Smrtelní Nesmrtelní

Kapitola jedenáctá

Je naštvaný, chce vyhrát. To není dobré, teda aspoň pro něj. Když je někdo naštvaný neuvažuje racionálně. A v jeho případě se to ještě zdvojnásobí. On totiž neuvažuje racionálně nikdy.

Bezhlavě běžel a tak jsem se mu vyhla. Ještě jsem do něj žduchla a on si to namířil přímo do stromu.

„Vskutku královské," pokývu. „Až na to že královna bych měla být spíš já."

Zavrčí a opět se proti mně rozběhne. Protočím očima. Ty se nikdy nepoučíš, pomyslím si. Vyskočím a dopadnu ve stojce na jeho hlavu. Rukama mě chytí za zápěstí a hodí mnou o zem. Au. Tak. Tohle. Jsem. Nečekala.

„Karta se obrátila," zakření se.

Zamračím se. Ze mě si nikdo srandu dělat nebude, to já si dělám srandu z nich! Kopnu ho do kuliček. Sice je upír, ale i tak je to pořád mužské slabé místo. Zaskučí a překulí se vedle mě.

„Ehm. Tak co s tebou. Oslepit? Ohlušit? Oněmět? Způsobit bolest?" začnu kolem něj obcházet.

„Ani jedno," zaskuhrá.

Postaví se a chytí můj pas. Naše obličeje jsou kousek do sebe, na tom jeho se stále rozprostírá bolest, kterou se snaží přemoct. Vzpamatuju se a vlepím mu takovou facku, jakou ještě nedostal. Chytím jej za ruce, roztočím a hodím do přihlížejících. Dopadne na Esme, Amuna a Kebi.

„Gentleman," utrousím.

Zavrčí a rozzuřeně se na mne vrhá. Je vážně rozzuřený, takže ani nepochopím, jak to stihl, ale... Jednu ruku má na mém krku a tou druhou mi drží pravačku za zády. Trochu mě zvedl, takže se země sotva dotýkám. Překvapeně vytřeštím oči.

„Myslím, že teď tě zabít můžu já, Stacie," zašeptá slizce do mého ucha.

„Drž hubu," zavrčím.

„Oh, takhle se nemluví. Tato doba tě poměrně zkazila."

„Ne víc než tebe," ušklíbnu se.

„Co uděláš teď?" optá se provokativně.

„Hm, dobrá otázka. Hádej..."

Začnu se soustředit na jeho mozek. Najdu si centrum, které potřebuju. V mých očích jako by problikl blesk. Idiot mě pouští. Chytne se za hlavu. Jeho tvář nevypadá vůbec hezky. Mračí se, přidušeně vydechuje a křičí.

„Dost! Prosím! Ne! Už dost!" vykřikoval.

„Co se děje?" zeptal se Ben.

„Takové menší dráždění jeho hrachovitého mozečku," odpovím chladně.

„Jak?" zamračí se Aro.

„Představte si, že Vás Jane mučí. Nesnesitelná bolest... A u toho Vás nutí pozorovat film, složený z vašich špatných vzpomínek, na které se snažíte zapomenout. Den kdy jeho vesnici vypálili Rumuni... A teď... Ó ano! Pálivost jedu při proměně. "

„Áááááá! Dost! Já už nechci," svalí se na bok a stočí do klubíčka.

„No tak, přestaň ho už trápit. Prosím, trhá nám do uši," promluví opatrně Carmen.

„Ať se smaží ve vlastní šťávě," zašklebím se.

Ve „filmu" který právě pozoruje je vzpomínka ze dne, kdy mě obvinil ze zabití Didyme. Zamračím se a bolest zesílím.

„Byla to chyba! Au! Áááááá!"

„Už ho přestaň mučit!" přikázal Aro.

„Neplním rozkazy, ale vážně mě z něho bolí uši."

Moje oči se opět zablesknou. Pomalu přestává křičet a začíná se uklidňovat. Oči má stále silně zavřené a uši zakryté rukama. Chytnu jej za nohu a triko. Roztočím, pouštím. Caius letí na Ara, Felixe a Demetriho, Marcus stačil uskočit. Až nyní blonďatý vládce otevírá oči. To už ale pouze vidí má záda, která jdou směrem k zámku.

Pro vysvětlení... Stacylinn ovládá mozek. Dokáže kohokoliv oslepit, ohlušit, oněmět,...= zbavit smyslů. Může komukoliv způsobit bolest, stejně jako Jane. Číst myšlenky, ovládat vaši náladu, vrátit vzpomínky,... Také Vám dokáže vnuknout nápad, ale je jen na Vás, jestli to uskutečníte. Dokáže s Vašim mozkem všechno. Nakecá vašemu mozku, že Vás něco šíleně bolí; odpojí centra zraku a dalších smyslů; přinutí Váš mozek, abyste byli smutní, veselí, atd.; přinutí paměť, aby jste si vzpomněl na určitou vzpomínku (ale jedině tehdy pokud jste jí o ni řekli, nebo byla u toho); a taky podá vašemu mozku nápad (např.: Zhasni), je jen na Vás jestli tento nápad uděláte (jestli rožnete či ne).

Snad jsem to trochu vysvětlila. Děkuji všem, co tohle čtou ❤. Zítra nejspíš nebude kapitola, ale místo toho vydám jednodílovku věnovanou Marcusovi a Didyme 😉. Snad se Vám bude líbit.
Webi 😘