Můj Bláznivý Tábor

3.

Po tom, co nám Kamila všechno řekla, jsem se rozloučila s mamkou a vydala jsem se do jedné z velkých budov, kde dostaneme číslo chatky.
U dveří stála Mia (ta černovlasá s piersingem). Stoupla jsem si do fronty. Konečně jsem k ní došla.
,,Ahoj. Jméno?" Zeptala se.
,,Nina Lusylová." Řekla jsem nervózně.
,,Jo. Tadý, tady tady tady..." Hledala mé jméno v tabulkách natisklých na papíře.
,,Mám tě. Chatka číslo třináct."
Usmála se a já jsem pochodovala k chatkám. Našla jsem třináctku. Zaklepala jsem a když se ozvalo: ,,Dále." Chytla jsem za kliku a doufala že na jedné z paland bude sedět i Andrea.
Otevřela jsem a uviděla jsem dvě holky. Obě byli staré asi jako já. Jedna měla zrzavé husté kudrnaté vlasy, byla hubená a malá.
Další měla krásné lokny a hnědé vlasy a byla taky hodně hubená. Obě byli hezký.
,,Ahoj." Prohodila jsem nesměle.
,,Ahoj." Usmála se zrzka a vycenila krásné bílé zuby.
,,Ahojky." Dodala ta s loknama a taky se usmála až odkryla svá rovnátka.
,,Jmenuju se Ema. A ty?" Řekla přátelsky zrzka. Usmála jsem se a řekla jsem.
,,Jsem Nina. Jinak je mi patnáct. A ty?" Otočila jsem se na tu s rovnátky.
,,Já jsem Míša. Je mi taky patnáct." Usmála se.
,,Mě bude patnáct až v září." Dodala Ema. Chatka byla docela malá. Nalevo ode dveří stála jedna dvoupatrová postel podél zdi. Pak byla další zeď s oknem. Pak další, podél které stála druhá dvojice postelí nad sebou naproti té první. Na poslední zdi byla velká skříň.
,,Jsi tu poprvé?" Zeptala se Ema a pohodila rezavými vlasy dozadu. ,,Jo. Celkově poprvé na táboře." Prohodila jsem.
,,Můžu sem?" Ukázala jsem na prostřední část skříně.
Obě kývli.
Začala jsem vybalovat kufr.
,,A odkud seš?" Zeptala se Míša.
,,Z Prahy. Co vy?"
,,Já z Olomouce." - Ema.
,,Já z Ostravy." - Míša.
,,Vy se znáte?" Ptala jsem se dál.
,,Jo. Minulej rok jsme tu byli."
Odpověděla Ema. Ema se mi zdá o něco sympatičtější, ale Míša je taky supr.
,,Ty tu někoho znáš?" Zeptala se Ema.
,,Mám tu kamarádku Andreu, ale ještě jsem ji dneska neviděla." Řekla jsem.
Ťuk ťuk ťuk
Ozvalo se z druhé strany dveří.
,,Dále!" Řekla jsem.
Andrea? Prosím!
Chtěla jsem aby to byla ona, ale už ne tak šíleně. Ema i Míša jsou moc milé.
Dveře otevřela Vysoká blondýnka s výraznýma křivkama.
,,Ahoj." Řekla hned mile Ema.
,,Ahoj." Oplatila blondýnka.
,,Jsem Kristýna." Usmála se. Hodila věci za dveře a hned odešla. Zvědavě jsem koukla z okna, jestli uvidím kam jde a viděla jsem. Hned ji obklopila kupa kluků.
Zaťukal někdo další.
,,Dále?" Řekla Ema.
,,Žebychom měli víc spolubydlících?" Usmála se udiveně Ema.
Dveře se otevřely a za nimi stál mile se usmívající kluk. Měl zrzavé vlasy a pihy a vypadal hezky a roztomile.
,,A ne. Jen můj brácha." Usmála se Ema a běžela ke dveřím.
Po chvíli zavřela.
,,Brácha?" Zeptala se Míša.
,,Jo. Je mu už skoro šestnáct. Jmenuje se Martin." Otočila se a zdělila mi tuto milou zprávu. Opravdu milou. Je moc hezký...
Sakra Nino přestaň! Nemáš u něj šanci! Zdálo se mi to, nebo mi byl povědomý? To asi ne.

Ema

Míša

Martin

Andrea

Kristýna