Můj Bláznivý Tábor

11.

S holkama jsme se vydaly na večeři. Náladu jsem měla stejně mizernou, jako dopoledne.
,,Já to prostě nechápu. Byla jako já, klidná, ráda se projížděla na kole po městě. Chodila semnou do knihovny. Co se sakra stalo?" Povzdychla jsem si.
,,O ni kluci nejevili moc zájem, viď?" Zeprala se Kristýna.
,,Ne."
,,Pak je to jasný. Má první lásku. Ani nevíš, co je schopna holka udělat, aby se klukovi zalíbila."
Řekla s jistotou.
,,Tak teď už asi vim." Poškrábala jsem se na hlavě.
,,Já jí to přeju, jen kdyby prostě měla kluka jako je Petr, nebo Ma...." Ema stála zamnou a mě prostě v tu chvíli nepřišlo vhodný básnit tady o jejím bratrovi.
,,....Ma....rek." Dořekla jsem první jméno co mě napadlo.
,,Jo, Marek je úžasnej. Ale nevšímá si mě." Posmutněla Kika. Co?! On tu fakt nějakej takovej je? Pomyslela jsem si. Chtěla jsem vědět kdo to je, ale před chvílí jsem konstatovala, jak je super, tak by jim to asi nedalo moc smysl.
,,Prosimtě, jak tebe si někdo může nevšímat?" Hodila jsem po ní nevěřícný pohled.
,,No on jo. S jinejma se bavim v pohodě, ale jak je tu on, jsem nejtrapnější člověk na zemi."
Uhla pohledem.
,,Ty jsi fakt zamilovaná?" Usmála jsem se.
,,No, nevim." Zrudla.
,,Kolik kluků jsi už měla?" Dala jsem ruce v bok a otočila jsem se na ni.
,,Moc." Přiznala pochybně.
,,A ke kolika jsi cítila to co k tomu...Markovi?" Otázala jsem se, ale jako bych už znala odpověď.
,,K žádnýmu."
,,Láskáá!" Vložila se do rozhovoru Míša. Zachichotali jsme se a Kika se pousmála. Ema smutně kopala do kamínků.
,,Emí, jsme tu teprv tři dny, však ono se to vylepší! O to se postarám!" Dodala Kika. Došli jsme do jídelny. Dneska byli párky, nebo míchaný vajíčka - a pečivo. Normálně párky nejím, ale poslední, na co jsem měla chuť byli vajíčka, ještě k tomu ty párky vypadali fakt lákavě. Sedli je si na obvyklé místo a dali se do jídla. Po chvilce přišla vedoucí Mia:
,,Takže, táborníci. Následující tři dny bude probíhat taková větší soutěž. Půjde v podstatě o to, že se rozdělíte do dvojic a budete "vypuštěni do lesů"...."
Udělala prstama uvozovky.
,,...Půjde o takový dobrodružství. Vezmete si jenom spacáky a vyrazíte do lesa. Vaším úkolem, je hledat malé zlaté kamínky. Čím víc jich po lese najdete, tím lépe pro vás. Za určitý počet kamínku dostanete následující věci: Za 10 kamínků pro oba kelímek vody, za 50 kamínků pro oba tatranku nebo jinou menší pochutinu, za 100 kamínků pečivo. Tyhle věci si budete moct ve dne vyzvednout u velkého dubu, který vám potom ukážu. Přes den budete moct nacházet malé papírky, kde bude hádanka, pomocí hádanky můžete nalézat místo, kde bude ukryta truhlička s pokladem. Celé tyto tři dny nesmíte vkročit do tábora, jedině, že by se někomu něco stalo. Poslední vec je, že když na vás třeba v noci narazí jiný tým, může vám vzít vaše kamínky, popřípadě jídlo. Jasné?" 
Tohle ve mě vyvolalo jisté nadšení pro věc. Zněco to, jako zajímavej nápad, ne?