Ignoroval jsem ho. Nedokázal jsem mu nic říct. Vyšel jsem ven na ulici. Pršelo. Lilo jako z konve. Prohrábl jsem si mokré vlasy a zamířil rovnou za nosem. Kvůli padajícím kapkám jsem ani pořádně neviděl na cestu.
,,Zastav!'' zakřičel a doběhl mě. Jeho hubené prsty obkroužily mé zápěstí. Pokusil jsem se mu vytrhnout. Stisk zesílil. Poprvé jsem se mu za celou tu dobu podíval do očí. Byly přesně takové, jaké je znám, jaké si je pamatuju. Automaticky jsem si zkousl ret, abych neřekl nějakou hovadinu, nebo nevydal divnej zvuk. Jeho havraní vlasy pomalu, ale jistě přemáhal déšť, takže se mu ofina lepila na čelo. Snažil jsem se donutit svou ruku, aby zůstala, kde je, ale marně. Moje pravá ruka se začala zvedat a potom pomalu odhrnula Leviho vlasy pryč z jeho obličeje. Uvědomil jsem si, že jsem oproti němu o víc než hlavu vyšší. Celkem příjemnej pocit.
Rychle jsem zatřepal hlavou, abych vyhnal tyto myšlenky. Otočil jsem se na patě a tentokrát se co nejrychleji rozběhl pryč. Běžel jsem několik minut. Asi tři, čtyři. Už jsem chtěl zastavit, když mnou od čela, přes bradu, hrudník a nakonec i nohy projela bolest. Se zaúpěním jsem se předklonil a chytil se za obličej. Zamotala se mi hlava a já lehce zavrávoral. Jen tak tak jsem to vyrovnal, ale nohy mi vypověděly službu, takže jsem stejně skončil na kolenou. Všechno kolem bylo rozmazané. Ale pršet už přestalo. Pokusil jsem se zaostřit. Došlo mi, že jsem v té rychlosti nedával pozor a narazil do zdi. Co jsem to za debila? Jak jsem ji mohl nevidět? Pokusil jsem se pomalu zvednout.
,, Pomůžu ti,'' zamumlal Levi těsně u mého ucha a jeho ruce mě zvedaly na nohy. Jakmile jsem stál zase pevně na nohách, přitiskl mě k té zdi, do které jsem to napral.
,,Jsi pořád stejný nemehlo,'' poznamenal Levi pobaveně spíš pro sebe. Chtěl jsem mu odporovat, ale bylo by to zbytečné. Viděl mě rozpácnout se o zeď, z toho se nevykroutím...
,,Erene,'' zašeptal potichu mé jméno. Pohledem jsem vyhledal jeho oči. Díval se na mě zvláštně. Hlavu měl lehce nakloněnou na stranu. Přitiskl se ke mně, jako by se chtěl přes žebra dostat až k samotnému srdci. Než jsem na to stihl nějak zareagovat, dal mi ruce kolem krku. Na pár vteřin zaváhal a jen mi hleděl do očí. Potom vjel jednou rukou do mých vlasů a zatahal za ně, aby si mě k sobě přitáhl. A v další chvíli jsem konečně cítil jeho rty. Po tak dlouhé době jsem je znovu cítil. Byl to tak skvělej pocit! Sakra, ať se jde Jean zahrabat! Miluju jenom Leviho. Celou dobu jsem to věděl. Jak jsem vůbec mohl pochybovat?
Sklonil jsem se ještě níž, rukama ho chytil pod zadkem a nadzvedl jsem ho, aby stál sotva na konečcích prstů. Chtěl jsem mu být co nejblíž. Další podobná šance se mi třeba už nemusí naskytnout, takže si to musím užít. Přál jsem si, abych mohl zastavit čas, ale musel jsem se spokojit jen se vzpomínkou...
ČTEŠ
Rozpolcený
FanfictionVálka s titány skončila. Lidstvo dostalo druhou šanci. Dostal ji i Eren, ale jeho cesta nebude tak jednoduchá, jak si myslel. Děj se odehrává v době po válce. Lidstvo se začíná znovu vyvíjet a během pár let je na úrovni, jako bylo kdysi (dalo by se...
