Smrtelní Nesmrtelní

Kapitola dvacátá třetí

Objímám jeho nahou hruď. Oba jsme přikrytí jen tenkou dekou. Vdechuju jeho okouzlující vůni a přemítám, co se před pár momenty událo.

Teď už můžu v klidu říct, že toho nelituju. Nic se od našeho posledního splynutí nezměnilo. Jen to bylo po těch dlouhých letech krásnější a vášnivější.

„Doufám, že toho nelituješ," prolomí ticho.

„Doufám, žes mi neroztrhal šaty," ušklíbnu se a tím se i vyhnu přímé odpovědi.

Nahne se přes okraj postele a poté s úsměvem odpoví: „Zdají se být v pořádku."

„Blíží se bitva, hodně z nás určitě umře a my si tu spolu užíváme..."

„My neumřeme a odreagovat se nějak musíme," pohladí mě po holých zádech.

„A pokud ano, tak ne úplně. Zůstaneme v mysli ostatních a naše činy na světě." Tímto narážím na moje hýbání dějinami. Objevení Ameriky a tak podobně.

„Já nemám v plánu umírat."

„Já též ne," pohladím jej ve vlasech.

„To jsem rád." Políbí mě na rty, slabě mu to oplatím a usměju se. Ale naše rty spojí zase, a zase. Díky tomu si na mě trochu lehl.

„Neměli bychom se jít chystat?" zvednu obočí.

„Máme času..."

„Budou tě hledat."

„Tady nikdo."

„Edward, Benjamin..." ušklíbnu se.

Zamračí se a lehne si zpátky. Pousměju se a políbím jej na rty. S radostí mi to oplácí a přitahuje víc k sobě, až se ocitám na něm. Deka mi sklouzla někde do půli zad, ale ignoruju to. Caius si pramínky mých vlasů namotává na prsty a já jej rozcuchávám.

„Tak jo, už jdu," řekne a najednou se objeví na druhé straně pokoje už v kalhotách, vytahujíc zpod skříně košili.

„To snad nemyslíš vážně?!" svraštím obočí.

„Vyhazovala jsi mě... Tak pa," mrkne a zmizí.

Lehnu si na záda a ruce položím na čelo. Oči upírám na strop a snažím si vše srovnat v hlavě. Hlavně musím dělat, že se nic nestalo. I když Edward to jistě pozná, ale pro jeho vlastní dobro, a taky celé rodiny to nikomu neřekne. Je to součást mého života a není radno mě nějak naštvat.

Vyskočila jsem z postele a dala se do dobrodružné honby za mým oblečením, hlavně tedy spodním prádlem. Nemůžu riskovat, že sem nějaký expert vleze.

Oblékla jsem si černé, obyčejné šaty ke kolenům, pod ně ještě černé kraťásky. Obula jsem si černé kozačky těsně pod kolena, takže skoro celé nohy byly zakryty. Sedla jsem si k zrcadlu a oči obtáhla tlustou černou linkou doplněnou stejnobarevnými kouřovými stíny. Řasy prodloužila řasenkou. Rty kryla taktéž černá barva.

Uznávám, že tahle kapitola je celkem o ničem... Proto nejspíš ještě dneska vydám další 😉. Zároveň chci poděkovat za 1K přečtení, lidi já Vás miluju 😍!
Webi 😘