Čas večeře. S holkama jsme se vydali na večeři. Vstoupily jsme do první ze dvou budov a uviděli jsme prostornou jídelnu vymalovanou na modro. Výdejní okýnko bylo zavřené, ale na pultu před ním stály mísy s rohlíky, šunkou, sýrem a máslem. Když se dostala řada na nás, každá jsme si vzala jeden rohlík se šunkou a sýrem, jen Míša bez sýru. U konce pultu stála ta hnědovlasá vedoucí a všem oznamovala, ať tu po jídle ještě zůstanou. Vybrali jsme si stůl u okna. Já jsem seděla v rohu, a tak jsem měla výhled na celou jídelnu. Hlavní skupinku uprostřed tvořily kluci a holky (včetně bloncky Kristýny).
Všimla jsem si Martina a upřela jsem na něj svůj pohled. Ať jsem se snažila sebevíc, můj pohled si k němu vždy našel cestu. Pak jsem si ale všimla kluka, který koukal na mě. Měl krátké vlasy a roztomilé ďolíčky. Když si všimnul, jak na něj lepím své pohledy, nervózně sklopil zrak.
Usmála jsem se. Když jsme všichni dojedly, přišla Kamila.
,,Takže, na uvítanou si dneska večer uděláme posezení u ohně. Bude to takový poznávací večer, každý o sobě něco poví, opečeme si špekáčky, zkrátka uděláme si pohodový večer. Samozřejmě není povinné přijít, ale doufám, že se všichni ukážete."
ČTEŠ
Můj Bláznivý Tábor
RomancePříběhy o táborech všichni docela dobře známe. O láskách a lidech, kteří se poprvé zahledí do očí a už ví, že spolu budou navěky. Tenhle ale bude jiný. Nina se rozhodne se konečně začít bavit s lidskou populací kolem ní. Do teď si žila docela ve vla...
