Hovel [Jungkook x Yugyeom]

[13]

"Hyung?" zašeptal Jungkook a rozhlédl se kolem sebe. 

Nikde nikdy nebyl. Ležel u Yoongiho v posteli, ale po starším chlapci nebylo ani vidu ani slechu. Zvedl se z té postele a převlékl se do něčeho, v čem mohl normálně chodit.

Tedy, ne že by se někdy převlékal. Normálně chodil po paláci v pyžamu až třeba do večera (pak už se ani nepřevlékal a rovnou zalezl do postele). 

Teď mu ale přišlo, že by se měl převléct do něčeho, co mohl nosit ve vyšší společnosti. Ze skříně vytáhl bílou košili a rychle se do ní nasoukal. Doplnil to černými kalhoty a tmavým kabátem a vlezl do luxusní koupelny. 

Před zrcadlem si upravil tmavě hnědé vlasy a vyčistil si zuby. Korektorem zakryl pár nedokonalostí na obličeji a spokojeně se usmál. Ještě si na rty dal trochu balzámu, aby mu tolik nepraskaly a mohl jít. 

Opatrně za sebou zavřel dveře a šel až do jídelny. Nikoho na chodbách nepotkával, tak hádal, že jsou všichni na snídani. 

Jenže v jídelně nikdo nebyl. Tohle bylo divný. Vždycky tady někdo byl. Vždycky. 

Šel tedy do zasedací místnosti, kde také nikoho nenašel. Tohle zas tak divný nebylo, protože v zasedačce byli jen někdy. Nakoukl do studovny, kde bylo úplné prázdno. Mezi regály s knížkami prosvítaly sluneční paprsky, ale po Yoongim, který tady občas byl zavřený nebylo ani vidu, ani slechu.

Zakroutil hlavou a šel zkusit ještě společenskou místnost. Jestli už ani tam nikoho nenajde, tak něco je fakt špatně. 

Strčil ruce do kapes a pokračoval dlouhou chodbou. Díval se na obrazy, které visely na stěně a obdivoval jejich krásu. Ten, kdo je kreslil, měl velký talent.

Slabě si povzdychl a otevřel těžké dveře do společenské místnosti. 

Z úst mu unikl zvonivý smích. Smál se hlasitě. Proč ho ani nepřekvapilo, že byla ta místnost prázdná? 

Posadil se na zem a pohled zvedl k velkému zrcadlu na druhé straně místnosti. Prsty si pohrával s řetízkem, který mu visel kolem krku a sledoval chlapce, který na něj koukal.

Toho chlapce nepoznával. Byl sice stejně oblečený, stejně učesaný, ale něco na něm bylo jiného. 

"Huh?" naklonil hlavu na stranu, když si všiml, že mu chlapec něco ukazoval. 

Chlapec mu ukázal, aby přišel blíž. Poslechl ho. Nevěděl, proč to udělal. Nechtěl to vědět. Zvedl se na nohy přešel k němu blíž.

"Ještě blíž," zachraptěl chlapec. 

Jungkook udělal jeden váhavý krok dopředu. Z hlasu toho chlapce ho zamrazilo. Chloupky na ruce se mu postavily a on se zmohl jen na nejisté polknutí.

"Ještě," pokynul mu rukou chlapec.

Jungkook byl jako v transu. Hlas toho chlapce pro něj byl jako droga. Věřil mu. 

"Otoč se," řekl mu chlapec. 

Jungkook omámeně přikývl a udělal přesně tak, jak mu bylo řečeno. Koutkem oka zahlédl něco červeného na druhé straně místnosti. Červená obálka s jeho jménem. 

Chtěl k ní vykročit a vzít si ji.

Něco ho zezadu chytilo za ramena a poté jen cítil nepříjemnou bolest. Podíval se dolů a z hrudníku mu koukala špička meče s kapkou krve. 

***

"Kookie?" 

"Kooku!"

"Prokrista vzbuď se!" 

Jungkook otevřel oči a Yoongi ho chytil za ramena a vytáhl do sedu. Jungkook měl tváře mokré od slz a v Yoongiho očích se odrážel neskutečný strach.

"Co se ti zdálo?" zeptal se Yoongi a setřel slzy z Jungkookových tváří.

"Nic zvláštního," zalhal Jungkook.

Yoongi protočil očima a i s Jungkookem v náručí si lehl. 

Najednou se Jungkook cítil tak v bezpečí.

A/n: Hello!

Jak žijete?:D

Já umírám. 

Literally. 

Něco podobného se mi nedávno zdálo, lol. 

Ale who cares lololol. Poslouchám u psaní Fools. 

A celkově jsem v prdeli.

Tak bye!

A moc děkuji všem, kteří komentují, jste úžasný holky! <3 Luv ya.