What does it mean? ✔

-Chapter 20-

O víc jak půl roku později:

,,Zlato, dáte si špagety nebo domácí pizzu?" vyjdu na zahradu, kde Scott staví houpačku a Bell mu tam asistuje. ,,Pizzu." vyhrknou oba zároveň. Vrátím se tedy do kuchyně, kde si začnu vše chystat. Natáhnu se pro vařečku, když ve mně něco lupne a pak mi začne stékat jakási tekutina po nohách dolů. Pak přijde pořádná bolest a mě je to hned jasný. ,,Scotte!" vykřiknu a zapřu se o linku. ,,Co je?!" vběhne do kuchyně a Bell za ním. ,,Je to tu. Rodím!" vykřiknu a Scott vykulí oči. ,,Co mám dělat?" vyjekne. ,,Přines mi tašku. Mám ji už sbalenou. Je ve skříni." řeknu a přitom se snažím nějak pravidelně dýchat. Scott ihned vyběhne schody a ani ne za půl minuty je zpět. Popadne klíčky, mě chytne kolem ramen a vydá se do auta. Bell si sedne vedle mě a chytne mě za ruku. 

Scott už trochu klidněji dojede na parkoviště a pomůže mi do nemocnice. ,,Moje žena rodí!" křikne na paní z recepce. ,,Dobře. Pomožte paní na vozíček a vezměte ji na pětku." řekne nějaké sestřičce. ,,A vy se uklidněte. Vše bude v pořádku. Zatím si můžete s dcerou sednou. Za chvíli vám podáme informace." usměje se na něj a to je poslední, co vidím. Sestřička mě zavede do ordinace, kde se na mě podívá nějaký doktor. ,,Tak paní, vaše dítě jde ven." usměje se na mě a něco řekne sestřičce. ,,Sestřička vás teď převeze na sál, převlékne a za chvíli by tu měl být pan doktor Rollins." oznámí mi a já se aspoň trochu uklidním, protože Rollins je můj doktor a vím, že ve svém oboru je opravdu jednička. 

Scott:

,,Už něco víte?" vylítnu na nohy hned, jak z místnosti, kde je Lis, vyjde doktor. ,,Vy jste manžel paní Adamsové?" prohlídne si mě a já přikývnu. ,,Dítě chce ven. Za chvíli ji převezeme na sál. Pokud chcete, můžete tam být." řekne a já automaticky přikývnu. Pak se rozrazí dveře a z nich na lůžku vyjede Lis. ,,Lásko!" doběhnu k ní. ,,Jsem v pořádku." usměje se, ale pak se zamračí, protože má kontrakce. ,,Volal jsem vašim. Pohlídají Bell. Já budu u tebe." šeptnu k ní a ona pak zmizí v šedých dveřích. ,,Scotte!" uslyším za sebou paní White. ,,Zdravím. Vezou ji na sál. Je to tu. Musím jít." řeknu jim v rychlosti a pak se vydám za doktorem."

----------------------

,,Už to bude. Ještě jednou zatlačte a pořádně." řekne doktor a já už celá unavená naposledy zatlačím. Pak se celou místností rozezní dětský pláč. ,,Je to kluk!" usměje se na mě doktor a položí mi ho na hruď. ,,Je krásný." políbí mě Scott. ,,My máme dítě." zasměje se. ,,Jo. Máme." přikývnu a pohladím to malé stvoření po tvářičce.

---------------------

,,Opatrně!" přeběhne mě Scott a otevře mi vchodové dveře. ,,Já bych to zvládla. Položila bych ho na zem a pak si otevřela. Nejsem nešikovná." protočím očima. ,,Kdybys nebyla, nevylila bys na mě tenkrát kafe a ani bychom tu nestáli." ušklíbne se. ,,Mamí!" uslyším Bell, která za mnou přiběhne. ,,Pšš, broučku. Zrovna usnul." šeptnu a položím malého Tobyho na sedačku. ,,Ten je malinký." uchechtne se Bell. ,,Taky si taková byla. My všichni." objeví se u nás Scott a obejme mě kolem ramen. ,,Konečně jako rodina." šeptne mi do ucha a já se zahledím na Bell, která houpe svého mladšího brášku. ,,Děkuju." otočím se k němu a políbím ho. ,,Miluju tě." řekne do polibku. ,,Miluju tě, Scotte Adamsi."

A je to. Konec! Ještě ale nesmutněte. Bude úplně poslední kapitolka, epilog. Snad se vám tahle kapitola líbila a příště se 'uvidíme' naposledy ;( ;*

P.S.: Nahoře je malý Toby ;P