Rozpolcený

II.

Zastavil jsem se až na mostě. Byl to starý opuštěný most, přes který už nikdo nechodil. Chodil jsem sem často. S pocitem naprosté prázdnoty jsem se opřel o zábradlí a podíval se na svůj odraz. Nějaký čas už uběhl a já si uvědomil, že se začíná stmívat. Možná bych měl jít domů... ale tam určitě bude Mikasa a Reiner. A zase se spolu budou muchlovat na gauči, protože do jejího pokoje je to asi moc daleko.

Málem jsem vyletěl z kůže, když mi na rameni přistála něčí ruka.
,,Klídek, Jeagere,'' uchechtl se Jean, když jsem se k němu otočil a automaticky se připravil k boji. Jen jsem protočil očima a vrátil se do své původní polohy.
,,Měl bys jít domů. Mikasa tě bude hledat,'' zamumlal tiše Jean, jako by se bál narušit to noční ticho. Otočil jsem se na něj a můj pohled jasně říkal, aby si ze mě nedělal prdel. Bylo na něm vidět, že ani on tomu nevěří.
,,Pořád tě žere, že dala přednost Reinerovi před tebou?'' zeptal jsem se, i když odpověď znám.
,,Pořád tě žere, že už ti nestojí pořád za prdelí, všímá si jeho a tebe skoro ignoruje, muckaj se na každým kro-,'' oplácel mi a byl by pokračoval až do rána, kdybych do něj nedrbl loktem. Podívali jsme se na sebe a potom se oba začali smát. To je poprvé, co se spolu bavíme normálně. A vlastně je to fajn.
,,No... jestli se ti nechce domů, výjimečně tě klidně nechám přespat u mě na gauči. A když mě nebudeš srát, půjčím ti i polštář a deku,'' navrhl s úsměvem a zamířil k sobě. Pravdou bylo, že za Mikasou se mi moc nechtělo a Jean se dneska chová celkem přijatelně. Nemusel jsem se rozmýšlet moc dlouho a už jsem kráčel vedle něj.

,,Mám chlastu dost!'' křičel z kuchyně radostně Jean. Seděl jsem na pohovce. Jeho byt byl vcelku moderně zařízený, ale není divu, když se tím živí. Aspoň budu spát na pohodlném gauči.
,,Co piješ?'' zeptal se mě Jean, když vešel do obýváku a postavil přede mě snad od každého druhu lahev. To mě chce opít? Ale zas tak špatnej nápad to není...
,,Cokoliv, co mi naleješ,'' ušklíbl jsem se. A pak už to šlo ráz na ráz. Od desíti k pěti, od čtyř ke dvěma a od jedné k nule.
,,Kolik jsem toho vychvastal?'' zadrmolím a je mi jedno, že se mi motá jazyk.
,,Hodně,'' zasmál se Jean. I když pil víc, než já, vypadal zatím při smyslech a držel rovnováhu, jako by to nic nebylo. A pak se to stalo. Všiml jsem si toho pohledu. Jean najednou vypadal jinak. Něco ve mně mi říkalo, abych odtud hned vypadl. Druhá část říkala, abych naopak šel blíž k němu. No.. a moje tělo říkalo něco jako: Naser si, tady sebou jebneš o zem a nikam už se nehneš. A opravdu. Jakmile jsem se zvedl, začal jsem se nebezpečně naklánět dozadu.
,,Kudele!'' zanadával jsem hned dvojnásobně a už se řítil k zemi. Byla to fakt pecka. Jako týrané zvíře jsem zaskučel a chytl se za hlavu. Před očima jsem měl černo. Nic jsem neviděl. Kurva!