Hovel [Jungkook x Yugyeom]

[2]

"Mamííí!" doběhl do pokoje své mamky a ukázal se jí v novém oblečení.

"Moc ti to sluší, miláčku," pochválila ho a spokojeně se usmála.

"Můžu jít ven za Yugyeomem?" zeptal se Jungkook a spokojeně se zazubil při vzpomínce na druhého chlapce.

Yugyeom byl jen o něco málo mladší jak on, ale i tak byli kamarádi. Yugyeom chodil na jinou školu jak Jungkook, ale to nebyl až takový problém. Jejich školy byly od sebe jen přes pár ulic.

Vždy, když měli pauzu na oběd, chodili do parku, který byl mezi jejich školami a jedli spolu. Yugyeom byl z průměrné rodiny. Měl spoustu kamarádů, ale i přesto své obědové přestávky věnoval Jungkookovi.

Začalo to tím, že se na Jungkooka chodil dívat. Sledoval, jak tam starší seděl a jedl jídlo ze své krabičky.

Bylo mu ho líto. Viděl, jak se staršího oči plnily slzami, když se podíval na nějakou partu dětí, které si vesele hrály.

Jungkook mu tenkrát přišel tak osamělý. Jungkook byl vždycky osamělý. Jejich společné začátky byly těžké. Jungkook velmi málo mluvil a nedala se s ním navázat žádná konverzace.

Yugyeom to však nevzdával a skoro po roce se z něj a Jungkooka stali kamarádi.

Yugyeom cítil, že Jungkookovi může říct cokoliv a to samé pociťoval Jungkook. Yugyeomovi věřil a bylo až podivuhodné, jak moc pro něj jeho mladší kamarád znamenal.

"Ale nezapomeň se vrátit do šesti hodin," pokynula mu jeho mamka.

"Neboj!" zakřičel Jungkook a zmizel z pokoje.

Běžel chodbami paláce, minimálně třikrát se ztratil a musel se někoho zeptat na cestu ven. Spěchal. Chtěl už být venku.

Nakonec ho ven vyvedl jeden starší muž, nejspíše sluha, soudě podle toho, co měl na sobě.

Jungkook seběhl schody a spěchal ven. Běžel jak nejrychleji uměl a než doběhl k bráně, byl už pěkně zadýchaný. Tyhle zahrady byly snad nekonečné.

Dorazil do parku, kde se vždy s Yugyeomem scházeli a posadil se na lavičku. Vždy na druhého čekal na této lavičce. Byla to jejich lavička.

Seděl a čekal. Yugyeom měl asi dneska víc úkolů, když nepřicházel.  Znuděně si hrál s prsty a poté i s lemem košile. Třikrát si rozvázal a zase zavázal boty.

Nechtěl si jít hrát sám. Vždycky na sebe s Yugyeomem čekali. Jenže už bylo šest hodin a Yugyeom nikde.

Zvedl se z lavičky a odešel zpět do zámku. Se sklopenou hlavou hledal svůj pokoj. No, dopadlo to tak, že se ocitl v místě, kde nikdy předtím nebyl.

Rozhlédl se kolem sebe a hledal někoho, kdo by mu mohl poradit.

"Hledáš tu něco?" ozvalo se za ním.

Vyděšeně se otočil za tím hlubokým hlasem a otevřel pusu v údivu. Ten, kdo před ním stál byl samotný král. Zrovna dneska si o něm ve škole říkali...

"J-já..." vykoktal Jungkook, ale další hlas ho přerušil.

"Namjoonie, zlato, vystydne večeře," ozvala se královna, která taktéž vyšla z jedné místnosti.

Jungkook na ně vyděšeně zíral, než ho napadlo, že by se měl možná uklonit.

"Kdepak ses tu vzal?" zasmála se tiše Seokjin, královna.

"Není to syn té ženy?" odhadl král.

"Té jak u nás dnes byla?" přidala se k němu královna.

Jungkook nejistě přikývl.

"Ztratil ses?" pousmála se královna. "Jsi tak rozkošný."

"Jo... ztratil..." přiznal Jungkook a sklopil pohled k zemi.

Cítil, jak se mu do tváří hrne krev po tom komplimentu.

"Kolikpak ti je, drahoušku?" 

"Sedm," odpověděl Jungkook.

"A chodíš někam do školy?" pokračovala ve vyptávání se královna.

Než stačil Jungkook odpovědět, král ho přerušil: "Co kdyby se s námi najedl a ty se tam vyptáš na všechno, na co chceš?" navrhl. "Mám fakt hlad."

"Dobře," zasmála se královna a vzala Jungkooka za ruku, "pojď, jdeme do jídelny a pak pošleme někoho, aby to řekl tvé mamince, dobře?"

Jungkook přikývl na souhlas a trošku se pousmál.

"Dojdu pro Yoongiho," oznámil všem král a zaplul do jednoho z pokojů.

"My jdeme," řekla královna a spolu s Jungkookem zamířila do jídelny.

Posadila ho vedle sebe a pomohla mu upravit ubrousek na klíně. 

"Jungkooku!" vykřikla vyděšeně žena, která jim nesla pití.

"Mami," zazubil se na ní jmenovaný chlapec.

"To je v pořádku," zasmála se královna, "sám král navrhl, aby s námi povečeřel."

Jungkookova mamka jemně přikývla a nalila jim pití.

"Víte," začala královna, když se Jungkookova mamka chystala k odchodu, "napadlo mě, že by se Jungkook mohl vzdělávat s Yoongim... Mohlo by to být užitečné pro oba a alespoň by Yoongi měl kamaráda ve svém věku."

"To by bylo skvělé," usmála se Jungkookova mamka.

"Ale mami..." nafoukl tváře Jungkook, "co Yugyeom?"

A/n: Hello!

Tak jak žijete?:DD

Jsem se jaksi nudila, no... tak je tady další díl:D

Snad se trochu líbil^^  S Gyeomem se to tam všechno ještě malinko zamotá, aleeeee... pak zmizí, že ani nebudete vědět jak:D lolol jsem spoilerrr:D

A konečně Yoongina na scéně!!:D 

Děkuji za přečtení, votes a hlavně komentáře!! <3