Hovel [Jungkook x Yugyeom]

[12]

Uběhlo několik dní od toho, co se Jungkook probral z kómatu. Nijak si nestěžoval, když se ho nikdo neptal, co vše se mu stalo. Věděl, že ho ale v paláci čeká výslech v podobě naštvaného Yoongiho.

Včera se dost pohádali, protože když se jednalo o Jungkookovo zdraví, Yoongi byl děsná hysterka. Jen proto, že si nechtěl vzít prášky, tak se Yoongi málem posral a dal mu výklad o tom, že je musí brát, aby mohl co nejdřív domů.

Po včerejšku je Jungkook chtěl plivat z okna, protože se mu domů fakt nechtělo. Yoongi za ním dneska přišel, i když mu řekl, aby nechodil. Nechtěl ho ani moc vidět.

Měl Yoongiho rád, ale byl na něj naštvaný. 

Samozřejmě, Yoongi byl naštvaný na něho. Každý seděl na jedné straně pokoje a mlčeli. Nepozdravili se. Jen se probodli pohledem a dál si hráli na mobilech. 

Asi po hodině odešel, opět bez rozloučení. 

Jungkook naštvaně pokrčil nos a lehce si oddychl. Ta atmosféra mezi nimi by se dala krájet. Celou dobu se mu špatně dýchalo a srdce mu bilo v nepravidelných intervalech. Byl dost nervózní, nevěděl, co by měl druhému říct.

Měl by se Yoongimu omluvit? To v žádném případě! Yoongi na něj vyjel jako první a proto byl Yoongi ten, který by se měl omluvit! Jungkook se pouze bránil, on tu hádku nezačal.

Ale zase... hádali se kvůli němu...

Ne. Pořád za to může Yoongi a ne on.

Zabořil hlavu do polštáře, ruce měl skřížené na hrudi a rty uraženě našpulené. 

Až teď si uvědomil, že ještě pořád neslavili jeho narozeniny. Byl to už skoro měsíc, v kómatu byl údajně týden. Prý to počká, až se vrátí z nemocnice.

A najednou se mu docela chtělo domů.

Vytáhl mobil z nabíječky a napsal Yoongimu jednoduché  "promiň".  Z kelímku vzal ty nechutně velké prášky a zapil je ještě nechutnějším nemocničním čajem. 

(A/n: Vím o čem mluvím, ochutnávala jsem ten čaj v Pardubické nemocnici a fakt hnus, málem jsem to šla plivnout z okna:D V HK už je to o něco lepší, ale pořád hnus:D)

Zakuckal se a nakrčil nos. Bylo to nechutné. Tak strašně moc nechutné.  Skoro nadskočil, když vedle něj zavibroval mobil. Psal mu Yoongi.

"Však pohoda, taky jsem byl píča."

Jungkook se tiše zasmál.

"Btw, zítra tě možná pustí domů, mluvil jsem s doktorem."

Přišla mu druhá zpráva. Jungkook nadšeně zatleskal a začal Yoongimu odepisovat.

***

"Nechci,"  našpulil rty a zadíval se na mladšího.

"Ale no tak, nebuď srab, Yoongi," zašklebil se na něj Jungkook.

"Nebojím se o sebe, ale o tebe, ty pako," protočil očima Yoongi a vylezl za Jungkookem na vysoký strom.

"Už jsem tady tak dlouho nebyl," přiznal Jungkook a uvelebil se na větvi nad Yoongim. 

Zády se opřel o kmen stromu a nohy natáhl před sebe, aby je měl položené na větvi. Yoongi se úplně stejně uvelebil na větvi pod jeho mladším kamarádem.

"Taky ne," přikývl Yoongi. "Hlavně nespadni, tu nohu nemáš pořád ještě úplně vyléčenou," varoval ho.

"Neboj mami," zasmál se Jungkook (A/n: a chvíli na to už ležel na zemi.) a zaklonil hlavu.

Prsty si hrál s řetízkem, který měl kolem krku a na chvíli zavřel oči.

Jeho myšlenky se zase motaly kolem Yugyeoma. Byly to pořád jedny a ty samé otázky, ale neznal na ně odpověď. Byl naštvaný sám na sebe. Neměl ho tenkrát nechat jít.

Měl jít k němu domů hned ten den, co poprvé nepřišel na lavičku. Pak by o něj třeba nepřišel.

"Kookie?" zašeptal Yoongi.

"Ano?" odpověděl mu stejně tiše Jungkook.

"Prej se budu muset příští rok oženit."

A/n: Hello!

Omlouvám se, že to je krátký. Ale já mám fakt úplně vymyto, jsem dost mimo, unavená, naštvaná (sama na sebe).

Teď se nějak stalo, že mi začaly hrát depka písničky a fakt jsem dost v piči :"D

Aleeee... tohle je trash. Minulý díl byl, předminulý taky. Všechny byly a tenhle není výjimkou.

Ale...třeba se někomu zalíbí, no.

Já už asi půjdu, chce se mi asi brečet. Idk.

Dobrou.