Smrtelní Nesmrtelní

Kapitola třináctá

„Ty jdeš na ten ples v těhle šatech?" vykulí Ben oči.

„Problém?"

„Nejsou moc... plesové," poškrábe se s poloúsměvem za uchem.

„Jsou moje oblíbené," opáčím.

„Jsi vznešená. Všude to prohlašuješ. Tak si obleč něco vznešeného! Vím, že máš!" usměje se.

„Asi ano. Musí vidět, jak si žije pravá upírka."

„První upírka," opraví mě.

„Když jsi nevěděl, kdo jsem tak to bylo možná lepší," ušklíbnu se.

„Jo, mohl jsem být na tebe drzý," sedne si na pohovku.

„Benjamine, ty jako jediný máš privilegium být na mne drzý. Jako jediný jsi neprozradil, kdo jsem a ani jsi nezradil. Tajil jsi to i před Tiou."

„Páni. Takže se k tobě nemusím chovat jako ke královně, ale jako k normální holce, která mě naučila ovládat živly a žízeň?"

„Správně," kývnu. „Všichni tady už beztak tiše vědí o mém vztahu s Caiusem."

„Proč myslíš?" zeptá se nervózně.

„Jeho chování ke mne není moc nepřátelské, přátelské ani ledabylé. Všichni vědí, že ten bastard- ano, to je dobré oslovení- nemá city. Takže proč by se takto zvláště choval k někomu, kdo mu málem urval hlavu?"

„Já nic neřekl," sklopil hlavu.

„Já vím," přisednu si k němu. „Ani Bella. Ta to tajila i před Edwardem, který je její největší láska. Ti dva mají velmi silné spojení."

Díval se na mě nechápavě. Ach jo. Neví, co všechno dokážu s mozkem...

„Marcus není jediný, který pozná vztahy mezi ostatními. Akorát, že já to rozpoznám díky mozku. Ovládám mozek, a ten vysílá vlny, které cítím jen já. No, a když jsi blízko osoby, na které ti záleží, tak vlny sílí. Ale cítím to jen já!" vysvětlím.

„To je dost ujetý," zasměje se.

„No... ze začátku jsem myslela, že mi praskne hlava. Všechny ty myšlenky, emoce, vzpomínky... Ale naučila jsem se ovládat i svůj mozek. Vytvořila jsem kolem něj bariéru, ale až po nějaké době. Edward mi nepřečte jedinou myšlenku a černokněžník- ó já mám dobré přezdívky- jen jestli budu chtít. Taktéž pokud chci já něčí myšlenku, nebo emoci nebo cokoliv jiného odhalit stačí, když bariéru uvolním. Jednoduché."

„Opravdu," uchechtl se ironicky. „Takže díky tomu jsi mě naučila ovládat dar?"

„Ano. Vkročila jsem ti do mozku a našla spouštěč, který vyvolával jednotlivé živly. A ten jsme společně dostali pod kontrolu."

„Wow. Už chápu, proč z tebe mají respekt." zazubí se.

„Jednou mi Jane zkřížila cestu, takže jsem ji na dva dny paralyzovala. Došlo jim, odkud vítr fouká," usměju se jako by to bylo mé nevětší vítězství.

„Mám z tebe strach," zašklebí se.

„Ty ho mít nemusíš. Věřím ti. Jako jediný za mnou přijdeš a popovídáš si. Zato ti děkuji, bráško," obejmu jej.

„Jako kdysi, sestřičko," usměje se a taky mě obejme.

„Měl bys jít za Tiou, ať o tebe nemá strach."

„Ví, že jsem tady a navíc je zrovna u Alice. Šla se převléct a nachystat. Takže tam bude až do začátku plesu," zašklebil se.

„Ale já ještě nejsem. Takže pryč, potřebuju soukromí."

„Už padám," řekne a zdrhne.