-Chapter 15-

2.4K 69 8
                                    

O dva týdny později:

,,Ne, ty vypadají jako záclona. Co tyhle?" dohaduju se s mamkou při výběru šatů. ,,Ty vypadají pěkně, ale jsou moc drahé." povzdychne si mamka. ,,Nedáme si od toho pauzu?" navrhnu a ano přikývne. ,,Zajdu pro kafe." nabídne se a tak ji nechám jít. 

,,Jak vám to jde?" vejde do místnosti Scott. ,,U každých je něco špatně." zakňourám. ,,Co takhle se nějak odreagovat?" zakmitá obočím. ,,Nemůžu. Mamka za chvíli přinese kafe." zamračím se. ,,Vždyť je skoro deset večer! Nemůžeš to prostě rozpustit?" vyšpulí na mě dolní ret. ,,To nejde. Musím si ty šaty vybrat do konce týdne. Vždyť se to blíží." uchechtnu se. ,,Máme ještě měsíc a kousek." rozhodí rukama. ,,Ale musím si ty šaty zkusit, nechat si je přešít přesně na míru a pak máme i jiné starosti." tentokrát už se pořádně rozesměju. ,,Fajn." řekne poraženě a zvedne se. ,,Brzo přijdu." mrknu na něj. On jen pokrčí rameny a uraženě odkráčí do ložnice. ,,Jsem zpět!" přiběhne mamka a začneme znovu.

--------------------------------

,,Vstávej medvídku." ucítím jak mě něco zašimrá na nose. Pomalu otevřu oči a spatřím Scotta, jak je nade mnou skloněný a lechtá mě plyšovou hračkou. ,,Je snídaně a pak máš schůzku." připomene mi a já vylítnu z postele. Udělám si ranní hygienu a převléknu se. Pak přiběhnu do kuchyně, kde do sebe nahážu snídani. ,,Mami, ty někam jdeš?" zamumlá Bell s plnou pusou. ,,Jdu se podívat na šaty. Odpoledne se vrátím." usměju se na ní a dopiju poslední doušek kávy. Prudce se zvednu a pak to přijde. Ihned si zakryju pusu a odběhnu do koupelny, kde se nakloním nad mísu a celá snídaně vyjde zase na světlo. ,,Lis, jsi v pořádku?" přiletí ke mně Scott a za ním jak ocásek Bell. ,,Jo. Asi jsem to do sebe moc rychle naházela." povzdychnu si a vypláchnu si pusu. Pak si znovu vyčistím zuby a vezmu si žvýkačku. ,,Nebo se ti mohl vrátit zase ten vir. Měla bys jít k doktorovi. Pro jistotu." řekne starostlivě Scott. ,,Odpoledne tam skočím." mrknu na něj.

--------------------------------

,,Ty ti sluší. Jsou krásné." rozzáří se mamka. Prohlídnu se v zrcadle a usoudím, že má pravdu. ,,Tak si je tedy berete?" zeptá se prodavačka a já přikývnu. ,,Budete je tu chtít poupravit?" pomůže mi je rozepnout. ,,Ano. Můžeme si tu domluvit schůzku?" zeptám se. ,,Jistě. Podívám se do diáře." řekne a odběhne k pultu. Já si je mezitím svléknu a převleču se do svého oblečení. ,,Tak za týden v tuto dobu?" přiběhne k nám. ,,Dobře." přikývnu a popadnu kabelku. ,,Tak zatím." usměje se na nás a my odejdeme. ,,Tak pa mami. Uvidíme se pak." líbnu ji na tvář a rozejdu se směrem k doktorovi.

-------------------------------

,,Slečno White, děje se něco?" zatváří se překvapeně doktor, co mě zná už od mých patnácti. ,,Dnes ráno mi bylo nevolno a zvracela jsem a tak se bojím, jestli se mi ten vir nevrátil." sednu si před něj na židli. ,,Dobře. Tak si tedy lehněte na křeslo a já vás prohlédnu." pokyne mi a já ho poslechnu. 

-------------------------------

,,Slečno, mohu vás uklidnit, vir nemáte." usměje se na mě doktor. ,,Díkybohu. Takže to bylo rychlým snídáním?" zamyslím se. ,,Tak úplně ne." uchechtne se. ,,A čím tedy?" sednu si zase před něj. ,,Slečno White, už je to podruhé, co vám to oznámím." zazubí se a já se zatvářím dost nechápavě. ,,Jste těhotná!" zasměje se a já na něj vykulím oči. ,,Cože jsem?" rozkašlu se. ,,Blahopřeji, budete mít miminko." potřese mi s rukou. ,,Zase?" řeknu úplně mimo. ,,Tady máte vše potřebné a rád vás zase uvidím za měsíc. A abych nezapomněl, tady máte ultrazvuk. Není tam toho moc vidět, ale u Isabelly jste ho taky chtěla." podá mi všechny papíry, kartičky a letáčky. ,,Děkuju." vypadne ze mě a vyjdu z ordinace. Celá mimo se vrátím domů a sednu si na barovou židličku. 

------------------------------

,,Jsme doma!" rozletí se dveře a do nich vejde veselá Bell a za ní Scott s plýnýma rukama nákupu. ,,Ahoj zlato." dojde ke mně a políbí mě. ,,Tak jak si dopadla?" zeptá se a začne uklízet jídlo do ledničky. ,,Dobře. Můžeme si o tom promluvit později?" povzdychnu si a on se na mě překvapeně podívá. ,,Dobře." zamračí se a starostlivě si mě prohlédne. ,,Udělám večeři." oznámím mu a začnu si chystat vše potřebné.

------------------------------

Všichni sedíme u televize a ládujeme se těstovinami se sýrovou omáčkou. ,,Broučku, běž si vyčistit zoubky a půjde se spát." oznámím Bell a ta poslušně přikývne. Pak se zvedne a odběhne do koupelny. ,,Už mi řekneš, co ti teda zjistil?" zašeptá mým směrem Scott a u toho neodtrhne zrak z obrazovky. ,,Kdo řekl, že něco zjistil?" zvednu jedno obočí. ,,Řekla si, že mi to řekneš jindy, takže ti musí něco být." podívá se na mě a udělá duckface. ,,Řeknu ti to jindy." zvednu se a uklidím nádobí. ,,Víš, že mi můžeš říct všechno. Miluju tě a jsem tu pro tebe." zvedne se přejde ke mně blíž. ,,Ráda bych, aby ses dnes vyspal." uchechtnu se. ,,Noták." zabručí. ,,Fajn. Jsem těhotná." pokrčím rameny a odejdu do koupelny za Bellou. ,,Tak, jak to jde?" přijdu k ní a převezmu si kartáček. ,,Ukaž." kleknu si k ní a pomůžu jí. ,,Běž se rozloučit se strejdou." řeknu, když se vypláchne pusu.  Seskočí ze stoličky, na které stojí, aby byla blíž k umyvadlu, a rozeběhne se do obýváku.

,,Doblou stlejdo." obejme mu nohy a on ji dá pusu do vlasů. ,,Sladké sny." usměje se na ní. ,,Tak sladké sny, beruško." pohladím ji po vláskách a začnu ji číst. Po pár minutách už je v jiné dimenzi a tak se potichu vytratím z jejího pokojíku. ,,To myslíš vážně?" Vykřikne na mě tlumeně Scott. ,,Eh?" vydám ze sebe a zatvářím se natvrdle. ,,Ty si těhotná?!" uvede mě do obrazu. ,,Jop. Nevím, jak, ale jo." uchechtnu se. ,,Sotva zvládáme jedno dítě." povzdychne si. ,,No promiň, ale nechceš tím říct, že-" zatvářím se ublíženě. ,,Ne! Jsem rád! Jen si to nedokážu představit. Nečekal jsem, že to bude tak rychlý. Je ti teprve dvacet a už budeš mít druhý dítě?" vyhledá můj pohled. ,,Co mám dělat? Stalo se. Neříkám, že jsem to chtěla, ale už se stalo. A já jsem ráda." usměju se a pohladím si ještě stále ploché břicho. ,,To já jsem taky rád. Těším se na roli otce, ale bude to náročný." chytne mě za pas a přitáhne si mě blíž k sobě. ,,My to zvládneme." usměju se na něj a políbím ho.


Kdo to čekal? Myslíte, že to je moc brzo? Jinak se mrkněte na mé dva nové příběhy Tell me why a Stay strong ;) Láskuju vás :*

What does it mean? ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat