Příběhy o táborech všichni docela dobře známe. O láskách a lidech, kteří se poprvé zahledí do očí a už ví, že spolu budou navěky. Tenhle ale bude jiný. Nina se rozhodne se konečně začít bavit s lidskou populací kolem ní. Do teď si žila docela ve vla...
Odešly jsme s Emou a Míšou do chatky, Kristýna (bloncka) se někde toulala. ,,Jdete obě, že jo?" Zeptala se Ema. ,,Semnou počítej!" Řekla s radostí Míša. ,,Já jdu taky." Dodala jsem. U ohně už sedělo docela dost lidí a tak jsme nenašly místa vedle sebe. Ema si sedla mezi dva kluky, asi kamarády. Míša mezi nějakou holku a kluka. Přišla jsem k volnému místu a zeptala jsem se kluka vedle, jestli si sem můžu sednout. Když se otočil, poznala jsem, že je to ten co na mě civěl v jídelně. ,,Jsem Nina, ty?" Začala jsem, ale hned mi začalo být trapně. ,,Petr. Jsi tu poprvé?" ,,Ano, ty?" ,,Já taky, hele, víš, že jsi krásná?" Řekl a usmál se. Já jsem znervózněla. ,,Já? E...ehm, no, é díky, to...to mi ještě nikdo neřekl." Zrudla jsem. ,,Hele, neprojdem se spolu?" Zeptal se nesměle. Netušila jsem co říct. ,,Já...ehm...jestli chceš?" Usmála jsem se a vduchu jsem si nadávala za svou povahu stydlivky. ,,Fajn." Stoupnul a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát. To břicha ze mi nahrnulo snad tisíc motýlků. Jeho krásné zelené oči mě pozorovaly a spolupracovaly s jeho pusou, která se krásně usmívala. ,,Á děkuji." Usmála jsem se a ruku mu podala. Snažila jsem se působit sebevědomě, ale vůbec jsem netušila co dělat. Najednou mi pohled sklouznul omylem směrem k Eminu bratrovi a ten koukal mým směrem a tvářil se zatrpkle a naštvaně. Pak jsem ale zas věnovala pohled usměvavému Petrovi a šli jsme se projít. ,,Tak co? Jak se ti tu zatím líbí?" Zeptala jsem se a vsunula jsem ruce do kapes mikiny. ,,Je to tu báječný! Hlavně teď!" Vykouzlil úsměv a věnoval ho mě. ,,Teď? Proč?" Chtěla jsem se ujistit. ,,Právě jsem zjistil, že jsem potkal hrozně milou holku." Mrkl na mě. Usmála jsem se a koukla jsem na stromy v dálce. ,,A s kým jsi na chatce?" Pokračovala jsem. ,,Kryštof, takovej tlustej idiot. Věř mi, je nechutnej, nechtěla bys s ním sdílet pokoj..." - zasmál se. ,,Pak David, ten je v pohodě...A Martin to je takovej zrzek. Dá se s ním bavit, ale je takovej tichej a jakoby ve vlastnim světě." Snažila jsem se Martina vyhnat z hlavy a už se mi to i dařilo, ale pak se Petr zas zmínil. Super. ,,Co tvý spolubydlící? Jsou často na chatce?" Povytáhl obočí. ,,Na co tím narážíš?" Zasmála jsem se a on se přidal. ,,Né myslím to vážně. S kým jsi?" Řekl. ,,Na pokoji." Dodal. Usmála jsem se. ,,Ema, sestra toho Martina. Je moc milá. Pak Míša, ta je taky moc milá." ,,Páni páni, podle tebe jsou všichni milí." Usmál se. ,,Všichni ne, třeba poslední spolubydlící Krisťa mi moc milá nepříjde. Ani se nám nepředstavila." ,,A já jsem podle tebe milý?" ,,Ty? Rozhodně." Byla jsem šťastná. ,,Měli bysme se vrátit, ne?" ,,Asi jo." Řekl. Vrátili jsme se k ohni. Ostatní zrovna zpívali. Usmála jsem se. Že bych k Petrovi něco cítila?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
