Lapená vášní

Další krok

                    

                    

Má cesta k Johnu Somersby měla menší zádrhel.

Neměla jsem nejmenší tušení, kde bydlí. Nemohla jsem si to nakráčet jenom tak do klubu, který vlastní s tím, že si s ním potřebuji promluvit, nemohla jsem se na něj poptat Jasona, protože by se začal vyptávat a už vůbec jsem se nemohla poptávat u Tamary protože by se taky začala prát, no a Mirabell, ta nepřipadala v úvahu už vůbec, takže mi zbývala poslední možnost, šmejdit.

Nevýhoda dnešních telefonu, byla že tam byly zatracené hesla, nebo žádost o otisk prstu, takže pokud nejsem vyškolená agentka FBI na číslo z mobilu jsem mohla hned zapomenout. Moc dobře jsem věděla, že mi nezbývá moc času. Mirabell si nepotrpěla na dlouhé sprchy, takže pokud jsem chtěla najít možnost jak se dostat k Johnovi musela jsem si sakra pohnout.

Rozhlížela jsem se po jejím pokoji a u psacího stolu na kterém měla položený svůj pracovní laptop jsem uviděla na zemi položenou její kabelku. Přešla jsem k ní, zvedla jí ze země a položila na stůl. Rozepla její zip a otevřela. Hromada věcí naházených v kabelce mě přesvědčila o tom, že to může zabrat věčnost a tu jsem já neměla. Natáhla jsem ruku, že začnu hrabat v kabelce, když se ozval ten nepříjemný pocit, že bych neměla narušovat její soukromý, že to co dělám není správné.

V tom se ozvalo mé svědomí a před očima se mi objevila moje falešná ID rozdělená na půl díky tomu jak jí Mirabell přestřihla a rázem byly všechny výčitky fuč.

Už jsem ztrácela naději, když jsem na úplném spodku našla malý, tmavě modrý deníček se zlatým nápisem ‚kontakty'. 

Opatrně jsem ho vytáhla, stáhla gumu, která držela jeho pevné desky u sebe a začala listovat deníčkem nebo bych mohla říct kontaktníčkem, existuje vůbec takové slovo?

Zatřásla jsem hlavou, musela jsem se soustředit na úkol a né myslet na blbosti.

Neznámá jména, telefonní čísla a adresy byly seřazené pod sebou podle začínajícího písmene příjmení dané osoby.

Prstem jsem sjela po konci stránek na kterých byly písmena abecedy a zastavila se u písmene ‚P'. Otočila jsem všechny stránky s pod písmenem, které jsem nepotřebovala. Očima jsem rychle četla všechny jména na stránce a když se ani na jedné z nich nenacházelo jméno které jsem potřebovala přetočila jsem stránky. ‚Pakerson John'. Mé oči se zastavili na příjmení, které měla i Tamara.

Pod jeho jménem se nacházelo jeho telefonní číslo a pod tím jeho adresa. Rychle jsem se natáhla pro propisku ležící na stole a jeho adresu si začala psát na dlaň, pro jistotu si tam napsala i jeho telefon, kdyby náhodou.Člověk nikdy neví.

Rychle jsem vrátila všechno na své místo a pokoj opustila rychleji, než jsem do něj vešla. Bylo to o chlup, sotva jsem totiž udělala krok od dveří tetiné ložnice vyšla z koupelny.

„Chystáš se někam, Jaden?" Její hlas mě zastavil v úprku do mého pokoje.

Otočila jsem se čelem k ní, „vlastně ano." Kývla jsem hlavou.

„Úkoly máš udělané?" Potlačila jsem zasmání, bylo vtipné jak se snažila být najednou dobrý poručník, pf.

„Ano," protočila jsem očima.

„Dobře," bylo vše co mi řekla předním než se zavřela ve své ložnici.

Rychle jsem přešla do svého pokoje zavolala si taxi a začala se oblékat.

Byla jsem pevně rozhodnutá dnešní den ukončit s tím, že se do konce týdne dostanu za Alexem.

Když můj taxík zatroubil před domem, popadla jsem svou bundu a dřív než se Mirabell stihla zeptat na co potřebuji taxi, jsem vyběhla z domu.

Po nasednutí do taxíku jsem nahlásila adresu, kterou jsem měla napsanou na ruce a když se taxík rozjel uvolněně jsem si povzdechla.

Rozhodně jsem si mohla ze seznamu svých kroků odškrtnout další věc.

Cesta naštěstí netrvala dlouho a můj taxi za chvíli zastavil u domu dvakrát větší než byl ten Mirabellin. Zaplatila jsem řidiči za cestu, která mě stála mé celé týdenní kapesné a vystoupila jsem.

Díky zimě, která venku byla jsem se moc nerozhlížela po domě a rychlým krokem rovnou přešla k velkým, tmavě hnědým dveřím. Natáhla jsem ruku ke zvonku a doufala, že mi dveře otevře ten, za kterým jsem přišla. Po stisknutí malého, černého kolečka jsem i přes dveře slyšela zvuk zvonu který oznamoval všem v domě, že je někdo za dveřmi. Netrvalo to dlouho, přesně tři zaskřípání zubama, dvě přešlápnutí z nohy na nohu a deset hlubokých nádechů a výdechů, než se otevřely dveře a já mohla vidět pana sexy strniště.

Černé vlasy, jasně zelené oči, tmavé strniště, chutně vypadající rty a ostře řezaná čelist spolu se špičatou bradou. Ten chlap vypadal v denním světle ještě lépe, než jsem si ho z klubu pamatovala.

Díky pohledu, který jsem měla upřený na jeho rty jsem si všimla jak se jemně pootevírají, připraveny vypustit otázku kterou jsem moc dobře věděla, že se zeptá. Rychle jsem zvedla pohled k jeho tváři a vypustila ze sebe větu, kterou jsem si opakovala celou cestu sem. „Chci abys mě vzal za Alexem McCannem."