Lapená vášní

Komplikace

                    

Díky věcem, které se dneska udály nebylo překvapující, že se mi domů moc nechtělo, jenže byla sobota už skoro večer a Tamara měla vlastní plány na večer a já jsem v nich nebyla, což nebylo překvapující, vzhledem k tomu, že já poslední víkendy trávila spíše s Jasonem než s ní.

Bylo to zvláštní, většinu času jsem s Jasonem měla chuť podříznout ho něčím ostrým pod krkem, ale přesto mi chyběl, chyběla mi ta jeho milá část, ta která se starala a vlastně i ta sebevědomá a nadržená. Jason byl sakra těžký oříšek, ale jakmile ho člověk rozlouskne dostane to nejlepší a já to nejlepší dostávala když přišlo na naše menší postelové hrátky, které se neodehrávaly jenom v posteli, ale taky po nich. Pořád jsem nerozuměla tomu jak je možné že se jeho nálady střídaly rychleji než nálady ženy v přechodu, co jsem však věděla bylo, že mi právě teď všechno i ty nálady, za které bych ho vykopla z nejvyššího patra empire state building, chyběly.

Avšak přesto, že jsem toužila po společnosti Jasona jsem se o pár hodin později našla u Matta doma.

Když mě totiž Tamara slušně vykopla z jejího domu s tím že má rande, říkejte mi špatná kamarádka, že jsem netušila že randí, jsem nechtěla jít domů a vzhledem k tomu, že jsem tady vlastně pořád znala pořádně akorát tři lidi, pokud nepočítám Mirabelliny známé, kteří byly s námi na díkuvzdání a z toho dva byly aktuálně nedostupní neměla jsem jinou možnost, nebudu lhát, fakt že mi ráno napsal zprávu, že je doma sám a nemá co dělat mi perfektně hrálo do karet, aspoň něco.

„Nevěřím tomu, že znáš call of duty." Vrtěl nechápavě Matt hlavou.

Zvedla jsem své obočí, to si fakt kluci myslí, že jenom oni žijí ve světě videoher?

No dobře je možné že kdyby nebyla Caz taková šílená hráčká všech těchto her asi bych o tom neměla nejmenší tušení, ale to on vědět nemusí.

„Docela mě uráží, že si myslíš, že řeším jenom boty a kabelky," zahrála jsem naštvaný hlas.

„Ale noták maličká, já si dělám srandu." Dal mi letmou pusu na líčko a opět se začal věnovat obrazovce, na které se načítala zmíněná hra.

Z nějakého důvodu jsem necítila to šimrání na místě kde mě ještě před chvíli byly jeho rty, necítila jsem to co mi způsobovaly ty Jasonovy.

Zavrtěla jsem hlavou, nechtěla jsem myslet na Jasona, myslela jsem na něj až nezdravě často.

„To bych ti radila." Přivřela jsem oči, tak jako to dělají ti drsňáci ve filmech, ale docela pochybuju, že jsem vypadala tak jak jsem chtěla, spíše bych řekla že jsem vypadala jakobych se snažila udělat nějakou číňanku.

Sledovala jsem Matta jak hraje, opravdu zábava co? Sledovat někoho jak vás naprosto ignoruje, no hádám, že je to zábavnější než poslouchat další přednášku od Mirabell. Povzdechla jsem si, moc dobře jsem si uvědomovala, že ať už se mi to líbí nebo ne budu se muset vrátit domů.

Všimla jsem si jak Matt stopl hru, položil ovladač na skleněný stolek před námi a otočil se čelem ke mně.

„Znovu se tě zeptám a jestli mi zase řekneš že jsi v pohodě tak," zasekl se přemýšlejíc nad možnostmi co mi udělá, popravdě jsem byla zvědavá s čím příjde, jedno jsem však věděla jistě, dneska naplácáno na zadek nedostanu. „Tě zlechtám."  No neříkala jsem to? Mimochodem kolik nám je? Pět?

„Takže si pořádně promysli co řekneš, protože moje prsty jsou připravené." Nebudu říkat co jsem si v ten moment představila, protože pak bych se musela zamyslet nad svým duševním zdravím a přiznat si, že ze mě McCann udělal nadrženou a zvrácenou osobu jakou je on sám.