Lapená vášní

Opět ta Francouzština

                    

Když jsem byla menší, Tris mi navykládala, že když se budu s někým líbat vždy bych měla mít zavřené oči, jinak tvář té osoby budu vidět ve snech až do konce smrti. Ať už to znělo jakkoliv hloupě a neuvěřitelně, od té doby pokaždé co jsem se s někým líbala jsem si na to vzpomněla a držela oči pevně zavřené. Jenže tentokrát to bylo jinak. Mé oči byly otevřené jak nejvíc jsem jenom dokázala, moc dobře jsem věděla proč. Musela jsem vidět jakoukoliv reakci v Jasonově tváři nebo jeho postoji.

Ti, kteří by se na něj dívali by řekli, že se nic nestalo, jenže já ho sledovala upřeným pohledem, znala jsem ho, dovolím si říct, že tak jak nikdo. Věděla jsem až moc dobře, že dokáže před okolním světem skrýt to co cítí, pokud tedy neběsnil vzteky to pak neskrýval nic a že v tom byl sakra dobrý.

Jenže já ho už dávno prokoukla.

S pohledem upřeným na jeho tvář jsem si všimla menší změny barvy jeho očí a zatraceně jasně jsem si všimla toho jak se mu napnul sval na čelisti když zatnul zuby a tím se mu víc vyrýsovala už tak ostře řezaná čelist.

Nepotřebovala jsem slova, tohle mi naprosto stačilo k tomu abych jasně věděla, že žárlí, že je naštvaný a že má chuť přiskočit a zbytek si můžu jenom namýšlet ale hádám že bych si pak večer musela chladit zadek nebo rozkrok, jedno z toho určitě.

Nemusím doufám říkat že se mi chtělo nadšením skákat, ať už to znělo jakkoliv zvráceně.

„Takže to mám brát jako ano?" Mattův hlas mě pohladil po tváři sotva se odtáhl, né daleko ale odtáhl.

Pohled který jsem měla celou dobu upřený na Jasona, který vypadal že vypálí celou školu a Matta pověsí za koule do průvanu, nechci vědět co by udělal nebo udělá až zjístí, že jsem s ním vlastně spala, jsem přesunula na Matta.

„Cože?" Nechápavě jsem se zeptala protože jsem vůbec netušila o čem to sakra mluví, protože jsem ho od momentu kdy jsem uviděla Jasona přestala ty jeho kydy poslouchat.

„No," naklonil se k mému uchu, rty se o něj jemně otřel a mě z toho ztřáslo. Nebylo to takové to zatřesení jaké mi způsoboval přesně takhle Jason. S ním to byla lavina chladu přejíždějící po mé páteři a mé tělo se třáslo vzrušením, nedočkavostí. Zatímco s Mattem to bylo spíše hrůzou.

„Jestli budu mít možnost vyzkoušet tvojí broskvičku," políbil mě na ucho, „ někdy příště." Ztěžka jsem polkla a rychle se snažila přijít na nějakou správnou odpověď, která by mě zachránila, jenže můj mozek zpracovával jenom jednu věc, nebo spíše slovo ‚broskičku'

„Zdá se mi to nebo jsi právě mojí kundu nazval broskvičkou?" Zeptala jsem se zděšeně.

Mattovi modré oči se vytřeštily, věřím tomu, že kdyby tohle byl nějaký animák vyskočily by mu z důlků, jo, to by rozhodně byla bomba.

„Ježiš Jaden, na severním pólu tě neslyšeli. Nemůžeš mluvit trochu tišeji?" Netušila jsem jestli to myslí vážně nebo si dělá srandu, navíc jsem byla naprosto zhrozená tím ,že něco jako můj klín nazval něčím takovým jako je mé oblíbené ovoce, myslím že už si nikdy nebudu moct vychutnat tři plechovky zavařených broskví aniž bych si na to nevzpomenula, díky kreténe.

„Nikdo to neslyšel." Založila jsem si ruce na prsou.

„Ale mohl by a to by bylo trapné." Takže šeptat mi to do ucha je v pohodě ale jakmile by někdo zjístil, že chce něco takového dělat bylo by to trapné? Sakra kolik ti je? Dvanáct?