Smrtelní Nesmrtelní

Kapitola šestá

--Benjamin--

Před hodinou jsem se vrátil spolu s Tiou z lovu. Procházeli jsme se a ona se rozhodla, že si musíme zahrát karty. Sedli jsme si do obýváku a začali hrát. Za chvíli přišli i Amun s Kebi.

Asi po patnácti minutách jsme uslyšeli ránu a než stačili cokoliv udělat, se před námi objevily osoby v černých pláštích. Všichni jsme věděli kdo. Osoby vepředu si sundaly kapuce. Jane, Alec, Demetri, Felix. Tia mě objala a já ji.

„Benjamine, Aro tě chce vidět," řekla tvrdým hlasem Jane.

„Což znamená, že jdeš s námi," upřesnil Alec.

„Benjamin nic neudělal, takže nikam nejde!" zakřičel Amun.

Najednou se skácel k zemi.

„Dost! Prosím!" křičela Kebi.

Amun se přestal svíjet v bolestech.

„Tak pojď," usmála se na mě Jane.

„Ne, nepustím ho!" křikl zase Amun.

Alec kývl hlavou a než jsem stačil cokoliv říct, tak Kebi, Tia a Amun byli v držení upírů. K Tie přišel Demetri pohladil jí po tváři a obličejem se skoro dotýkal toho jejího. Nešahej na ní, vzbudila se ve mně zlost. K Amunovi se postavil Felix a byl připraven mu hlavu kdykoliv utrhnou.

„Uteč!" zařval Amun.

Felix hlavu trochu víc stiskl a jemu se na krku začala objevovat prasklinka.

„Dost! Říkala jsem, že to chci bez obětí!" do místnosti přišla další osoba v černém plášti.

Demetri a Felix se postavili k Jane, Alecovi a té osobě, kterou jsem už někdy slyšel. Upíři pustili mou rodinu, ale stále za nimi stáli. Osoba se po nás podívala.

„Kleknout!" řekla nekompromisně.

Všichni jsme si klekli, i upíři za námi sklopili hlavy. Ten hlas! Vím kdo to je! Znáte takový ten pocit, když přesně víte správnou odpověď, ale nejde vám vyslovit? Přesně takhle se teď cítím!

„Benjamine, ani mě nepozdravíš?" řekla mírně káravým hlasem.

Při těch slovech si sundala kapuci. Vyletěl jsem a začal jí objímat.

„Stacylinn! Stacylinn!" volal jsem. „Nečekal bych, že tě uvidím," smál jsem se a ona se mnou.

„Slíbila jsem, že přijdu," usmála se.

Postavil jsem jí na zem. Amun se na mě překvapeně díval, Tia žárlivě a Kebi bez výrazu.

„Benjamine, nikdy ses nezmínil, že se znáš s První upírkou," zamračil se nedůvěřivě Amun, když se postavili.

„Cože?! Ty jsi První upírka?!" nechápu.

„Dcera první upírky, ale i tak mě všichni berou jako první," zasmála se.

„Proč jsi tady?" zeptala se Tia a chytla mě za ruku.

„Promluvíme si," rozhodla Stacylinn a já ji vedl do mého pokoje.

Moc se nezměnila. Černé vlasy stále stejně vlnité do půlky zad, rudé oči, bílá pleť... Pořád tak panovačná, hrdá a neústupná. Naučila mě pořádně ovládat živly. Jsem ji vděčný. Byli jsme dobrými kamarády a vždy si pomáhali. Jenže teď... Mám strach. Volturiovi a ona... vražedná kombinace.