What does it mean? ✔

-Chapter 1-

Už stojím půl hodiny před Joshovou školou. Dnes mu to řeknu! Nechci to před ním tajit, ikdyž je to debil. Už je to měsíc od doby, kdy jsem to zjistila a začíná to na mě být lehce vidět. Kouknu se na mobil a je půl třetí. Ve čtyři mám být na kontrole u doktorky. Mobil uklidím a zase zvednu zrak a pak ho spatřím. V klidu si vykračuje ze školy s nějakou barbínou. Ale vážně! Ona je lidská kopie barbie. 

,,Joshi?" zeptám se a on ztuhne. Byl ke mně zády, a tak se musel otočit. ,,Zlato? Co tu děláš?" podrbe se nervozně na zátylku. ,,Potřebuju si promluvit." řeknu a on sklopí zrak. ,,Jestli chceš mluvit o vašem vztahu, tak je pozdě! Už je můj!" řekne plasticgirl. ,,Neboj, takovou chybu už znova neudělám. Joshi, je to vážně důležitý." slovo důležitý pořádně zdůrazním. ,,Fajn." skoro to vyplivne. Něco zašeptá tý štětce a pak mě popadne za loket a odtáhne stranou. 

,,Tak o co jde?" zeptá se dost nezaujatě. ,,Jaktože chodíš s tou krávou?! Ani jsme se oficiálně nerozešli a ty se už taháš s jinou!" zakřičím na něj a on se zvedne z lavičky, na které doposud seděl. ,,Pokud vím, tak si to byla ty, kdo se se mnou rozešel!" zařve nazpět. ,,Dal si mi facku! Jseš vážně kretén. Lituju dne, kdy jsme se poznali! A hlavně dne, kdy jsi mi udělal dítě!" vylítne ze mě a já se okamžitě chytnu za pusu. ,,C-cože sem?" zakoktá. ,,Slyšíš dobře. Jsem těhotná." řeknu a dopadnu na tu lavičku. ,,A jsi si jistá, že se mnou?" sedne si vedle mě. ,,Děláš si prdel?! Copak jsem nějaká štětka?! Počkej, nechci to slyšet!" zarazím ho dřív, než by řekl svůj názor. 

,,A co s tím?" zeptá se po asi půl hodině ticha. ,,Coby? Nechám si to a budu jeho matka." pokrčím rameny a chystám se k odchodu. ,,A co já?" zvedne se za mnou. ,,Ty? Co bys po mě chtěl?" otočím se na něj. ,,Chci ti pomoc. V podstatě za to můžu já. Budu ti aspoň finančně pomáhat." řekne a já se na něj usměju. ,,To je dobrý. Vždyť jsi jen student a ta dvouhodinová brigáda v autoservise každý den ti moc nepomůže." řeknu. ,,Najdu si něco. Prostě cítím, že ti musím pomoct! Ale mám podmínku." řekne a já se na něj podívám ve stylu Jako vážně? ,,Jen chci, abych byl taky jeho táta. Ze začátku bych za ním jezdil a až by to vyrostlo, bral bych si ho domů. Aspoň na nějaký výkendy a tak. Prosím. Je to moje první dítě. Sice spolu nebudeme, ale i tak chci být táta." řekne a já ho obejmu. ,,Slibuju, že budeš."

,,Takže se ti sám nabídl?" zeptá se mě mamka, když společně připravujeme večeři. ,,Jop. Není tak špatný, jak jsem si myslela. Sice je to blbec a děvkař, ale aspoň se k věcem staví zodpovědně." řeknu a mamka přikývne. ,,A jak dopadla kontrola?" změní téma.,,Fajn. Počkej, mám tady snímek. Nic tam není vidět, ale chci si ho nechat. Na památku." řeknu a podám mamce snímek z ultrazvuku. ,,Myslím, že budeš dobrá máma." obejme mě mamka a hned ucítím, že brečí. ,,Ale nikdy nebudu tak dobrá, jako ty." řeknu a ona mě políbí do vlasů.

------------------------------------------------------------------------------------

Už mi zbývají tři měsíce do porodu, ale vypadám, jako bych měla každou chvíli porodit slůně. Před měsícem jsem musela ukončit školu. Teda ne ukončit. Jen jsem přesunula své studium domů. Každý týden za mnou chodí ředitel pro všechny úkoly, práce apod. a potom je předá učitelům. Až budou závěrečné zkoušky, budu muset jít do školy. To bude super! Každej mě bude sledovat a šeptat různý keci. Zábava!

,,Zlato? Je tu Josh!" zakřičí na mě ze zdola mamka. Josh za mnou chodí dvakrát do týdne. Vždy mi přinese buď něco pro malý, nebo něco k jídlu, nebo něco na zabavení, něco zdravého, aby bylo malé zdravé a nebo výplatu. Ano, dává mi skoro celou výplatu. Donutila jsem ho, aby si aspoň půlku nechal, protože mě přispívají i rodiče.

,,Ahoj." řekne a políbí mě na tvář. Sice jsme rodiče našeho dítěte, ale zároveň jsme přátelé. ,,Tady." řekne a podá mi čokoládu. ,,Děkuju. Na." řeknu a podám mu snímek našeho slůněte. ,,Tady je hlava, tady ruce a bříško a tady nohy. Chceš vědět, co to bude?" zeptám se a on přikývne. ,,Holčička." řeknu s úsměvem. ,,Je krásná." řekne a obejme mě. ,,Chceš si sáhnout? Zrovna kope." řeknu a vezmu jeho ruku, kterou položím na mé břicho. ,,Asi poznala, že je tady tatínek." zasměje se.

 ,,Jak se bude jmenovat?" prolomí ticho.  ,,Asi Isabell." řeknu a on se rozzáří. ,,Krásné jméno." řekne a podá mi malou obálku. ,,Neměl si plat dostat až příští týden?" zeptám se trochu překvapeně. Otevřu obálku a vytáhnu z ní fotku. Na ni je dětská postýlka. ,,Na praxích jsem ji vyrobil. Je naprosto bezpečná. A schválil ji zkušený truhlář." ubezpečí mě. ,,Je nádherná." řeknu a obejmu ho. ,,Děkuju, že si se na nás nevykašlal. Svým způsobem jsem si vybrala dobře." řeknu a políbím ho na tvář.

--------------------------------------------------------------------------------------

,,Tak slečno, a teď zatlačte. Na tři. Ráz, dva, tři...." řekne doktorka. ,,Grrrrrrrrr! To strašně bolí!" řeknu a po tváři mi stečou slzy. ,,To zvládneš." utěší mě Josh. Chtěla jsem, aby byl u porodu. Přece jen je to otec. Naposledy zařvu a zatlačím a pak uslyším dětský křik. Celá unavená zavřu oči. ,,Vy jste tatínek? Je to holčička. Tady." slyším. ,,Lis, zvládla si to. Je to holčička. Chceš si pochovat malou Isabell?" zeptá se a já lehce otevřu oči. Josh mi ji dá do náruče a já tak poprvé spatřím svou dceru. ,,Je tak krásná." řeknu a hned se rozbrečím. ,,Děkuju." řekne Josh a pohladí malou Isabell. ,,Ukaž. Necháme tě si odpočinout." řekne a i s malou odejde.

A je to!!!! 

Lisa konečně porodila! Co říkáte na jméno Isabell? A Josh? Co říkáte na jeho chování? Je z něj milující otec! Snad se vám kapitolka líbila. Je to taková zrychlená vezre celé té "těhotné doby". Tak see you soon. Miluju vás!