Lapená vášní

Alex McCann

Jeho pobavený smích smáznul mé sebevědomí, které ze mě právě sršelo, jako mouchu z čelního skla auta. „Dobrý pokus maličká." Stále se smál, přestože já naprosto nerozuměla čemu se směje.

„Počkej, to nebyl vtip?" Přestal se po chvíli smát a podíval se na mě vážným pohledem.

„Vypadám na to, že vtipkuju?" Přenesla jsem váhu z jedné nohy na druhou, ruce založené na prsou.

„Pojď dovnitř," odstoupil od dveří, abych mohla vejít dovnitř, díky bohu, že mu to došlo, už jsem se bála, že to budeme řešit mezi dveřmi.

„Dáš si čaj nebo kávu?" Zeptal se zatímco jsem si sundavala bundu. „Děkuji, ale nepřišla jsem za tebou kvůli tomu. Chci abys mě vzal za Alexem a nic víc." Stála jsem si za svým.

„Proč tak stojíš o to ho vidět? A jak o něm vůbec víš?" Měla jsem pocit jakoby se každý v tomto městě snažil Alexe vymazat z historie, jakoby nikdo nechtěl aby se o něm vědělo, otázka však byla proč? „Jason, Mirabell." Pokrčila jsem rameny.

„Tak proč tě za ním nevezme on? Je to jeho bratr, né můj." Rozešel se vstupní halou mně neznámo kam a mně nezbývalo nic jiného, než ho sledovat.

„Protože o tomhle Jason neví." Řekl jsem tak hlasitě aby mě mohl slyšet.

„Podívej, nemám nejmenší tušení co by jsi ty mohla po Alexovi chtít, ale já ti rovnou říkám, že žádáš o něco na špatném místě."

„Ale já tě o nic nežádám, já ti říkám, že chci abys mě tam vzal." Dupla jsem nohou jako malé dítě.

Jeho smích mě začal vytáčet, „A já ti rovnou říkám ne." Vešel do jedněch z otevřených dveří a když jsem mezi nimi stála, viděla jsem jak z prosklené skříňky vytahuje křišťálovou láhev se zlatým obsahem. „Myslím, že jsi mě nepochopil," zavrtěla jsem hlavou a vešla do místnosti. „Ne, to tys nepochopila mě." Přiložil si sklenku ke rtům a odpil trochu z jejího obsahu. „Nemám nejmenší zájem o to tě za ním zavést a ani důvod."

A přesně to byla chvíle na vytáhnutí mého esa.

„Řekla bych, že důvod máš." Ramenem jsem se opřela o rám dveří.

„A řekneš mi ho?" Zeptal se se zvednutým obočím.

Někde vzadu v mém mozku jsem věděla, že to co se chystám říct je ta nejhnusnější a jedna z nejpodlejších věcí co jsem kdy udělala a nejspíše i udělám, ale nehodlala jsem couvnout zpátky, nehodlala jsem se vzdát. „Myslím, že by Tamara a místní policie byla docela překvapená, když bych jim oznámila co všechno se děje ve Vip zóně tvého klubu." Nemusela jsem Johna znát déle než jsem znala, črty jeho tváře se po mých slovech změnily na zabijácký pohled, taky jsem si všimla jsem si všimla jak stisk ruky okolo sklenky zesílil.

„To má být výhrůžka?" Zavrčel pokladajíc sklenku na tmavě hnědý, naleštěný stůl. „Ne, to jsou možnosti jaké máš." Přehodila jsem si vlasy z ramene na záda. „Buď mě vezmeš za Alexem a to všechno si nechám pro sebe, nebo odsud odejdu a namířím si to rovnou na policejní stanici." Pokrčila jsem lhostejně rameny.

John si frustrovaně projel po čelisti, na které měl tak žhavé strniště. „Nikdo ti neuvěří," řekl s pohledem upřeným na mě. „Na to jsem taky myslela a proto mám i fotky." Blafovala jsem, ale to on nevěděl.

Hlasité zavrčení vyšlo přes jeho stisklé rty. A to pro mě znamenalo jediné, jsem na dobré cestě, tlačím na správná místa.

Díky Bohu za všechny ty akční filmy, které jsem s Mikem viděla.