Smrtelní Nesmrtelní

Kapitola dvanáctá

„Neruším?" vejde do pokoje Bella.

„Rušíš, jsi drzá. Ale neodcházej, už jsi vyrušila. Co potřebuješ?" optám se ledově.

„Mám jen jednu otázku," vysvětlí tónem káraného dítěte.

„Nuže," pobídnu ji.

„Co jsi to udělala s Caiusem? Byl to stejný dar jako má Jane?"

„Horší. Špatné vzpomínky, které mu kolovaly hlavou jej, dalo by se říct, užíraly. Smažil se ve vlastní šťávě. Což mu patří."

„Milovala jsi ho, proč to děláš?"

„Milovala je minulý čas. Nenávidím ho je čas přítomný i budoucí. Měla jsi snad jednu otázku, ne?" věnuji jí chladný pohled.

„Omlouvám se. Jo a Aro nás všechny chce ve Velkém Sále."

„Chtít může... Děkuji za zprávu," kývnu a ukážu na dveře.

Aro chce tohle, Aro chce tamto... ať se vzpamatuje! Kdyby nebylo mě, a mých rodičů, tak už tady dávno není!

Takže... teď si hodím vanu a umyju vlasy, nalakuju nehty a možná potom dorazím na tu schůzku.

Umytá jsem, nalakované nehty jsou... Už uplynula asi hodina od doby, kdy jsem se dozvěděla o schůzi. Ups. Ale tak, nalakované nehty musí uschnout. Dobře, normálně si je nelakuju, ale nějakou tu záminku mít musím. Aspoň jsem trochu oddálila mé setkání s Caiusovým prasečím ksichtem.

Teď šaty... Paradiridam... Ano! Tyhle! Moje oblíbené!

Jako bych šla o půl hodiny dřív... takovým stylem se rozejdu tichými chodbami paláce. Na upíra nenarazíte jak je rok dlouhý. Pokud nemají důvod, nevychází ze svých kutlochů a stráže jsou jen u vchodu, Velkého Sálu a snad jenom na čtyřech dalších místech, což je pro tak velký komplex málo. No prosím! Ani ty obří dveře mi nikdo neotevře. Abych si všechno dělala sama!

„Tak se podívejme, kdo žije!" zvolal Aro po mém příchodu.

C-Co si to dovoluje? „Zapomněl jsi na dnešní Demetriho a Caiusův trest? Myslím, že mám dalšího adepta... Měla jsem za to, že v době ve které jsi vyrůstal, tě učili mít úctu k starším, silnějším a k dámám," zpražím ho klidným ledovým pohledem s vražednými slovy.

„Ehm no... Všichni čekáte na to, co vám chci sdělit. Alice, na kdy vychází datum střetu?"

„Podle poslední vize máme minimálně měsíc čas," odpoví opatrně.

„Děkuji, to se hodí. Takže dámy si seženou šaty, zítra se u nás koná ples."

„Aro, ples?" ozve se Carlisle. „Schyluje se k bitvě a ty chceš pořádat zábavu?"

„Drahý Carlisle, sluch tě nešálí. Zítra bude ples, ať naši nepřátelé vidí, že se  nebojíme."

„Jak kdo..." povzdychne Alison.

Alison, Simon a Eric jsou upíři z Lotyšska. Nejsou moc staří, jen nějakých sedm set let. S Volturiovýma se snaží mít dobré vztahy už od počátků a tak bez řečí přišli na pomoc. Všichni ale vidí, že by nejraději odešli. Nejsou to bůh ví jací bojovníci, mezi lidi chodí jen aby se napili krve.

„No tak, má drahá, přece není zle. Vítězství máme jisté," usměje se Aro a pohledem „nenápadně" zabloudí ke mně.

„Opustím vás. Kdykoliv," pronesu suše. Tohle by měli brát jako samozřejmost.

„Kdo tam ale bude?" zvedne Eleazar obočí. „Několik upírů je tady, ti které jsi ještě poprosil o pomoc a oni jí nepřijali, rozhodně nepřijdou. Ti, které jsi nepožádal o pomoc, taky určitě nepřijdou, jelikož, buďme upřímní, do Volterry se nikomu moc nechce."

„Svatá pravda," řeknu teď už i s náznakem citů. Posměšných citů vůči Volturiovým.

„Není možné! Ty s někým souhlasíš?" ušklíbne se překvapeně Caius.

„Jo. Například s Garrettem, že nejlepší by bylo ti urvat hlavu," kývnu už ledově.

„Co prosím?!" postaví se.

Na sobě má něco co s trochou fantazie připomíná šedý XXXXL župan, na něm to visí jako kus hadru. Nenávistně pozoruje Garretta. Kdybych viděla pouze jeho tvář, tak bych se možná i bála- být někdo jiný-, jenže moje osoba má z něj jen srandu. Ale s tím... hadrem je spíš k smíchu a vypadá jako sněhulák vyrobený ze znečištěného sněhu.

„Sorry, myšlenky si nemohou pomoci," podívám se slabě na Garretta. Potom pošlu Edwardovi myšlenku, co si o outfitu Caiuse myslím a odcházím. Poslední co ze Sálu slyším je jeho přidušený smích.

Snad se Vám kapitola líbila 😉. Teď nebudou vycházet pravidelně, protože je období písemek... no prostě děs! Nevím, kdy vyjde další kapitola, takže budete muset čekat 😔. Doufám, že Vás to neodradí.
Webi 😘