Rozpolcený

I.

,,Erene Jeagere!'' vykřikla Mikasa, když jsem ji hodnou chvíli ignoroval. Povzdechl jsem si.
,,Jenom mi není dobře, Mikaso. To je všechno.'' Jenže sám jsem moc dobře věděl, že bych to neměl přehlížet. Není to poprvé. Takhle špatně je mi už asi týden.
,,Řeknu Arminovi, aby ti nějak pomohl,'' zaprosila tiše Mikasa. Ve tváři se jí zračila starost a strach o mně jí nedělal vrásky poprvé.
,,Armin má už tak dost věcí na práci. Škola mu dává zabrat. Nebudu ho otravovat a ani ty ne,'' odsekl jsem rázně. Mikasa jen sklopila pohled a zakroutila hlavou nad mou tvrdohlavostí. Nechtěl jsem, aby kvůli mně měla starosti.
,,Erene! Zase jsi celý zelený. Dej si něco, co má jinou barvu!'' zasmála se Sasha, když jsme vešli do její Cukrárny/pekárny. Během sekundy přede mě postavila nejmíň deset buchet a dvacet zákusků.
,,Už jste zase tady? Nekončí vám škola čím dál dřív?'' zabrblal Connie přiotráveně a unaveně se sesunul na židli vedle mě.
,,A mně všichni říkají, že vypadám blbě. To se asi nepodívali na tebe,'' pokusil jsem se ho rozveselit, ale to už pochrupoval. Asi mu měl někdo říct předem, že jako pekař bude muset vstávat hodně brzo ráno. Mikasa chtěla ještě něco dodat, ale v tu chvíli zazvonil zvoneček u dveří a dovnitř vstoupili Reiner, Berthold a Annie. Mikasa ihned vstala a přiběhla k Reinerovi, kterého políbila a objala. Berthold s Annie zatím ruku v ruce přešli ke stolu a posadili se. Já pořád nevěřícně čuměl na Mikasu. Pořád jsem se nemohl smířit s tím, že ti nepřátelé lidstva žijí a že se ti dva dali dohromady. Dobře... s tím prvním už jsem se naučil žít. Ale Mikasa a Reiner?! Zrovna tihle dva? Radši jsem pohled stočil k jídlu, které jsem měl přímo před nosem. Mezitím se do Cukrárny/pekárny nahrnulo plno lidí. V tuto dobu sem nikdo moc nechodil, takže jsme se tady scházeli my - bývalí vojáci průzkumné legie mladší (mojí) generace. Už tady byli všichni.
,,Slyšel jsem, že se sem po pěti letech vrací Hanji. Konečně našli Petru. Dala jim dost zabrat. Třeba by ti mohla nějak pomoct,'' obrátil se na mě Reiner a tím utnul všechny rozhovory. Všichni věděli, že můj vztah s Reinerem je na bodu mrazu. Jenže tentokrát jsem svůj naštvaný pohled nasměroval na Mikasu. Proč s ním tohle jako probírá?! To je snad moje věc. Bylo ticho. Nikdo pomalu ani nemrkl.
,,Vy naděláte! Beztak má Jeager zase krámy,'' prohodil nezaujatě Jean. Výjimečně se mě nesnažil urazit, jen se snažil uvolnit atmosféru. Měl jsem pocit, že se všichni kolem mě modlí, abych se s ním začal hádat a tím narušil tohle nepříjemné ticho.
,,Jen pro tvou informaci, koňskej ksichte, já krámy nikdy nedostanu,'' sykl jsem, ale pohled jsem pořád zabodával do Mikasy, která zamilovaně zírala na Reinera.
,,Blbost! Každá baba je jednou dostane,'' přesvědčoval mě Jean dál.
,,Asi jsi při sexuální výchově dělal hovno, když nepoznáš rozdíl mezi mužem a ženou!'' vykřikl jsem nasraně. Přivádělo mě do varu, jak s Reinerem všichni zacházeli jako v rukavičkách. A všechen svůj vztek jsem právě teď znovu posílal na Jeana. Poslední dobou to tak bylo furt. Vždycky to schytal on. Bylo mi ho i líto. Nezasloužil si to, ale všichni to od něj očekávali, tak to udělal. Rozzuřeně jsem si stoupl, takže se mi povedlo shodit židli, a pochodoval jsem ven. Pryč od nich. Bylo mi z nich zle.