What does it mean? ✔

-Chapter 4-

Už uběhl týden od doby, kdy jsem viděla Scotta. Chtěla jsem se mu ozvat, ale nevím, zda bych měla. Přece jen mám malý dítě a nemůžu shánět jen tak random chlapy. ,,Mamí! Už mušíme jít!" zakřičí na mě z pokoje Bella. ,,Běžím!" zatřepu hlavou, aby všechny moje myšlenky zmizely a já se mohla soustředit jen na mou dceru. Oblékli jsme si bundy a obuli boty. Otevřu dveře a...

,,Scotte?!" tohle říkám, až nepřirozeně často. ,,A-ahoj Lis, jak se vede?" zeptá se nervozně Scott. ,,Fajn. Ehm...My teď nemáme moc času, takže..." větu nedokončím, protože vím, že si to domyslí. ,,Jasně. Promiň. Mám se stavit dýl?" podrbe se na zátylku. ,,Nebo můžeš jít s námi. Já odvedu Bell do školky a pak půjdu na kafe. Tak co?" usměju se na něj. ,,Mamí! My to neštihněme." zakňourá ta malá příšerka. ,,Už běžím. Tak?" začnu zamykat byt. ,,Fajn." přikývne. Isabell mě chytne za ruku a táhne k autu a Scott nám jen tak tak stíhá. 

,,Tak pa broučku a užij si to v té zoo. Mám tě ráda." dřepnu si k Belle. ,,Pa mamí. Taky tě mám jáda." řekne a rozeběhne se ke třídě, ale pak se zase zastaví a otočí na nás se Scottem. ,,Ahoj stlejdo." zamává Scottovi. To mě až skoro dojme. Ona mu říká strejdo. Podívám se na Scotta a všimnu si, že ho to potěšilo. Jen zvedne ruku a s úsměvem na tváři ji zamává. ,,Tak pojď." pobídnu ho a oba se rozejdeme k autu.

,,Ty dnes nejdeš do práce?" zeptá se po chvíli ticha stráveném stáním ve frontě na kafe. ,,Dnes mám jen nějaký dokumenty, takže to můžu udělat doma. A co ty?" zvednu na něj pravé obočí. ,,Volal jsem tvýmu tátovi a řekl mu, že si potřebuju něco zařídit. Po obědě se tam musím stavit." mrkne na mě a já se zasměju. ,,Takže...Proč si za mnou ráno přišel?" začnu. ,,Až doma. Teda u tebe. Chtěl jsem říct u vás." začne mlýt jedno za druhým. ,,Chápu." položím mu ruku na rameno a on zmlkne. 

,,Konečně doma. Ta fronta byla neuvěřitelně dlouhá!" vydechnu a i s lodičkami skočím na gauč. Scott se jen zasměje a dřepne si vedle mě. Chvíli tam jen tak sedíme a koukáme z okna, když se najednou zvedne. Dojde k mým nohám a opatrně sundá moje lodičky. Jeho dotyky jsou tak jemné, že pod nimi totálně teču! ,,C-co to děláš?" řeknu trochu nervozně. ,,Jen ti sundávám boty. Neměla bys v nich chodit po domě." řekne a uklidí je. ,,Fajn." trochu mě to zarazilo. 

Vrátí se z chodby a sedne si zase vedle mě. ,,Tak o čem chceš mluvit?" sednu si do tureckýho sedu tak, abych na něj viděla. ,,Kdo řekl, že chci mluvit?" udělá takovej ten záludnej výraz, až se bojím, co udělá. ,,A c-cos mi t-teda ch-chtěl?" vykoktám. ,,Vidět tě." pokrčí rameny. ,,Nic víc?" přijde mi to divný. ,,Dobře. Chtěl jsem být v tvé přítomnosti. Chyběla si mi." přizná se. ,,Oo...Ty si mi taky chyběl." zaculím se na něj. 

,,Vím, že jsme neměli ani jedno rande, ale já mám hrozný nutkání tě políbit." řekne z ničeho nic. ,,Tak to jsme dva." řeknu si v hlavě. A nebo ne? ,,Já to řekla nahlas?" zeptám se. ,,Jo." zasměje se. Sakra. ,,Lis?" zašeptá do mého ucha a já se na něj otočím. To byla ale chyba, protože naše obličeje byli tak blízko, že kdybych neseděla, tak se mi podlomí kolena. Scott se mi podívá na rty a pak zase do očí. ,,Ani nevíš, jak moc tě chci políbit." zašeptá. Z jeho hlasu se mi rozechvěje celé tělo. ,,Tak to udělej." zašeptám a on to taky udělá. Opatrně se ke mně nakloní a přitiskne své měkké rty na ty mé. Ihned se mi v podbříšku probere ten známý roj motýlku, co spal dost dlouho. Byl tak jemný, až to u kluka není ani možný. Po chvilce se jeho jazyk vkradl do mých úst a prohlížel si je. Pak se jeho ruce přemístili na mé boky a začali je zkoumat. Ty mé mu vylítli do vlasů a začali mu je cuchat. Nakonec jsem ucítila jeho teplé dlaně pod mou košilí. ,,Co to vlastně dělám? Neměli jsme ani rande a já se s ním chci vyspat? To nemůžu!" probleskne mi hlavou a já se okamžitě odtáhnu. ,,Promiň." kuňknu a zvednu se z gauče, abych se mu zase nevrhla na ty jeho úžasný rty. Bože! ,,Děje se něco? Udělal jsem něco špatně?" zvedne se Scott a dojde ke mně. Uchopí můj obličej tak, abych se mu dívala jen do očí. ,,Ne. Já jen...Nejsem jen nějaká holka. Já mám dceru a nemůžu skončit hned s každým v posteli. Prostě vím, že kdybych nepřestala, tak by se to stalo a... Nechci být ta nezodpovědná matka. Chápeš?" podívám se do těch jeho oříškových očí. ,,Jasně. Nechci na tebe tlačit. Já...Neměl jsem v plánu se s tebou vyspat. Ani jsem neplánoval tu pusu. Prostě se to stalo. Nechci, aby sis myslela, že na tebe spěchám. Já rád počkám. Nakonec to bude stát za to." pohladí mě po tváři. ,,Děkuju." vydechnu a zase se mu vrhnu na rty. 

,,Mamí, můžu ši puštit pohádku?" přiběhne ke mně do kuchyně Bella. ,,Až si uklidíš všechny hračky." řeknu ji a zamíchám dnešní večeři. ,,Ale já chči hněd!" dupne si. ,,Hele, to na mě nezkoušej! Běž si uklidit a pak se můžeš koukat na pohádku." řeknu přísněji. ,,Ale já nechči! Chči še dívat teď!" začne se vztekat. ,,Isabello, běž si uklidit svoje hračky, jinak žádná pohádka nebude!" řeknu dost přísně. ,,Ale já nechči!" rozbrečí se. ,,Tak, vidím, že se k tomu nějak nemáš. Pokud chceš brečet, tak prosím, ale tím si svou pohádku nezískáš." pokrčím rameny. ,,Šeš žlá!" vykřikne a rozeběhne se do pokoje. ,,Crr!" ozve se zvonek.

,,Tino?" zeptám se udiveně. ,,Za tu chvilku jsme se docela skamarádili. Holky si spolu hrajou a my si zatím povídáme. ,,Ahoj." pozdraví a já ji s Carol pustím dovnitř. Carol se hned rozeběhne do Isabellinina pokoje. ,,Tak co? Jak se vede?" sedne si na barovou židli. ,,Dnes mi Balla poprvé řekla, že jsem zlá." posmutním. ,,To je normální. Stejně tě miluje." uklidní mě svým úsměvem. ,,A co ten tvůj casanova? Už jste někam popošli?" vytáhne Scotta. ,,To bys chtěla vědět co?" zasměju se a hodím po ní utěrku. ,,Tak mě nenapínej." zaškemrá. ,,Tak fajn. Dnes byl u nás, tady, a dal mi pusu. Teda ne pusu, spíš jsme se líbali." zaculím se. ,,Nekecej! A dál." opře se o linku a zaujatě mě pozoruje. ,,Co dál? Nic. Nechceme to uspěchat. Byla to jen líbačka." zasměju se. ,,Nic víc? To je divný. A co ty? Jak si na tom s citama?" zeptá se na tu samou otázku, kterou si kladu už od doby, kdy mě políbil. ,,Já nevím. Asi se mi líbí." pokrčím rameny. ,,Jen líbí?" začne mířit tam, kam jsem nechtěla, aby mířila. ,,Fajn! Asi sem se do něj zamilovala."

Tadááá! Tak tu máme po necelým týdnu další kapitolku! Doufám, že se vám líbí. Pokud ano, budu ráda, když mě podpoříte hvězdičkou. Děkuju za přečtení a hezký večer. Miluju vás!

P.S.: Mrkněte na moje další příběhy Because, I love you!, Bad things a Another World. THX