Můj Bláznivý Tábor

15.

Seděli jsme u táboráku. Menší děti si opékaly špekáčky. Seděli jsme s holkama opodál v trávě a nadšeně jsme vykládaly zážitky z posledních tří dnů.
,,A potom mě něžně políbil! Tak krásný večer jsem ještě nezažila! Nechápu to!!" Zachichotala se Kristýna. ,,Hm...S Andreou jsem myslela, že umřu!! Neustále řečnila o svém princi, o tom, jak ho miluje a o tom, jak byl život do teď zbytečný." Zastěžovala si Míša. Posmutněla jsem. ,,Nesmutni. Taková kamarádka za nic nestojí." Objala mě Ema.
,,Co ten Adam?" Otočila jsem se na ni zvědavě a věřila jsem, že se zamilovala... ,,Ále, byl fajn...celkem si rozumíme." Řekla.
,,A? Bylo něco?" Spiklenecky jsem koukla. ,,Nee...ježiši Nino..." Dloubla mě do ramene. ,,A co ty? Co Petr?" Zeptala se s obavami.
,,Hmm...Ále, jako v...pohodě." Ježišmarja musela jsem znít příšerně nepřesvědčivě. ,,Áha." Znejistila Kika a podívala se na mě. ,,Hele jdu si pro čaj." Na oko jsem se pousmála a odešla jsem s hrníčkem. U stolu u ohně jsem si dolila čaj. Všimla jsem si Martina. Seděl u ohně a povídal si s tou Bellou Linou...vypadal spokojeně.
Jakoby mě něco píchlo v hrudníku. Každý Martinův úsměv pro jinou holku mě bodal v hrudníku. Co to sakra je? Martin a Bella se smáli a seděli u sebe blízko...hodně. Tohle se nesmí stát!! Řval můj vnitřní hlas. Na otázku: Proč?! Mi ale neodpovídal. Šla jsem zpátky k holkám. A potom celý večer můj zatracený pohled nenápadně uhýbal směrem k bláznivému zrzkovi a dlouhovlasé Belle.

,,Konečně v posteli..." Řekla šťastně Ema a přikryla se dekou.
Byla to příjemná změna, oproti spacáku a křivé lesní půdě pokryté větvičkama.
,,To teplo!!" Chválila si Míša.
,,Holky to je strašný, že už je týden za náma. Mám to tu strašně ráda! Slibte mi, že pojedete i příští rok!" Řekla jsem. ,,Stoprocentně!!" Řekla Ema.
,,Řeknu vám tajemství. Když jsem se přihlásila na tenhle tábor, čekala jsem, že to budou dva týdny přetrpěný s cizíma lidma. Nudný hry a hnusný jídlo." Přiznal jsem.
,,Ale, bože, našla jsem tu rodinu." Řekla jsem.
,,Jste nejlepší kamarádky, co jsem kdy měla." Řekla Kika. Bylo mi smutno. Smutno po lidech, co právě leželi vedle mě v chatce. Smutno po zvláštním klukovi, kterej mi domotal hlavu tak, že nevím, jestli se z toho vůbec vymotám. ,,Dobrou holky." Řekla Ema. ,,Dobrou." Odpověděli jsme jednohlasně.
Vzbudila jsem se. Byla tma. Holky spaly. Zvedla jsem se z postele a pomalu jsem vyšla ven. Pěkná zima. Sedla jsem si na lavečku. Dokonalá obrovská obloha mi otevírala dveře na neznámá a nedosažitelná místa.  Miliardy hvězd se na mě koukala a já na ni. Bylo chladno. Otřásla jsem se zimou. Čekala jsem ho. A on přišel. ,,Ahoj." Řekla jsem aniž bych se musela podívat, kdo to je.
,,Ahoj." Řekl známý hlas. ,,Chodíš sem každou noc?" Zeptala jsem se a otočila jsem se na něho. Měsíc mu svítil na půlku tváře. Měl rozcuchané vlasy a tílko s kraťasy. ,,Možná." Přisednul si. ,,Je ti zima."
,,Trochu." Připustila jsem.
,,Co Bella? Zdá se, že jste si sedli."  Řekla jsem. ,,Jo, je fajn."
,,Máš ji rád?" Kouknula jsem se mu přímo do očí s vážným výrazem. ,,Jo." Otočila jsem se na druhou stranu od něj. Do očí se mi hrnuly slzy. ,,Ale miluju jinou." Objal mě zezadu. Zastavilo se mi srdce. ,,Povím ti o ní, chceš?" Usmál se. Šlo to poznat z hlasu. Zakývala jsem hlavou. ,,Je chytrá, milá, krásná. Je to kamarádka mojí sestry a v noci chodí sledovat hvězdy. Jenom si nejsem jistej, jestli cítí to stejný. To co já." Otočila jsem se na něj. Slzely mi oči. ,,Jo. Cítí." Odpověděla jsem. Přiblížila jsem se k němu. Políbila jsem ho. A pak jsem mu položila hlavu na rameno a objala ho kolem zad. Co jsem to udělala. Promiň Petře. Miluju někoho jiného.