Posel temnoty • Avengers [1] ✓

16.

*Tony*

„Rhodesi, jestli okamžitě neodpovíš, tak ti můžu zaručit, že se mnou na drink už nikdy nepůjdeš! Takže si pospěš!" zaburácel jsem hlasitě do hovoru, kdy se mi ozval od War Machina záznamník, když jsme se konečně dostali nějakou skálou na povrch přes nějaký ostrov a letěli podle souřadnic New Jersey. Pod sebou jsem držel zraněnýho Rogerse a vedle mně pár metrů letěl Thor. V jedný ruce kladivo a v druhý tiskl k hrudi bezvědomou holku. 

Za celou dobu se mi povedlo z Kapitána vytlouct, že se jmenuje Cadence. Alespoň jí konečně můžu nějak říkat, když mi bude umírat na sále a já budu hlasitě řvát, aby nás neopouštěla. Kravina. Tohle bych asi nikdy neudělal, ale co já vím, co bude. 

Čekání na Rhodeyho, než to konečně zvedl, bylo mučivé. Potřeboval jsem od něj službu, tak ať maká. Konečně zaznělo přijetí hovoru, kdy se J.A.R.V.I.S.ovi konečně podařilo nás spojit. Věděl jsem, že mě pravděpodobně Natasha zabije, až zjistí, že jsme je tam nechali, ale tohle bylo mnohem důležitější.

Mají Hulka, tak si poradí.

„Co je, Tony. Vzbudils mě," zamručel rozespale Rhodey do mobilu na druhý straně a já se pobaveně ušklíbl na pár sekund, než mi opět výraz zledověl na podobu ledový královny. Vlastně jsem se uvnitř radoval, že to zvedl. Máme ještě hodinu a čtvrt, nebo spíš Cadence. Ještě jsem neměl ani u sebe nový reaktory, co byly ve věži v New Yorku.

„To je toho. Potřebuji, abys mi zařídil operační sál ve špitále v New Jersey. Teda ne mně, ale tý holce z hellicarieru, jak jsem ti o ní říkal. Spěchá to a je mi jedno, žes spal. Má ještě hodinu života!" vyjel jsem na něj a na druhý straně bylo chvíli ticho.

Jestli to teď položí, tak ho zabiju! To mu přísahám. Jestli mi teď nepomůže, tak...

„Už na tom dělám. Co chceš dělat?!" přerušil mě jeho hlas, kdy jsem zrovna měl různý tipy, jak mu v budoucím životě pomstít. Rozšroubovat mu celý oblek War Machina? Dát mu do postele štíry? To je fuk...Hlavní je, že nám teď pomůže. 

„Jde o ty reaktory. Jakmile si jí v New Jersey převezmou, musím ještě skočit pro ty reaktory do věže," vysvětlil jsem narychlo, až mi nebylo skoro ani rozumět. Potom mě však zarazilo něco jinýho. Byl to obří červený vykřičník a malá kapacita energie obleku. Kolik ten voják sakra váží?!

Šest procent...to fakt? Asi za chvíli Steva pustím a lidem ve městě přistane na hlavě Avenger, což by asi on, ani oni dvakrát nechtěli. Ten oblek musí přece ještě něco utáhnout! Nepochází přece z Číny, tak jako většina věcí na světě.

„Pane, zbývá Vám šest procent energie. Měl byste...," začal už i J.A.R.V.I.S. a já myslel, že mi za chvíli exploduje hlava. Možná nerošroubuju War Machina, ale J.A.R.V.I.S.e! Konečně zábava na jeden nudný večer, kdy nebudu mít co dělat.

„J.A.R.V.E., hlavně ty, mlč! Nemám na tohle náladu a jestli spadnem, tak mi ta operace už bude ukradená," prohodil jsem pár náhodných slov, jak J.A.R.V.A. odpálkovat. Ono to šlo hned několika způsoby. Jedna potíž byla, že to slyšel i ten pode mnou a asi se mu můj názor dvakrát nelíbil.

Sklonil jsem hlavu pod sebe a podíval se mu na pohled, který mluvil za vše. Asi mě za to právě nenáviděl. Je mi fuk, že jsem to řekl nahlas. Jestli to třeba slyšelo celý město, ale teď nutně musíme do toho špitálu! 

Dva kilometry...jenom dva!

„Tony?" ozval se Rhodeyho hlas a já si hlasitě povzdechl. Co mu říct? Slyšel to taky a asi se hodně divil. No co. Jsem arogantní magor, záchranář a ještě pomáhám někomu, kdo nedávno zabil tisíce lidí? To jsem já.