Posel temnoty • Avengers [1] ✓

2.

K čemu regenerace, když ani ránu po šípu nezahojila! Ten svět stojí dnes úplně za...moment...kde to sakra jsem?! Uspávání postupně vyprchalo, ale hlava se mi točila stále. Neměla jsem na očích brýle a ani na obličeji chránič. Byla jsem uzavřená v nějaké bílé místnosti. Vypadalo to tady jak v blázinci, ale mnohem horší. Pode mnou rozvrzaná postel a já se pocitem štípaná v zádech posadila.

Nejistě jsem se rozhlédla a s otevřenými ústy civěla kolem sebe. Uprostřed jeden menší stolek, na každé straně jedna židle. Ve zdi černé neprůsvitné okno. To bude zřejmě oddělaní pro výslech, akorát mě tu rovnou nechali i vyspat.

Štvalo mě jediné vědomí, že nyní vědí, jak vypadám. Za tohle si u Terrortoxu už ani neškrtnu. Pokrčila jsem kolena a přitáhla si k sobě do objetí. Zároveň se přisunula víc zády ke zdi. Moje pozornost byla přesunuta k otevírajícím se dveřím, ve kterých se objevil černoch s páskou přes oko. Hmmm...SHIELDský pirát Nick Fury. 

Phe...

„Jak se Vám spalo? Určitě dobře, když se Vám podařilo vyřídit dva z mých nejlepších lidí," vyjádřil se k mé práci v tu noc, co mě napadli ti dva. Takže byli od SHIELDu! Nijak jsem se neměla k tomu, abych mu odpověděla. Zůstala jsem bez hybně sedět na posteli a civěla na něj upřeným pohledem.

„Určitě jste si vědoma, že za tímto sklem, který propouští zvuk jen ven, stojí další moji lidé. Ale jen to, co řeknou oni, nebude slyšet tady. Neuslyšíte nic, co si o Vás myslí," poukázal na černé okno ve zdi a já se po něm vražedně podívala, jako bych naznačovala, že až se odtud dostanu, tak je dostanu. Pokrčila jsem nezaujmutě obočí a stočila hlavu zpět na piráta, co pomalu přecházel po místnosti s rukama za zády.

„Začnu takto...kdo je Váš šéf a jaký měl důvod unášet ty děti," tázal se bez otazníku na konci otázky a já výraz nezměnila. Stále jsem se na něj dívala chladně a nezajímavě. Fury čekal, že něco řeknu, ale nedostal ze mně ani slovo. Ze mně nevytluče nic, aniž by se snažil dělat cokoliv. SHIELD si nepotrpí na mučení svých obětí, takže mi nic nehrozí. Vlastně jsem tu v bezpečí.

„Opakuji svoji otázku...kdo je Váš šéf," zeptal se tentokrát na to první a zase jsem necekla. Užívala jsem si jeho výraz, který naznačoval to, že bude hodně brzy naštvaný. Já se o nic nesnažila. Pouze plnila svoji pravou podstatu. Plnit mise a mlčet jako hrob. To byl můj hlavní úděl a taky rozkaz.

„Slyšíte mě?" ujišťoval se a jediné, co jsem za celou dobu projevila, bylo dlouhé zívnutí do mojí dlaně. Začalo ho to dráždit a taky ztrácel naději, že něco ze mně dostane. 

„Kdo jste. Jaký máte důvod to těm rodinám dělat a pro koho pracujete!" zvýšil tón hlasu a já pokrčila oční víčka. Unavoval mě. Chtělo se mi spát, ale z něho. Nejraději bych po něm vystartovala, ale nechtěla jsem riskovat. I kdyby mě postřelili, během chvíle se mi to zahojí a nezastaví mě. Budu sedět raději nadále v klidu a budu ho štvát svým mlčením.

„Děláte si to akorát horší. Nejste nijak výjimečná, když jste zabila tisíce lidí, kteří za nic nemohli. Je z Vás zrůda, ale chtěli jsme Vám pomoci z toho ven. Vaši mysl ovládá pouze strach z prohry. Sám to dobře znám," přidal na ráznosti a já jen pohodila hlavou, abych dala stranou pramínky mastných vlasů z očí a neposlouchala ho. Byl mi ukradený. Když mu to konečně došlo a dal se na odchod, něco mi říkalo, ať udělám jedno.

„Hail Hydra," pronesla jsem sladkým hláskem a škodolibě se usmála na zaskočenýho piráta, co se na mně v tu chvíli otočil. Čekal ode mně něco? Tady to měl. Víc za dnešek už neřeknu a konečná. Fury se narovnal do normální pózy vhodné ředitele SHIELDu a odešel otevřenými dveřmi, co mu drželi agenti z venku. Dveře se zavřeli a opět tu zavládlo příjemné ticho, nad kterým jsem se spokojeně zasmála.