Lapená vášní

Jmenuji se Jason McCann, baby.

Přiznávám, že kocovina byla něco, co jsem nikdy nepoznala.Možná to bylo i tím, že jsem se nikdy neopila do takové míry abych ji druhý den měla.

Avšak mou hlavu tížilo něco jiného, než kocovina. Něco, co se mi hlavou honilo už od včerejška, když jsem utekla z klubu do, kterého mě včera zatáhla Tam. Klub, ve kterém jsou koupila svou první trávu.Klub, ve kterém jsem až hříšně zdivočela z chlapce, kterého jsem sice viděla, ale neznala.Chlapce, který mi na krku zanechal obrovský, krvavý cucflek.Chlapec, díky němuž se mé kolena ještě teď třásla.

Hleděla jsem na svůj odraz v zrcadle, dívala jsem se spíše na onu krvavou skrvnu co pokrývala můj krk. Jak s tím mám sakra jít v pondělí do školy?

Vzhledem k tomu že něco jako make-up moje kosmetická tašticka nezná zbývá překrýt to šátkem, jenže já žádný šátek nemám.Nechápejte mě zle, prostě nejsem ten šátkový typ holky.

A proč bych si s tím vlastně měla dělat hlavu? Nejsem tu tak dlouho na to, aby lidé v mém okolí mohli říct, že jsem si ten cucflek nechala udělat tady. Klidně jsem s ním mohla už přijet.

Koutky mých úst se zvedly v drobném úsměvu a já se konečně po desítce minut zírání do zrcadla otočila a opustila koupelnu.

<>

Hleděla.

Celá škole hleděla na můj krk, tedy přesněji na skvrnu, která se na něm nacházela.

Je sice pravda že už není tak krvavá, ale pořád je dosti výrazná.

Měla jsem už za celý den plné zuby toho zírání.Měla jsem chuť začít křičet proč tak hledí, to nikdy neměl nikdo z nich cucflek, nebo o co jim sakra jde?

A jako třešničku na dortu na to dodala Tam, která když si toho všimla otevřela pusu a začala nesouhlasně vrtět hlavou.

"Prosím, řekni mi že tě nedostal."

Plastovou lžičku, kterou jsem nabírala puding z kelímku jsem zapíchla do pudingu, byla jsem plně rozhodnutá už konečně zjistit co všichni mají proti tomu mít cucflek, vždyť je to normální věc, nebo se pletu?

"O čem to sakra mluvíš? A když už budeš u toho vysvětlovaní můžeš mi říct, proč všichni tak řeší to, že mám cucflek?"

Začínala jsem z toho být opravdu naštvaná.

Tamara položila svůj tácek s obědem na stůl a sedla si.

"Když jsme byly v pátek v Booomu a ty jsi pak šla koupit...no ty víš co." Kývla jsem jakože vím co myslí." Udělal ti to na tom krku on?" Sáhla na můj páteční suvenýr.

"Nejspíš, ale není to snad jedno?" Nechápavě jsem nadzvedla občí.

Tam vzdychla."Normálně to je jedno, ale né na téhle škole."

"Čím je sakra takhle škola tak speciální, že to není jedno." Svráštila jsem obočí.

"Víš, cucfleky jsou jeho značka.Je to něco jako znak toho že jsi jeho, nebo budeš, nebo byla.Prostě na této škole cucfleky dělá pouze on."

"A prozradíš mi kdo to je?Nebo spíše jeho jméno?" Přehodila jsem jednu nohu přes druhou.

"Jmenuji se Jason McCann, baby." Ozval se chraplavý hlas zamnou.