Můj Bláznivý Tábor

2.

Auto se rozjelo. Měla jsem takzvaně nervy v kýblu.
Snažila jsem se uklidňovat se slovy: Pohoda, Andrea tam bude semnou. Nebude to tak zlý.
Ale nepomáhalo to. Já kráva blbá jsem se přihlásila na tábor. Venku se vesele mýhaly baráky střídajíc se se stromy. Rozhodla jsem se nevnímat nic než Siu, která mi krásně zpívala do sluchátek. Začala jsem si potichu broukat její chytlavou melodii, když mě z proudu myšlenek vytrhlo otravné: CINK.
Grrr! Kdo mi píše?
Rozklikla jsem SMSky a přečetla jsem si jméno odesílatele.
Andrea: Ahoj puso, už vyjíždíme, co vy? Nemůžu se dočkat! Bude se ti tam MeGa líbit!
Já: Ahoj, už jsme na cestě. Mám nervy! Šílený! Nejsem si jistá, že budu nadšená...spíš se ztrapním!
Andrea: Na to zapomeň slečno, užijeme si to!
Já: Jasný, teda možná ty určitě. A už nepiš, uvidíme se tam. Čus.
Klikla jsem na play a znovu jsem se nechala unášet melodií.
Dvě hodiny uběhly jako nic a rázem jsme se ocitly na druhé straně republiky. Od tábora nás dělilo pár kilometrů.
Máma na mě očividně poznala značnou nervozitu.
,,Zlatíčko klid. Mysli na ty dobré věci. Kamarádi, sluníčko, táborák, pohoda...a navíc tam bude i Andrea."
,,Achchchchch...ale já nemůžu. Nejde mi to. Myslím na to, jak si Andrea najde nový kamarády a já zůstanu sama. Co hůř, co když spolu nebudem na pokoji?!" Uvědomila jsem si. Ke klidu mi to moc nepřidalo.
TÁBOR LETNÁ
stálo na ceduli. Přijeli jsme před velkou bránu. Parkovala tam další auta. Přes dřevěný plot, který vedl od jednoho velkého stromu k bráně a od brány k druhému velkému stromu, jsem viděla dvě velikánské budovy nalevo a napravo kopec posázený chatkami, který se táhl až dozadu k lesu. Neochotně jsem vylezla z auta a nadechla jsem se. Vzduch byl horký, ale o dost méně horký než v autě. Rozhlédla jsem se. Všude se tvořily skupinky lidí. Byli tu děti tak od desíti let, až po lidi tak do šestnácti. Zoufale jsem se snažila najít Andreu, ale nemohla jsem ji vypátrat. Bylo tu moc lidí. Termín příjezdu byl cca 15 hodin. Teď bylo 15:28. Prána se pootevřela a vyšlo z ní pět lidí asi kolem 20 - 30 let.
,,Tiše prosím!" Zakřičela jedna hubená zrzka se zelenýma očima. Mohlo jí být tak 25. Hlasité klábosení trochu utichlo, ale pořád neustávalo.
,,Haló! Tiše!" Zakřičela znova a zvedla ruku.
Mluvení se změnilo v tichounký šepot.
,,Ehm ehm. Děkuji." Odkašlala si.
,,Takže, vítám vás na táboře Letná! Většinu z vás už dobře znám a ty nové poznám, každopádne všechny zdravím! Jmenuji se Kamila, jsem tady tak trošku hlavní vedoucí, dalo by se říct." Vedle ní stáli tři holky a jeden kluk. Ta jedna byla taky hodně hubená, měla černé krátké vlasy a malý piersing v nose. Další měla tak akorát postavu a dlouhé blond vlasy. Další taky akorát postavu a dlouhý hnědý vlasy. Kluk vypadal nejstarší. Měl celkem vysportovanou postavu.
,,Tohle jsou Mia, Lena, Klárka a Adam." Ukázala na řadu dalších vedoucích. Měli všichni stejné tričko s nápisem: LETNÁ.
Dál už jen vykládala o tom, že na chatky jsme rozdělení kluci a holky zvlášť podle věkových kategorií. Pak, že sprchy a záchody jsou veřejné, což je samozřejmé, ale moc mě to teda nepotěšilo. Naštěstí alepsoň kluci-holky zvlášť.
Pak, že první ze dvou velkých budov je jídelna. Snídaně jsou od 8 do 9. Obědy od 12 do 1 a večeře od 7 do 8. Odpolední klid je od 1 do 3. Dopoledne nebo odpoledne je nějaký program a druhá půlka dne je většinou volná.

Kamila

Mia

Adam

Klárka a Lena