What does it mean? ✔

-Chapter 11-

Vzala jsem si na týden volno a Bell uvolnila ze školky. Nemůžu v tomhle městě zůstat a potkávat ho všude, kam půjdu. Sbalím nám pár věcí a vyrazíme vstříc světu. ,,Mami, kam to jedeme?" ozve se Bell a tak se na ni podívám ve zpětném zrdcátku. ,,Na výlet. Dlouho jsme nikde nebyli." usměju se na ní. ,,A stlejda s námi nejede?" koukne na mě svými zmatenými očky. ,,Ne zlato, strejda musel jít pryč a možná se nevrátí." hlesnu a zase se mi do očí nahrnou slzy. Obzvlášť, když uslyším, jak Bell posmrkává, což předchází breku. Zastavím na nejbližší benzince a sednu si k ní dozadu. Hned, jak ji obejmu, rozbrečí se. ,,I mě to je líto." šeptnu.

Ubytovali jsme se v New Yorku v hotelu a Bell hned usnula. Mě mezitím začal zvonit mobil. ,,Ano?" řekla jsem, aniž bych se podívala, kdo to je. ,,Lis, kde jste? Přišel jsem si promluvit." uslyším jeho chraplavý a ustaraný hlas. ,,Už není o čem mluvit, Scotte. Je konec. A to, kde jsem, tě nemusí zajímat." odseknu a típnu to.

S Bell jsme si užili krásný týden volna v New Yorku, kde jsme nakonec zůstali a pak se vrátili domů. Hned, jak jsem tam vešla, poznala jsem, že je něco jinak. Nikde nebyla cítit jeho vůně, v chodbičce nebyly jeho boty a celkově zmizely všechny jeho věci. Je pryč. Opravdu odešel. ,,Broučku, pozvu sem dnes babi s dědou. Bereš?" řeknu zklamaně. ,,Dobže." přikývne Bell a zmizí v pokoji.

,,Babí! Dědo!" rozeběhne se Bell k otevřeným vchodovým dveřím. ,,Prcku, no nazdárek." popadne ji děda a už si ji odvádí do pokojíčku. ,,Půjdeme na procházku." křikne odtamtud. Poté, co ji obleče, odejdou ven. ,,Tak povídej." sedne si mamka a já ji řeknu úplně všechno.

,,Takže si chtěla, aby odešel, ale doufala si, že to neudělá." shrne to mamka a já přikývnu. ,,A co takhle mu napsat a sejít se. Mohli byste si promluvit." navrhne, ale já záporně zakývu hlavou. ,,Zlato, já nevím, jak ti pomoct, když s ním nechceš mluvit." povzdychne si. ,,Asi tomu musím dát čas." šeptnu a ona přikývne.

Nakonec, když se táta s Bell vrátil řekl mi, že Scott přestoupil k jiné firmě, takže ho nepotkám ani v práci. Vrátila jsem se tedy do práce a snažila se na tuto špatnou zkušenost zapomenout.

O měsíc později:

,,Broučku, pospěš si. Za chvilku se školkou vyrážíte." křiknu na Bell, která dnes jede se školkou do dinoparku. Přiběhne ke mně malá holčička s dvěma culíky a baťůškem na zádech. ,,Hotovo." usměje se a tak vyrazíme. Seběhneme dolů před barák k autu, ale k tomu se asi jen tak nedostaneme. ,,Štlejdo!" zajásá Bell a rozeběhne se Scottovi do náruče. ,,Co tu děláš?!" řeknu trochu nepříjemně. ,,Chybíte mi." koukne na mě se zoufalstvím v očích. ,,To sis měl rozmyslet dřív." pokrčím rameny a převeznu si Bell k sobě. Odemknu auto a posadím ji na její autosedačku. ,,Můžeme si aspoň promluvit?" chytne mě za ruku a otočí k sobě. ,,Nemám čas. Spěcháme." vytrhnu se mu a nastoupím. Najednou se vedle mě otevřou dveře a na místo spolujezdce si sedne Scott. ,,Co to děláš?!" vyjeknu. ,,Nemáte čas." připomene mi a tak si jen povzdychnu a nastartuju.

,,Tak co chceš?" vrátím se do auta, kde na mě čeká Scott. ,,Jen si promluvit." vydechne a chytne mě za ruku. ,,Už nemáme o čem mluvit. Skončili jsme." pustí mou ruku. ,,Nenechám tě to takhle ukončit. Já vás miluju a nechci vás ztratit. Jste pro mě to nejdůležitější, jste moje štěstí a má rodina. Chci být zase rodina. Prosím. Odpusť mi." tentokrát chytne mou tvář a zahledí se mi do očí. ,,Bolí to, Scotte. Opravdu moc." šeptnu. ,,Já vím, ale mě to taky bolí." řekne a pohladí mě po vlasech. ,,Dáš mi druhou šanci?" koukne na mě s nadějí. ,,Proč?" vzlyknu. ,,Protože tě miluju, miluju Bellu, odešel jsem z tě práce a našel si jinou. Protože ti slibuju, že se to nikdy nebude opakovat. Protože to chci napravit a protože mi jinak asi pukne srdce." ukápne mu slza a tak mu ji setřu. ,,Dobře." přikývnu. ,,Opravdu?" vykřikne. ,,Jo. Jestli se to bude opakovat, zabiju tě!" varuju ho. ,,Nebude." zasměje se a obejme mě. ,,Můžu tě políbit?" zeptá se opatrně. Přikývnu a on se ke mně pomalu skloní. Chytne mou tvář a okamžitě cítím zase jeho rty na mých. ,,To mi chybělo." zašeptá do polibku. ,,Lis, opravdu tě miluju." řekne, když se odtáhnu. ,,Taky tě miluju." zaculím se a znovu ho políbím.

Konečně se usmířili!!! Kdo má radost? Snad se kapitola líbila a budu ráda za vote nebo koment. Jinak by mi taky udělalo radost, kdybyste se mrkli na můj nový příběh Tell me why. Je to trochu drama, ale nebudete litovat. Díky a pusu😘