Posel temnoty • Avengers [1] ✓

7.

*Tony*

Horror.

Takhle se dala popsat jedním slovem situace, co proběhla asi před půl hodinou. Včera večer za námi běžela Natasha se Stevem, že zajatkyně zkolabovala. Mně to přišlo celé k smíchu. Podle mně to celý jenom hraje, aby měla dostatek pozornosti a zdržovala nás od práce. 

Je teda fakt, že bych tu pozornost chtěl taky, ale nedělal bych kvůli tomu hned zbytečný scény. Banner si ji tedy vzal na starost a prohledal ji. Já si mezitím odskočil ve svým obleku do věže a všechno zapil pár panáky na uklidnění. Samozřejmě se to neobešlo bez situace, kdy J.A.R.V.I.S. musel zasáhnout.

„Pane, neměl byste takhle pít, jinak víte, co se bude dít,"

„Pane, volá Vám Nick Fury,"

„Pane, je čas, abyste se vrátil na základnu SHIELDu,"

Měl jsem ho plný zuby. Kdybych mohl, hned bych mu dal do držky, ale nemohl jsem. Nebyl živý a ani hmotný. To je teprv zklamání.

Přes všechno jsem nakonec znovu navlékl oblek a vrátil se na hellicarier. Nechtěl jsem tam. Buzerování od Furyho my stačilo na pět minut denně a ani o vteřinu víc, protože by mi asi brzy vybuchl mozek.

Jsem génius. Proč by mi měl někdo rozkazovat a říkat, co mám dělat? Ani náhodou. Žádnej jednookej pirát mi nebude říkat, co smím a nesmím. Jak říká Rogers. Jsme každý svým pánem.

Když jsem odletěl ze základny, byl jsem mimo asi kolem čtyř hodin. Vrátil jsem se na ni a hned zamířil do laborky, kde zrovna Banner studoval nechtěnou pacientku. Teda mnou nechtěnou. Nevěděl jsem, co na to Bruce, ale raději jsem se neptal. Pak mi tedy řekl i výsledky jeho zkoumání. 

Chemické reaktory? A v páteři? To tu Hydru nic lepšího nenapadlo? Mně stačí, že mám jeden na hrudi a brání mi srdce. To je ta příjemná zpráva. Pak je ještě dobrý jako noční lampička, ale to je už mimo věc.

Reaktory v její páteři měly zaručit bezproblémový ovládání schopností. To však asi teď moc nepůjde, protože jsou opotřebovaný a potřebujou vyměnit. Jak ironický. Hydra používá skoro stejnou technologii, jako my a nedokážou jednomu poskokovi vyrobit tři mini reaktůrky. Jak jí je chce Banner do těch zad u všech všudy dát?!

To mi tak nějak procházelo hlavou, než se objevil Kapitán a zeptal se, co je nového. Odpověď byla stejná jako u mně a vzal to s klidem. Potom Bruce prohlásil, že ji může odnést. Když to chtěl Cap udělat a zvedl ji do náruče, vyjekla bolestí. 

Ve mně to probudilo okamžitou reakci. Byl jsem naštvaný a zároveň se i trochu bál. Mít nastřelený reaktory v zádech taky není žádná prča. 

Hlasitě a zároveň i zakřičel otázku, co se zase děje. Steve byl v šoku. Holka se hlasitě rozkašlala až hystericky a nemohla popadnout dech. Bruce ukázal na jeden z výzkumných stolů, ať ji tam položí a mezitím si doběhl pro nějakou injekci. 

Doběhl jsem k vojákovi a on jí mezitím podepřel záda. Holka začala před sebe natahovat ruce a já nejvyšší možnou rychlostí uhnul. Nestál jsem o její doteky. Tomu se říká respekt, vážení.

Začala kašlat znovu a tentokrát předkloněná ze sebe dostávala haldy krve. Bylo to nechutný. Chvílema se mi chtělo zvracet, ale s odvráceným zrakem jinam a myšlením na něco hezkýho, jsem to nakonec ustál. Trvalo to asi tři minuty, než spadla ze stolu a Steve ji obratem chytil. Znovu ji vyzvedl a odnesl jinam, kam ukázal Bruce.

Steve ji uklidňoval. Banner jí dal injekci do žíly a já jen z dálky přihlížel konci hroznýho teroru. Bylo po všem. Všichni tři jsme si oddechli. Až po nějaké chvíli mi došlo, že jí Bruce dal nějaký uspávadlo, protože usnula opřená o Steva, když ji stále držel v sedu, aby nepřepadla. 

Odnesl ji pryč a já se konečně a vytouženě odebral pryč. Zamířil jsem hned do svýho přidělenýho pokoje a taky ke svojí tajné skrýši. Byla za digitálním obrazem, kterou jsem si tam udělal sám. Nikdo mi na to ještě nepřišel, takže si můžu akorát tak pogratulovat.

Skvělý, Tony Starku. Povedlo se ti na hellicarieru uchovat menší zásobičku trávy pro nejhorší případy. Nikdy na to nepřišel. Ani uklízečka, ani Fury, ani Avengers. 

Naposledy jsem se ujistil, zda je zamčeno a dal ruku skrz hologram obrazu s malým koťátkem a pampeliškama všude kolem něj.

*Steve*

Pomalu si začínám říkat, jestli budu mít ještě někdy klid. Nejdřív ty únosy, potom Natasha pomáhá nepříteli a teď ten kolaps. Naprostá noční můra.

Ještě jsem se po cestě z nemocničního oddělení rozhodoval, zda to mám Natashe říct o tom, co se stalo a jak to doopravdy je. Přijme, že má v sobě nějaký reaktory? Chtěla jí pomoct se dostat ze všeho, co ji sužovalo, ale nijak se k tomu nepřibližuje. A ani nebude. Nejdřív ta operace a potom se uvidí další možnosti postupu.

Po delším přemýšlení a potkání Thora, jsem to hodil raději za hlavu. Prý se koná výjezd a týkalo se to několika atentátníků, co napadli Oslo. 

Běžel jsem se tedy připravit. Vzal si uniformu, helmu, štít a po té se přesunul do hangaru pro letouny. Čekali tam už všichni, až na...Starka. Jestli se mu udělalo nevolno z toho, co se stalo, tak klobouk dolů.

„Kde je Iron Man? Musíme vyrazit," zajímala se Natasha, která vyšla po rampě z jednoho Jetu. Za mými zády se objevil i Banner a bez náznaku vnímání vstoupil do Jetu, kde stála Natasha. Udiveně ho následovala, dokud se neztratil k kabině a šla až k nám.

„Tak kde je?" opakovala svoji otázku a všichni pokrčili rameny. V pravou chvíli se objevila Maria a šla zrovna k nám. Byli jsme všichni zvědaví, proč náš poctila svou přítomností.

„Stark je zkouřenej. Budete muset letět na misi bez něj," oznámila s ledovým klidem, který byl u ní hodně častý. Natashe vyjelo obočí nahoru a Barton pobaveně dloubl loktem do boha vedle sebe. Thor sice nechápal pojintu, ale zasmál se taky. 

Dvakrát jsem z toho nadšenej nebyl. Proč to musel udělat zrovna, když ho potřebujem. Hraje v týmu zásadní roli a udělá to. Přece jen...nebyl by to on. Natasha zachovávala klid a agentka nás s obdivem pozorovala, jak na situaci reagujem.

„A teď je...kde," tázala se Romanoffová a Hillová vykouzlila na tváři škodolibý úsměv. 

„Momentálně v hlavní hale. Běhá tam, válí se po zemi. Všechno možný. Hlavně hlasitě nadává na Posla temnoty, ale to ho brzy přejde. Nebude si to pamatovat," s klidem ji Maria ujistila, protože se Natashe udělala mezi očima výrazná vráska. 

Už to na ni pomalu šlo, ale zabránila nejhoršímu. Neodpustila si tichou nadávku mířenou na Tonyho a obratem zamířila na palubu letounu. 

Všichni jsme ji pozorovali a Maria mezitím odešla. Kývli jsme na sebe a vyrazili za ní.

Situace se už nějak vyvíjí. Co na ní říkáte? Docela drsný, co? Ještě to konec není, ale teď mě zajímají vaše tipy. Budou nakonec s dívkou bez jména všichni vycházet? A co náš Tony? Bude jí mít rád?

Původní plán byl, že budou víc než kámoši, ale ten mi nějak upadl ve chvíli, kdy jsem si pročítala zapsané kapitoly ze Soldier's sister III. Jop. Mám už osm kapitol a začínám devátou. Utíká to rychle a ještě není dokončená ani dvojka. Teda je, ale není napsaná na Wattpadu. Hezký večer :)