Smrtelní Nesmrtelní

Kapitola třetí

„No tak, Bello. Ublíží ti. ---- Dobře! Vím, že jsi silná, tak buď i opatrná." Myšlenky. Edwarda.

Ten chlapeček čte myšlenky, ale své vlastní si uhlídat neumí. No dobrá, jak jsem pochopila, tak jeho milovaná Bella jde za mnou. Klepání na dveře.

„Vstup, Bello,"

„Jak jste věděla, že to jsem já?" zeptala se, když vešla a zavřela dveře.

„Mám své zdroje," ironicky jsem se usmála. „Co si přeješ?" zaklapla jsem knihu a dala jí do knihovničky.

„Viděla jsem Vás dnes dopoledne v zahradě, s Caiusem a..."

„Ano, vím. Viděla jsem Vás- tebe a Edwarda. První jsem spíš cítila psa a pak jsem Vás viděla. Můžeš mi říct, odkdy Aro povoluje ve svém paláci vlkodlaky?"

„Jacob se vtiskl do Renesmee. A proto šel s námi, aby jí ochránil. Nehne se od ní ani na krok,"

„Jak vidím tak Aro je pro SVŮJ život ochoten obětovat cokoliv. I zákon," pousmála jsem se. „Chápu, proč chce tady tebe, Alice, Edwarda a i Kate, která má dnes večer dorazit. Vaše dary se hodí v boji, ale dar Jaspera a Renesmee..."

„Asi si myslí, že by Jasper mohl ty upíry nějak ovlivnit, nějak jim změnit náladu, ale Renesmee..." zamyslela se.

„Myslím, že Aro chce mít záruku, ať máte pro co bojovat. Ať nezemřete hned při první vlně. Desetiletá holčička nemůže bojovat, to ví i on. Proto zůstane v paláci s nějakým upírem. Kdybyste zemřeli, tak se potom stane členkou gardy. Nebo kdybyste, náhodou chtěli změnit stranu, případně se vzdát, nechá jí mučit. V tom horším případě si jí vezme na bitevní pole a bude jí případně mučit tam,"

Bella se otřásla, cítím, jak jí přepadl strach. „Nad tím teď nechci přemýšlet. V té zahradě... Vím, že Caius po Vás chtěl polibek, ale proč? Nechtěl by polibek jen tak a taky vím, že se na Vás tak díval. Nevím jak, ale nebyl to jeho obyčejný pohled," řekla. Při jejích slovech se mi vracely vzpomínky. Začala jsem drtit stůl, kdybych mohla brečet tak by tu bylo slzné údolí. „Řekněte mi pravdu. Co se stalo mezi Vámi a Caiusem?" pověděla odhodlaně, a aby dodala svým slovům důraz, tak se postavila.

„Bello, všichni mi tykají, i nepřátelé. Ano?"

„Dobrá"

„Ve svém životě jsem měla důvěru jen ve čtyřech lidech, a dva mou důvěru zneužili nebo jí ztratili," začnu.

„Kdo to-"

„Byl. Kamarád, Caius, Kleopatra a jistá Elizabeth. A ty se mě teď tady ptáš na můj příběh. Znám tě pár dní, ale tvůj dar... Tvé myšlenky a vzpomínky jsou střeženy jak před Edwardem tak Arem. Proto ti asi řeknu pravdu, ale věř mi, umím se mstít. Elizabeth jsem se svěřila a ona toho zneužila, a proto zemřela. Věř mi, JÁ jsem krutá. Volturiovi jsou oproti mně nevinná štěňátka. Pořád to chceš vědět?"

„Ano chci," chvíli zaváhala, ale řekla to tak jistě.