Posel temnoty • Avengers [1] ✓

29.

*Cadence*

„Našli jste to?" zeptala se Natasha v komunikátorech v našich uších, když jsme oba vešli do staré a opuštěné kabiny pro komunikaci s piloty apod. Bylo v ní plno starých počítačů, rádií, několik poliček a v nich nějaké staré dokumenty i složky. Bylo tu všechno!

Okamžitě jsem se z velký zvědavosti jako malý dítě rozeběhla k jednomu z počítačů. Schválně, jestli pořád ještě fungoval.

Steve zůstal zatím na místě, kde za námi zavřel dveře a rozhlížel se zaujatě kolem sebe. Zřejmě ho to fascinovalo stejně jako mně, ale já pro to byla zapálená víc.

„Ano. Najdem cestu ven a sejdem se u dodávky," odpověděl Natashe, která se před malou chvilkou nás obou tázala kvůli naší bezpečnosti a taky mise. Zatím nás těšilo, že nás nepřátelé nenašli. Proto jsme měli alespoň trochu času si to tu prohlédnout. Já to vzala z ostra a pokusila se starý počítač zprovoznit, jak mě to učil táta.

Ozvaly se za mými zády kroky a to naznačovalo, že se Steve dal do pohybu směrem ke mně. Zastavil se vedle mně a nakukoval mi přes rameno, co jsem dělala.

„Co děláš?" ozval se a já zvedla hlavu od monitoru, který stále neběžel. Podívala jsem se po spolupřítomném vedle mně a pousmála se. I potom, co jsem dostala facana od toho Ukrajince, sebevědomí jsem neztratila. To se mě stále drželo, jako klíště.

„Pokouším se dát do kupy tuhle věc, která předtím dokázala monitorovat letající stroje na obloze, které by mohly ohrožovat letadla ve vzduchu poblíž odtud," vysvětlila jsem mu jako správný génius, který tomu špičkově rozuměl. Znala jsem technologie teprve chvíli, ale to mi nevadilo. Tony mě všechno doučil během tří týdnů.

Znovu jsem se obrátila k monitoru a skrčila se k zemi, abych nahlédla pod stůl, zda by něco nezlobilo tam. Steve se nad tím zatvářil dost nechápavě, ale já to neviděla, jelikož jsem se soustředila na opravu stroje. Zajímalo mě, proč byl ten hangár opuštěný a z jakýho důvodu. Přece jen mi to tu všechno přišlo docela normální.

„Vždyť tahle místnost je mimo provoz už celá léta. Možná je stará, jako j...," chtěl se tomu začít smát, ale zarazil se ve chvíli, kdy se mi povedlo stroj nahodit. Dostala jsem ze spodku stolu a postavila se na nohy.

Já se vítězoslavně usmála na svou povedenou prací. Steve na to zaskočeně civěl, jak to nečekal. Podařilo se mi mu zavřít klapačku, která chtěla říct, že moje schopnosti nejsou moc dobré. Stává se. Každý se může splést.

Nahnula jsem se nad monitor a malými čudlíky u něj začala šmejdit ve složkách v něm. Možná měl Steve v jednom pravdu. Poslední let byl v roce 1944, kdy tenhle hangár sloužil pro Maďarská letectva v boji na obranu státu.

Se zájmem jsem prohledávala další záznamy apod. Bylo toho tady nespočetně hodně a klidně bych tu strávila několik hodin jen kvůli tomu, abych si prošla všechno. Bohužel nebyl čas a to mi Kapitán naznačoval pokukováním po dveřích s nervózným pohledem.

Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych si odtud odnesla jednu, nebo dvě složky pro menší výzkum. Tohle všechno tady je historicky důležité pro všechny. Já historii tolik neznala a proto jsem ji chtěla poznat víc. Moderní doba je super, ale druhá světová, dinosauři a další bylo taky něco.

Rozhodně jsem se nechtěla dožít doby, kdy budou Zemi vládnout roboti. Byla by to pro všechny noční můra.

Přesunula jsem se k poličkám se složkami a dalším. Steve byl momentálně myšlenkama jinde, takže si toho ani nevšiml. Možná by zaprotestoval, ale já byla tak zvědavá. Bylo to až příšerný.