Smrtelní Nesmrtelní

Kapitola dvacátá druhá

„Já asi blbě slyším... Cože?!"

„Slyšíš dobře," napůl se ušklíbne.

„Jsi normální?! Proč bych to měla dělat?"

„Protože tě miluju," uculí se.

„A po sto letech zas budeš vyvádět, co?!"

„Sta-"

„A proč ti vadí?! Když bude ve věži, nikoho otravovat nebude. Stejně o ní někteří ani neví," zasměju se ironicky, i když nic z toho co jsem řekla, nebylo vtipné.

„Stacy, to co se stalo předtím-"

„Byla chyba!" utnu jej.

„Nebyla. Ty to moc dobře víš. Jen tvoje ego by kleslo, kdyby sis to přiznala," zamračí se.

„Dávej si pozor na pusu," prohlásím a způsobím mu chvilkovou bolest.

„Stacylinn..." zvedne se ze země, na kterou spadl pod náporem bolení celého těla. „Nevím, co mám říct, abych ti dokázal, že mluvím pravdu. Víš, že nejsem ten typ na roztomilá slovíčka, kytky a tak."

„To jsme dva."

„Takže ti řeknu prosté: miluju tě."

Po tomhle ucítím jeho rty na svých. Chci jej odstrčit, ale pevně mě drží. Nakonec to vzdám a spolupracuju. Kolem uší mi prosfiští vítr a já se ocitám na něčem měkkém. Pootevřu oči. Zjistila jsem, že sedím na posteli a Caius klečí na zemi, polibek se však nepřerušil. Opět slastí zavřu oči a jednu ruku mu vpletu do vlasů, zatímco tu druhou položím na jeho rameno. On je má přiložená na bocích a prsty kreslí uklidňující kroužky.

Zase mi kolem hlavy zafouká a já ležím na posteli. Na mně leží Caius a rukama se zapírá, aby mne úplně nezalehl. Polibky pomalu sjede na krk. Těsně pod kost čelisti. Jako by si to citlivé místo stále pamatoval. Vzdychnu a zakloním hlavu. Když se dost vyřádí na mém krku, začne pomalu rozepínat vrchní díl šatů. Než to stačí úplně dokončit, tak si s ním vyměním pozici.

Sedím mu na bocích a hladím jej po tváři. Jeden koutek úst mu vyletí vzhůru. Nahnu se k jeho obličeji a políbím ho na čelo. Potom nos, obě líčka, bradu... Všude jen ne na rty. Nejspíš ho to trochu štve, jelikož škubl hlavu, čili se rty setkaly. Nahnu se a on mi jednu ruku položí na záda a druhou na zadek, který jemně zmáčkne.

Během polibku mu opatrně a hlavně pomalu začnu rozepínat košili. Když toto dokončím, tak se posadí a vrchní díl oblečení hodí na zem. Než jej stihnu vrátit zpátky do postele, uskuteční to i s mým horním dílem šatů.

Vím, co dělám. Nebo spíš ne? Tohohle jsem se chtěla vyvarovat, ale nedalo se to. Aniž bych si to chtěla přiznat, scházel mi. Scházelo mi tohle všechno... Dotyky, pocity, láska... tahle chvíle... Zapomněli jsme na blížící se hrozbu; na jeho manželku; na mou hrdost...

Když usoudí, že jsem nahoře už asi moc dlouho, otočí si mě pod sebe. Polibky přesune k mému dekoltu a já se prohnu. Díky čemuž má šanci bez problému sundat mi podprsenku, která okamžitě někam odlétá. Slastně vzdychám a on s polibky nepřestává. Sundal si kalhoty a mi sukni. Chvíli nechá laskání mého těla a podívá se mi do očí. Rukou mě hladí po bříšku a sem tam sjede výš nebo níž.

„Jsi nádherná," usměje se. „Ani nevíš, jak jsi mi chyběla."

„Ale vím... Jsem nepostradatelná."

„To tvoje ego," uchechtne se.

„Větší než Mount Everest," přikývnu.

Zasměje a políbí mě na klíční kost. „Chyběla jsi mi. Celá."

„I mé chování?" zašeptám.

„I to. Bez toho bys to nebyla ty," políbí mi koutek úst. „To je důvod," druhý koutek úst, „proč tě miluju."

Jedním pohybem mě zbavuje posledního kousku oblečení...

Tak a tady ukončuju tuhle kapitolu. Je to něco jiného, než co většinou píšu. Zkusila jsem to poprvé tak mě neukamenujte, snad jsem ale nic nezvorala 😂.
Moc děkuji za hlasy, komentáře a přečtení ❤.
Webi 😘