábl vlasy.

Yoongi jel dneska do nemocnice na nějakou prohlídku. Jungkook měl mít zítra narozeniny, bylo mu už sedmnáct. Tedy, zítra mu bude sedmnáct.

Kůň párkrát zafrkal (:"DDDD) a otočil svou hlavu na chlapce, který seděl kousek za ním. Jungkook to nakonec nevydržel, vyskočil na nohy a došel si pro sedlo.

"Provětráme si trochu hlavu, ne?" zazubil se na vraníka a podrbal ho na hlavě. 

Vyvedl ho z boxu a hned venku na něj nasedl. Projel zahradou (i když by správně neměl) a pokračoval až do lesa. Znal to tady, jezdili tudy s Yoongim skoro každý den. Už se ani nebál. Občas se musel smát, když si vzpomněl na svou první jízdu. 

Vlastně byl i rád, že ho k tomu Yoongi donutil. S Yoongim bylo všechno hned o něco lepší.  Celý jeho život jako kdyby našel smysl. Jako kdyby mu starší pomohl na všechno zapomenout. 

Zadíval se na řetízek, který mu visel kolem krku.

Pamatuje si na něj Yugyeom ještě?

Jak vůbec vypadá? 

Má pořád tak buclaté tvářičky? 

Obarvil si vlasy? Nebo je má pořád černé? 

Kde vlastně je? Co studuje? Jak mu to jde ve škole?

Pobídl koně ke cvalu a rozjel se do lesa. Jel dlouhou cestičkou, kudy vždy jezdili. Většinou tady s Yoongim závodili, kdo bude první u vodopádů. 

Dojel k vodopádům. Výhled byl dechberoucí. Nezáleželo na tom, jak často tady byl, vždycky mu to vyrazilo dech a donutilo na chvíli přestat nad vším přemýšlet.

Většinou to pak s Yoongim brali doleva a vraceli ke objížďkou k paláci. Nikdy ale nezjistil, kam vedla cestička stáčející se doprava.

Pobídl koně a zamířil tam.

Alone nespokojeně zastříhal ušima, zřejmě se mu tam moc nechtělo, ale poslechl svého pána a krokem se vydal tam, kam chtěl Jungkook. Les kolem nich viditelně zhoustl a vše ztmavlo.

"Kam tohle sakra vede?" procedil Jungkook mezi zuby. "Někde to přece musí končit."

Raději jeli stále krokem. Jungkook si nebyl jistý terénem, proto nedával povely. Nechal Alone, aby si hledal cestu sám, protože se pěšinka pomalu ztrácela. 

Už se pomalu i stmívalo. Nevěděl, kde sakra je, ani jak dlouho tu je. 

Nadzdvihl se v sedle, aby z kapsy mohl vytáhnout mobil a podle GPS najít, kdy tohle končí nebo alespoň zjistit kolik je hodin. 

"Do prdele," zanadával, když ho nikde nemohl najít. "Že já píčus jsem ho nechal v posteli?"

Pro jistotu ještě sáhl do všech kapes, které měl a zkontroloval i sedlovou brašnu.

Nikde nic.

"Neotočíme to?" zkusil to Jungkook, když se rozhlédl kolem sebe.

Celkem mu to tady nahánělo hrůzu.

Otočil koně a vydal se zpět. Jak rád by mu teď dal povel ke cvalu, ale nemohl. Bál se, aby se mu něco nestalo. Mohl kdykoliv klopýtnout a něco si udělat s nohou.

Nepříjemné zachrčení a zapraskání dolehlo k jeho uším. Cítil, jak se pod ním Alone celý napjal. 

"Klídek," snažil se ho uklidnit Jungkook, ale i na něm bylo vidět, že byl posraný strachy až za ušima.

Další zachrčení a Jungkook ležel na zemi. Alone se postavil na zadní a Jungkook, který to nečekal se převrátil dozadu. Kůň nezapomněl poposkočit a tím ze sebe chlapce setřást. 

"Do prdele," zanadával Jungkook, když mu kotníkem projela nesnesitelná bolest.

Ona vlastně projela celým tělem, protože dopadl obličejem na nějaký kámen a nohu pod sebe nějak divně zkroutil.

"Počkej!" zavolal na koně, ale marně. 

Kůň už byl dávno v tahu.

"Piče, piče, piče," nadával Jungkook a začal se sbírat ze země. 

Vyděšeně vypískl, když se těsně za ním ozvalo zavrčení.

A pak ho sežrali medvědi.

Dělám si prdel, dělám si prdel:D

Možná...

A/n: Hello!

Začíná se to srát hehehe:D 

No... nechci vykecávat, jdu běhat:D

Ani nevím, proč jsem to tam dala.

Ale vím, že jsem říkala Kájuš, že se tam něco takového stane:D

A tak... musím dodržet svůj slib, ne? :"DD

Snad se bude líbit!

Když ztratím plíce, spoléhám na Vás, že mi je půjdete najít:D

MILUJU VÁS! <3