Neznamená, že když řekne "MILUJU TĚ", že to je pravda.
Neznamená, že když použijete kondom, že neotěhotníš.
Neznamená, že když jsi matkou, že tě muži nechtějí.
Neznamená, že když toho máš hodně, že to nezvládneš.
Neznamená, že když se uzavřeš doma...
,,Tak Isabell, buď tu hodná a poslouchej učitelky. Babička tě vyzvedne po práci, ano? Mám tě moc ráda." řeknu své malé holčičce. Ani nevíte, jak je těžké ji dát poprvé do školky, když se ji tam nechce. ,,Mamí, já nechči jít do školky." rozpláče se a obejme mi nohy. ,,Zlatíčko, školka je fajn. Je tady hodně hraček, najdeš si kamarády a budete chodit i na hřiště." řeknu a kleknu si k ní. ,,Ale já še bojím." popotáhne. ,,Neboj, kdyby se něco dělo, můžeš zajít za učitelkami. Jsou moc hodné, uvidíš. A teď už utíkej, ať si můžeš hrát. Miluju tě." řeknu a dám ji pusu do vlasů. ,,Já tebe taky. Pa." řekne a otočí se. Hrdě vkročí do třídy a rozhlídne se. Ani ne za půl minuty za ní přiběhne nějaká holčička a spolu si začnou hrát. ,,Jak rychle to uteče že? Nejdřív vám brečí v náruči, že nechce do školky a potom vám brečí v náruči, že ji opustil nějakej pitomec." promluví někdo vedle mě. ,,Mimochodem, jsem Tina. Ta holčička, co přiběhla za vaší, je má dcera." představí se mi. ,,Těší mě. Já jsem Lisa. Ale už musím jít. Musím do práce. Nashledanou." rozloučím se odejdu.
Ještě si musím zajít pro kafe. Táta bez něj ráno nezačne a já to mám po něm. ,,Dobrý den, dvakrát laté." řeknu svou obědnávku. ,,Tady." usměje se na mě prodavač. Otočím se a pak se to stane. Přede mnou se objeví zábrana a já prudce zabrzdím, což zapřičiní, že obě kávy vyleju přímo na toho viníka. ,,Bože můj. Strašně moc se omlouvám. Bože. Pardon. Ukažte, utřu vám to." začnu panikařit. Seberu snad tunu ubrousku, půlku rozsypu po zemi, a začnu utírat jeho mokrou skoro bílou košili a oblek. ,,To je v pořádku." začne mě uklidňovat, ale já nepřestávám. Ubrousky mu utírám každý kousek jeho košili, až si najednou uvědomím, kam se má ruka dostala. ,,Bože. Pardon." řeknu a hned přestanu. ,,Opravdu se vám moc omlouvám." řeknu provinile. ,,Vlastně to byla má chyba. Neměl jsem se vám stavit do cesty." uchechtne se. ,,Jestli chcete, můžu vám jako omluvu koupit aspoň kafe." nabídnu mu. ,,To je v pořádku. Mám v autě náhradní oblečení. Ale celé jsem to zavinil já, takže to kafe musím koupit já vám." řekne. ,,Prosím to, co si tady předtím slečna koupila. A k tomu laté se skořicí."
,,Moc děkuju za to kafe a ještě jednou se vám moc omlouvám." řeknu, když oba vyjdeme z kavárny. ,,Ještě jednou, je to dobrý. Mimochodem, jmenuju se Scott Adams." představí se mi a podá mi ruku. ,,Elisabeth White." podám mu svou ruka a zatřeseme s nima. ,,Už musím jít." řeknu. ,,Snad se ještě někdy potkáme." usměje se na mě.
,,Tati, promiň, že jdu pozdě. Měla jsem nehodu a Bella nechtěla do školky a ..." vtrhnu tátovi do kanceláře a začnu mu vyprávět mé příhody, když se zarazím. ,,Scotte?" zeptám se udiveně. ,,Elisabeth, ty ho znáš?" zeptá se překvapeně otec. ,,On je ta nehoda." řeknu nepřítomně. ,,Pan Adams k nám přišel na pohovor, který zvládl. Budu rád, když se tu zítra uvidíme." podá si s ním otec ruku. ,,Děkuju pane. Budu se těšit." řekne a přitom se podívá na mě. ,,Nashle." mrkne na mě a odejde.
,,Tady máš kafe." podám mu laté. ,,Děkuju drahoušku." poděkuje a usrkne si ze šálku. ,,Zlato, budu potřebovat, aby si panu Adamsovi dala zítra instrukce, vše mu ukázala a zadala mu práci. Zvládneš to? Musíš tu být přesně." řekne rázně. ,,Jasně. Zítra už to s Bellou půjde líp." mrknu na něj.
,,Mami? Jsem tu!" odemknu dveře mého rodného bydliště. ,,Jsme na verandě." uslyším. ,,Mamí" rozeběhne se za mnou Isabella. ,,Tak co broučku? Jak bylo ve školce? Máš nějaké kamarádky?" zeptám se ji. ,,Je to tam šuper! Zatím se kamarádím jen š Carol. A víš, čo tam maj? Dům pro panenky!" zajásá. ,,Páni! Takže se ti tam líbí?" zeptám se ji s naději. ,,Jo!" řekne. ,,Tak to jsem ráda." řeknu a dám ji pusu do vlasů. ,,Mami, važím babičce polívku, chčeš taky?" zeptá se. ,,Jistě." odpovím a sednu si do křesla. ,,Děkuju, že si ji vyzvedla. Zítra už to zvládnu." prolomím ticho. ,,Nemáš za co. Jsem ráda, když ji můžu pohlídat." usměje se na malou Bell, co si hraje na pískovišti. ,,Je ti tááák strašně podobná." řekne a její slova zůstanou viset ve vzduchu. ,,Ani bych neřekla. Spíš vidím Joshe." pokrčím rameny. ,,Ten tam je taky." uchechtne se mamka.
,,Tak dobrou noc, miláčku. Moc tě miluju." řeknu a políbím ji na noc. Pak potichu odejdu a přivřu dveře. Tohle byl náročný den. Ani neváhám a celá zničená spadnu do postele, kde ihned usnu.
,,Pa zlatíčko." políbím ji a ona ihned uteče za kamarádkami.
,,Dvakrát laté." řeknu svou obědnávku. ,,Třikrát a jedno se skořicí." změní někdo za mnou mou obědnávku. ,,Dobré ráno, Elisabeth." usměje se na mě a skoro se divím, že mě svými bílými zube neoslepí. ,,To kafe zaplatím." řekne a podá prodavači peníze. ,,Děkuju, ale nejsem chudá. Dokážu zaplatit dvě kafe." řeknu trochu rázně. ,,Jen chci bejt gentleman." uchechtne se. Společně dojdeme do práce. Tam ho provedu, ukážu mu jeho kancelář a zadám mu práci.
,,Elisabeth?" zastavím mě jeho hlas, když procházím kolem jeho kanceláře. ,,Ano?" nakouknu dovnitř. ,,Uvědomil jsem si, že to včerejší kafe nebyla jen má chyba a požaduji náhradu." řekne. ,,Myslím tím, že vám odpustím, když si začneme tykat." uchechtne se. ,,Dobře. Já jsem Lisa." podám mu svou ruku. ,,Scott." řekne a políbí mě na tvář. Z jeho doteku mě zamrazilo. ,,Ale pořád to nestačilo. Musíš....Už vím! Půjdete se mnou...Teda půjdeš se mnou na večeři?" zeptá se a nervozně se opře o stůl. ,,Nevím, jestli se to hodí. Jsme spolupracovníci a navíc já mám..." začnu se vykrucovat, ale pak mi zazvoní mobil.
,,Ano?-Bože!- Za chvilku jsem tam." řeknu a zběsile rychle típnu mobil. ,,Musím jít." řeknu a prudce se otočím. ,,Pokud někam spěcháš, zavezu tě. Mám auto, je rychlejší než nohy." řekne. ,,Fajn, ale honem."
Společně dojedeme ke školce. ,,Školka?" zeptá se udiveně. ,,Počkej tady." rozkážu mu a vylítnu z auta. Rychlostí blesku doběhnu do třídy a spatřím Bellu, jak se celá klepe. ,,Zlatíčko, co se děje?" přiběhnu k ní. ,,Mami, mě je špatně." řekne a rozbrečí se. ,,Neboj, to se zlepší." uchlácholím ji. ,,Asi jen snědla něco špatného." pokrčí rameny jedna z učitelek. ,,Asi? Nemáte ji náhodou hlídat?!" vyjedu na ně. ,,Pardon. Vezmu si ji domů." omluvím se, Dojdeme do šatny, vezmeme její věci a vyjdeme ze školky. ,,Lis?" spatřím udiveného Scotta. ,,Zlatíčko, mohla by ses prosím posadit do auta? Za chvíli jsem u tebe, ano?" kleknu si k ní. ,,Dobže." přikývne a zaleze do auta.
,,To je tvá sestra?" zeptá se s nadějí v očích. ,,Ne Scotte, to je má dcera."
Co na to říkáte? Máme tu u tříletou Isabell a novou postavu, Scotta. Doufám, že se vám to líbilo a budu ráda za hlas. I love you!
P.S.: Scott je nahoře.
P.S.2: Když nad tím tak přemýšlím, vy nevíte, jak vypadá Lisa. Ta je tady dole.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
