Můj Bláznivý Tábor

6.

Vraceli jsme se na chatku.
,,Uááá, jsem teda dost unavená." Zívla jsem. Holky se zasmáli.
,,Ty nic nevydržíš! Je teprve čtvrt na deset." Řekla Míša a zasmála se. Když jsme dorazily na chatku, holky mi oznámily, že jdou ještě do sprch a já jsem nakonec taky souhlasila.
Vrátily jsme se a já jsem se pak hodiny snažila marně usnout. Nějak se mi to v hlavě točilo. Nakonec jsem vyšla ven z chatky a sedla jsem si venku na hřišti na lavičku. Sledovala jsem hvězdy a spící přírodu, když v tom si někdo přisednul. Pokud jste hádali Petra, stejně jako já, neuhodli jste. Jeho zrzavé vlasy se s větrem nakláněli doleva.
,,Taky nemůžeš spát?" Zeptal se a já poprvé uslyšela jeho nádherný hlas.
,,Ne." Odpověděla jsem jen a dál sledovala noční oblohu.
,,Promiň, že ti do toho lezu, a nic mi po tom není, ale máš něco s Petrem?" Tahle otázka mě zarazila a naštvala zároveň.
,,Prosím?! I kdyby ano, nic ti do toho není! Ani mě neznáš! A ne nemám." Odfrkla jsem podrážděně.
,,Promiň" řekl smutně.
,,To nic!" Řekla jsem důrazně, jakobych to nemyslela vážně. Ale myslela.
Seděli jsme tam a nic neříkali. Jakoby tam ten druhý ani nebyl.
Pak se naše pohledy střetly. Měl zelené oči. Ale ne jako Petr, měl doslova zářící krásné zelené oči.
Motýlky v břiše jsem neměla. Kupodivu. Ale něco v srdci mě táhlo a zabolelo. Usmál se. Byl to takový ten úsměv, jako by se na vteřinu vynořil z temnoty. Kvůli mě? Ale proč? Čím jsem tak zajímavá?? Odvrátil pohled a zničeho nic řekl: ,,Musím jít. Ahoj." Zvedl se a odešel. Zůstala jsem sama sedět na lavičce s vykulenýma očima snažící si uvědomit, co se právě stalo.
Ráno jsem se snažila pořád nahodit téma ' sourozenci', aby Ema řekla něco o svým šíleným, naprosto pomateným a taky strašně pro mě přitažlivým bráchovi.
,,Máte sourozence?" Řekla jsem jen.
,,Já Martina, o tom už asi víš, a malýho Emilka." Řekla Ema.
,,Já mám ségru Lucku." Řekla Míša.
,,Řekněte o nich něco." Pobídla jsem je.
,,Tak Lůce je deset teďka a má dlouhý hnědý vlasy a je to pěkný šturypeklo." Usmála se Míša.
Díky Miško, ale to mě teď moc nezajímá - bez urážky.
Řekla jsem si v duchu.
,,A co ten Martin?" Zeptala jsem se Emy.
,,Nóóó..." Ema se divně zatvářila jakoby říkala - Proč tě to tak zajímá Nino?
,,Je mu skoro šestnáct, moc toho nenamluví, když jde o blbosti, je tak trošku ve vlastním světě. Jinák...komunikativitu jsem zdědila asi jen já..." Pousmála se.
,,Aha."
Vyšli jsme na snídani. Když jsem vešla do jídelny, uviděla jsem Andreu! Konečně!
,,Áďo!" Křikla jsem a objala jsem ji zezadu. Její hnědé kudrnaté vlasy jí lemovaly celý obličej.
,,Ahoj zlató!" Zasmála se.
,,Včera jsem tě nemohla najít brouku! Kde jsi byla?" Divila jsem se.
,,No se svym novym klukem." Odpověděla klidně a dala ruku kolem krku jednomu klukovi.
Měl blond vlasy a modrý oči - jako z pohádky.
,,Teda to jdeš na to rychle. Takovou tě neznám!" Podivila jsem se. Rozhodně není taková, že by začala chodit s někým, koho sotva zná...hmm...divný.
,,Ahoj puso." Zasmál se ten blonďák a jeho ruka se dotkla mého pozadí.
,,Hej!!" Křikla jsem podrážděně. Hned se mi znechutil debil jeden!
,,Ale notak lásko..." Řekla Andrea a vzala jeho ruku, kterou přiložila na svůj zadeček.
Co to sakra udělala?! Tohle není moje Andrea!
,,Co to?" Řekla jsem.
,,Kdybys věděla, jakej je v posteli...Áá úžasnej!" Řekla a začala líbat svého hnusného valibuka. ,,Co??? No tak já půjdu." Otočila jsem se a běžela zpátky k Emce a Míše. Ona s ním spala? První noc na táboře? To si dělá prdel! FUJ!
,,Kdo to je?" Zeptala se Míša.
,,Moje kamarádka Andrea - teda asi." Řekla jsem smutně.
,,Aha. No já jen že si začla s klukem, kterej střídá holky jako ponožky. Prý jde na to ostře. A jezdí na tábor jen aby se tu s nima mohl vyspat." Řekla Míša a znechuceně koukla na toho hnusnýho idiota. Viděla jsem Petra samotnýho u stolu a protože všude bylo plno, tak jsem ho požádala, jestli si můžem přisednout.
Po snídani si šli holky pro plavky, že půjdou do bazénu, ale mě se nechtělo, tak jsem se jen tak procházela. Najednou mi někdo zaťukal na rameno. Otočila jsem se a spatřila toho stejnýho, co mě ošahával v jídelně.
,,Co chceš?!"
,,Tebe zlato!" Usmál se a přirazil mě ke zhi chatky.
Chtěl mě začít líbat, ale já mu dala ruku na pusu a naštvaně jsem řekla:
,,Ty prase nechutný! To se Andrea dozví!"
,,Jo? Chceš aby se dozvěděla, že jsi semnou něco chtěla mít?" Zasmál se zle.
,,To neuděláš!" Zasyčela jsem.
,,Tak se semnou vyspi. A budu jako hrob." Usmál se.
,,Na to zapomeň!!" Namáčkl se na mě. Pak se ještě jednou zasmál a já jsem se mu stihla vysmeknout a rychle jsem utekla. Prasák, prasák, prasák!!!
Uslyšela jsem slabé, ale krásné brnkání na kytaru. Byla to pomalá chytlavá melodie a vycházelo to zpoza jedné chatky.
Pomalu jsem se tam připlížila a kouknula jsem se, kdo to hraje. A koho vidím? Pihatého záhadného zrzka Martina, jak sám sedí a brnká.
Bože ten je úžasnej!
Řekl můj hlas v hlavě. Zatřepala jsem hlavou, abych ho vyhnala. Hrál skvěle! Měla jsem husí kůži.
Začala jsem tleskat.
,,Páni to bylo úžasný! Promiň, že jsem poslouchala, ale byla to krááása!!" Vylezla jsem zpoza rohu a co nejvíc tleskala. Tvářil se zmateně a pak se usmál.
,,Já tohle umět tak....Ááá bylo to kráásný!!" Pišta jsem. Začal se smát a já pak taky.
,,Zkus to!" Navrhnul nesměle.
,,Já? Cože?? Já a hrát na kytaru? Ha ani náhodou!"  Znervózněla jsem.
,,Zkus to!" Usmál se.
Přisedla jsem si. Podal mi kytaru. ,,Ani nevíš, jak dlouho jsem Kamilu přemlouval, aby mi ji nachvíli pujčila." Usmál se a začal mi postupně ukazovat akordy.
Ahoj lidi :). Jak se vám to zatím líbí? Pište mi dolů ⬇
Vaše.
lady_Veronika😊

Ben