Posel temnoty • Avengers [1] ✓

44.

*Steve*

Vyslechnout si stěžování Tonyho nebylo zrovna to, co jsem při příchodu očekával. Spíš jsem čekal, na tom bude hůř po tom, co jsme ho našli v tom autě. Nevynechal ani to, že jsem si něco s Cadence možná začal, což pravda nebyla. Byl jsem prostě v tu chvíli mimo, když mi to řekla nechtěl jsem jí zklamat.

Jenže teď to na mně zanechalo hlubokou jizvu. Nedokázal jsem se s tím vypořádat víc, jak s neustálým myšlením na ní. Při pomyšlení na to, jak se celý únos odehrával se mi sevřelo srdce. Byla pryč mou vinou. Neměl jsem prostě Tonymu lhát a vše by zůstalo při starém. Mohl jsem tušit, že to jednou přijde a zrovna teď.

Lhal jsem i Sharon, které jsem řekl, že jdu na společný večírek v Avengers Tower pořádaný Tonym. Místo toho jsem vzal její lístek, o kterém ani nevěděla a daroval ho Cadence, aby se mohla dostat někam, kam by jí Stark v životě nevzal. Udělal jsem to pro ní, aby zažila něco nového. Vlastně jsem ji viděl šťastnou, když jsme se oba střetli a po té si připili.

Bohužel to bylo již naposledy a já si nechtěl stále přiznat, že se to stalo. Že si ji Hydra odvedla bůh ví kam a teď s ní může udělat naprosto cokoliv. Ona Terrortox podrazila. Mohla ji matka klidně zabít. To mi bohužel už nevíme. Poslední časy byly strašně zákeřný. Doba se měnila v noční můru a my s ní. Nic už nebylo takové, jako předtím.

Stále se mi v hlavě přemítalo to, jak mi Cadence řekla, že mě miluje. Já byl pořád vahách a nevěděl, jak se rozhodnout. Měl jsem Sharon, ale teď byla otázka, zda jsem ji skutečně miloval a nebo jsem si to jen namlouval. S Cadence jsem pro změnu zažíval něco, co mi ve vztahu s Sharon chybělo. Byla to společnost, jelikož Sharon byla neustále někde pryč s SHIELDem a já s Avengers.

Uvědomil jsem si, že celou dobu jsme byli spíš jen přátelé. Nebyl to vztah, který jsem si představoval. Nerad jsem si to v tu chvíli přiznával, ale asi rozchod by byla ta nejlepší volba. Určitě by to pochopila. Prostě měli všichni kolem mně pravdu. Nehodili jsme se k sobě. Každý z nás preferoval něco jiného až na jedno. A to byla Peggy.

Peggy byla její teta a já pro změnu Peggy miloval. Nikdo by jí nedokázal nahradit a nebo možná ano. Musel by to být někdo, kdo by mě dokázal donutit přestat myslet na minulost. Vlastně byl...

Opřel jsem se zády o stěnu chodby u Tonyho pokoje a zarmouceně si položil obličej do dlaní svých rukou. Nedokázal jsem se s ztrátou Cadence vyrovnat. Doufal jsem, že ji najdem, ale bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Byla velmi malá šance, že ji ještě někdy uvidím...a živou.

Mohla být úplně kdekoliv. Mimo Ameriku, někde v podzemí nebo ve vzduchu. Bude trvat měsíce i roky, než najdem vodítko až k ní a to by mohlo být již pozdě. Hrozně jsem si přál slyšet její hlas, pronikavý smích nebo její rýpavé poznámky. Neviděl jsem ji pár hodin a už jsem se cítil osamělí natolik, jako nikdy.

Občas mi unikla nějaká ta slza zármutku a moje srdce se neskutečně svíralo. Nevěděl jsem jak dál. Můj život nebyl jen o boji a záchraně životů jiných. I super hrdina by měl mít rodinu, kvůli které by měl žít. Stark měl Pepper a Thor měl Jane. Ostatní na to ještě nepřistoupili a nebo se nenaskytla ta správná chvíle. Co když ani mně?

Udělal bych cokoliv, aby se mohla Cadence zase vrátit. I když byla dcerou toho nejvíc arogantního muže pod sluncem. Miloval jsem ji. To ona byla jediný smysl, proč jsem tohle dělal. A taky bych jí zřejmě měl najít sám, když ne SHIELD. Když by k tomu někdy později došlo, mohlo by být už pozdě.

Zadrnčel mi v kapse uniformy mobil. Nezdržoval jsem se a když jsem si ho vyndalaval z kapes, vyrazil jsem rovnou k výtahu. Nehodlal jsem v tom aptře zůstávat déle, než by to bylo nutné. Těsně potom, co jsem opustil Tonyho pokoj, slyšel jsem ho stísněně vzlykat nad ztrátou jeho dcery. Stále to nemohl přijmout, ale já se do toho už nemotal.